arcibiskupská, Kinských, pernštejnská, cyrilometodějská, sv. Materna, sv. Háty.
Nejstarší označení této kaple je „kaple svaté Háty", podle jednoho z velmi starých oltářů v gotické novostavbě katedrály, postaveného v roce 1368 [1] u východní stěny této kaple a zasvěceného sv. Agátě, panně a mučednici. Kousek kosti z její lebky získal Karel IV. v italské Pise při své korunovační cestě v r. 1354-1355 a daroval ji pražské katedrále [2]; od roku 1365 přestává být tato relikvie uváděna v inventářích. Jako dobrodinec této kaple je uváděn pražský kanovník Beneš z Kravař (1337-1353) .[3]
Býval zde také oltář sv. Materna, biskupa [4], přenesený sem ze starého kostela [5], kde u něj bylo mešní nadání za Hynka Berku z Dubé [6], proto byla tato kaple někdy označována též jako „kaple svatého Materna". Na plánku katedrály zachycujícím stav k roku 1419 [7] je tento oltář (od roku 1404) situován pod prostředním oknem a u západní stěny stál oltář sv. Ondřeje a Štěpána (přenesený sem v roce 1405). 1
U sloupu naproti rozhraní této kaple a sousední kaple sv. Anny stával oltář sv. Cyrila a Metoděje, přemístěný sem z románské baziliky, kde se u něj konala výroční bohoslužba za matku Karla IV., královnu Elišku Přemyslovnu [8], a protější kapli se říkalo také „kaple sv. Cyrila a Metoděje" nebo „moravská"; při dostavbě katedrály byl tento oltář odstraněn. V roce 1898 se v této kapli na novém oltáři sv. Vojtěcha objevily také sochy těchto dvou slovanských věrozvěstů.
V listopadu 2012 byly zahájeny kroky, aby zde mohly být svatovojtěšské ostatky důstojně uloženy. V červnu a v červenci 2013 provedl akademický malíř Miroslav Slavík spolu s manžely Kratochvílovými částečné očištění a konzervaci oltáře, který byl silně znečištěn povrchovými nečistotami a narušen dřevokazným hmyzem [23]. Přitom se detailním měřením zjistilo, že v prostoru určeném pro uložení nelze použít olověným plechem pobitý sarkofág, v němž byly ostatky uloženy ve Vlašimské kapli. Kanovník Vladimír Kelnar navrhnul proto tzv. domečkový typ relikviáře, 19 vycházející z gotických tvarů a doplněný hřebenem stříšky s kružbovou ornamentikou užitou na střeše katedrály [24]. Ostatky sem byly slavnostně přeneseny 23. dubna 2014 a zadní stěna oltáře opatřena pečetěmi.
U sloupu naproti rozhraní této kaple a sousední kaple sv. Anny stával oltář sv. Cyrila a Metoděje, přemístěný sem z románské baziliky, kde se u něj konala výroční bohoslužba za matku Karla IV., královnu Elišku Přemyslovnu [8], a protější kapli se říkalo také „kaple sv. Cyrila a Metoděje" nebo „moravská"; při dostavbě katedrály byl tento oltář odstraněn. V roce 1898 se v této kapli na novém oltáři sv. Vojtěcha objevily také sochy těchto dvou slovanských věrozvěstů.
Náhrobek Vratislava z Pernštejna
Podél levé zdi je přistaven rozměrný renesanční náhrobek Vratislava z Pernštejna [9], nejvyššího kancléře království (+ 1582), vytesaný z červeného salzburského mramoru; na horní desce tumby leží reliéfní postava zemřelého v rytířském brnění, s hlavou na podušce. 2 Dílo připisují někteří dvornímu staviteli Ulrichovi Aostalli de Sala, jiní uvádějí, že návrh by mohl pocházet od Hanse Vredemana de Vriese a sochařská práce od Antonia Brocco. Je to jediný z velkých náhrobků v katedrále, který při devastaci v roce 1619 zůstal nepoškozený. Kaple proto bývá nazývána také „pernštejnská".Hrobka rodu Kinských
V 18. století tu byla hrobka hrabat Kinských, říkalo se jí tedy proto „kaple Kinských". Kdo z této rodiny zde byl skutečně pohřben, se nepodařilo zjistit. Jeden z pramenů vydaných v 19. století [10] uvádí, že apelační rada Antonín hrabě Kinský zde dal v roce 1739 zřídit oltář spolu s hrobkou pro sebe a svou rodinu. Dr. Antonín Podlaha uvádí mezi dobrodinci katedrály členy rodu Kinských na čtyřech místech [11]. V konsignaci Svatovítského pokladu z 3. 3. 1705 jsou uvedeny „dva větší svícny stříbrné se znakem Kinských". V roce 1726 byl darován „od některého člena knížecí rodiny Kinských stříbrný zcela pozlacený kalich". V letech 1735-1737 daroval „Josef hrabě Kinský stříbrnou lampu se třemi řetízky a dvěma štítky, z nichž na jednom bylo jméno dárcovo a na druhém jeho znak". Když se ve 20. letech 18. století pořádala sbírka na pořízení stříbrného mausolea sv. Jana Nepomuckého „v čele této akce byla Terezie hraběnka Kinská rozená Fünfkirchenová, jež s velkým úsilím a úspěchem jí se ujala, záhy však zemřela (1729)". Podlaha se nezmiňuje o tom, že by někdo z nich byl v katedrále pohřben; kdyby o tom měl nějakou věrohodnou zprávu, jistě by to uvedl. Pokud ovšem zde k pohřbení některých členů rodu Kinských opravdu došlo, mohl to být patrně i někdo z nich.Arcibiskupská hrobka
V 70. letech 18. století dal arcibiskup Antonín Petr Příchovský z Příchovic 3 (+ 1793) upravit prostor pod touto kaplí pro pohřbívání arcibiskupů a byl zde jako první pohřben. Jeho náhrobek je vsazen do severovýchodní stěny; z mědi tepaná zlacená nápisová deska je zasazena v jednoduchém empirovém orámování z černého mramoru a na horní římse je položen předmět miskovitého tvaru z šedého mramoru. Další tři náhrobky z černého mramoru vsazené do západní stěny připomínají arcibiskupy (zleva) Aloise Josefa Kolovrata Krakovského 4 (+ 1833), Josefa Schrenka z Notzingu 5 (+ 1849) a Ondřeje Aloise Ankwicze Skarbeka z Poslavic 6 (+ 1838); při severozápadní stěně je přistaven černý mramorový náhrobek arcibiskupa Václava Leopolda Chlumčanského z Přestavlk 7 (+ 1830); do východní stěny jsou vsazeny červené mramorové náhrobky kardinála Bedřicha Josefa Schwarzenberga 8 (+ 1885) [12] a kardinála Františka de Paula Schönborna 9 (+ 1899). Podle této staré arcibiskupské hrobky, je tato kaple označována rovněž jako „arcibiskupská".Obrazy
Při úpravě arcibiskupské hrobky sem arcibiskup Příchovský pořídil renesanční oltář sv. Filipa Neri, zhotovený z červeného mramoru Josefem Lauermannem v roce 1772. 10 Před výměnou okenních vitráží v roce 1879 byl tento oltář odstraněn a věnován farnímu kostelu Stětí sv. Jana Křtitele v Pozdni [13]. Původně oltářní obraz sv. Filipa Neri zůstal v katedrále a visí na stěně v sousední kapli. Až do postavení nového oltáře sv. Vojtěcha byl v této kapli místo oltáře umístěn na podstavci pozdně renesanční reliéf z lipového dřeva, zasklený v černém rámu se zlacenou lištou uvnitř (š. 118 cm, v. 60 cm), znázorňující ukřižování Krista s výjevem Kalvárie [14]. Nyní visí tento reliéf na západní stěně sousední kaple sv. Jana Křtitele. 11Okenní vitráže
Návrh architektonické kresby a ornamentální vzor barevných oken připravil Josef Mocker a jejich figurální kompozice nakreslil František Sequens [15]; zhotovila je tyrolská huť pro sklomalbu a katedrální sklo A. Neuhäusera v Innsbrucku v roce 1879. Uprostřed nahoře sv. Jan Nepomucký mezi dvěma anděly, pod ním znaky dárců a jejich patroni sv. Bedřich a sv. Leopold; dar hraběte Bedřicha Thun-Hohensteina z Děčína a jeho manželky Leopoldiny rozené Lamberkové. Na postranních oknech: vpravo sv. Jan, apoštol, pod ním svatá Rodina a znak metropolitní kapituly, vlevo sv. Tomáš, apoštol, pod ním sv. Antonínovi z Padovy se zjevuje malý Ježíš a dole opět kapitulní znak; obě věnoval prelát scholastik Antonín Jandaurek. [16]Nástěnné malby
Na freskových malbách byly v letech 1888 až 1890 podle kartonů Františka Sequense zobrazeny události ze života sv. Vojtěcha. Na západní stěně 12 zdola: 1. Posvěcení na biskupa ve Veroně; 2. Modlitba za déšť na Zelené hoře; 3. Uvítání biskupa v Praze. Na východní stěně 13 zdola: 1. Papež ho posílá jako misionáře k pohanským Prusům; 2. Vojtěch hlásá Prusům evangelium; 3. Český kníže Břetislav přináší jeho ostatky do Prahy. Dříve než mohly být stěny této kaple ozdobeny malbami, bylo nutné tehdy už značně poškozené zdi vyspravit [17]. Tyto malby byly uhrazeny ze sbírky konané mezi kněžími pražské arcidiecéze v roce 1883 u příležitosti 50. výročí kněžství arcibiskupa Schwarzenberga. [18]Nový oltář sv. Vojtěcha
Když se blížilo 900. výročí smrti sv. Vojtěcha, byl v této kapli postaven nový, jemu zasvěcený oltář. 14 V roce 1897 byla zde „na novém oltáři pod baldachýnem" vystavena k veřejné úctě schránka s relikviemi z Vojtěchova hrobu, přinesená sem z Vlašimské kaple a bylo sem postaveno též „starobylé stříbrné poprsí světcovo" [19]. 15 Po skončení jubilejního roku byly relikvie vráceny zpět a na mramorovou mensu tohoto oltáře byla v roce 1898 postavena novogotická oltářní skříň se zavíracími křídly a s horním nástavcem. 16 Podle nákresu Josefa Mockera vyřezal oltářní architekturu z lipového dřeva řezbář Václav Mráz, sochy a reliéfy jsou dílem Jana Kastnera. Uprostřed stojí socha sv. Vojtěcha a vedle něho sv. Cyril a sv. Metoděj. Na otevřených křídlech jsou reliéfy, vlevo nahoře: Vojtěch zachraňuje Vřesovcovu ženu, a dole: přijímá biskupské svěcení; vpravo nahoře: prosí za déšť pro vyprahlou zemi, a dole: papež ho posílá hlásat evangelium pohanským Prusům. Na predele pod třemi sochami jsou reliéfy: přenesení těla sv. Vojtěcha z Hnězdna do Prahy a smrt sv. Vojtěcha. Také polychromované sochy a reliéfy jsou z lipového dřeva. Tabulové obrazy na vnějších stranách křídel namaloval Zikmund Rudl. 17 Na levém křídle jsou obrazy: nahoře Kristus v Getsemanské zahradě a dole ukřižování; na pravém křídle: nahoře zrazení a dole pohřbení Krista. Prostředky na zhotovení tohoto oltáře věnoval pražský arcibiskup kardinál Bedřich Josef Schwarzenberg. [20]Uložení ostatků sv. Vojtěcha
Této kapli s oltářem sv. Vojtěcha a vyzdobené malbami znázorňujícími výjevy z jeho života se začalo říkat „kaple sv. Vojtěcha". Vnitřní prostor uvnitř oltářní skříně byl ponechán prázdný, zezadu uzavřený jen odnímatelnou deskou, aby sem mohly být natrvalo přeneseny relikvie z Vojtěchova gotického hrobu, od roku 1880 provizorně uchovávané ve schránce na oltáři ve Vlašimské kapli. Místo obvyklé pro svatostánek bylo osazeno malou destičkou, zlaceným desénem povrchově přizpůsobenou okolním plochám. Po dořešení úpravy prostoru uprostřed nové části katedrály [21] a jako přípravu trvalého uložení ostatků sv. Vojtěcha objednal děkan kapituly Jan Matějka označení tohoto místa vhodným symbolem svatovojtěšské úcty. Mezi reliéfy znázorňující umučení sv. Vojtěcha a přenesení jeho ostatků z Hnězdna do Prahy byla sem vsazena deska se slavníkovskou erbovní pětilistou růží a podoba biskupské mitry tradičně spojované jak s ním a s pražským biskupem Ondřejem. 18 Polychromovanou dřevořezbu tohoto centrálního panelu podle nákresu ing. arch. Zdeňka Heneše zhotovila restaurátorka Jitka Jirkovská. [22]V listopadu 2012 byly zahájeny kroky, aby zde mohly být svatovojtěšské ostatky důstojně uloženy. V červnu a v červenci 2013 provedl akademický malíř Miroslav Slavík spolu s manžely Kratochvílovými částečné očištění a konzervaci oltáře, který byl silně znečištěn povrchovými nečistotami a narušen dřevokazným hmyzem [23]. Přitom se detailním měřením zjistilo, že v prostoru určeném pro uložení nelze použít olověným plechem pobitý sarkofág, v němž byly ostatky uloženy ve Vlašimské kapli. Kanovník Vladimír Kelnar navrhnul proto tzv. domečkový typ relikviáře, 19 vycházející z gotických tvarů a doplněný hřebenem stříšky s kružbovou ornamentikou užitou na střeše katedrály [24]. Ostatky sem byly slavnostně přeneseny 23. dubna 2014 a zadní stěna oltáře opatřena pečetěmi.
Mříž před kaplí
Kapli uzavírá železná zlacená barokní mříž z roku 1733 20 se znaky metropolitního proboštství a probošta Karla Dominika Řečického, po stranách malá poprsí sv. Kosmy a Damiána; hvězdicové lucerny jsou mladšího původu. [25]Socha kardinála Schwarzenberga
Přímo naproti je umístěna bronzová socha klečícího kardinála Bedřicha Josefa Schwarzenberga, s pohledem směřujícím do této kaple. 21 Jedno z vrcholných děl Josefa Václava Myslbeka [26], vytvořené v letech 1891-1895 na objednávku Schwarzenbergova nástupce kardinála Schönborna; na toto místo byl postaven v roce 1904.Hrob Tomáše Jana Pešiny z Čechorodu
V ochozu pod dlažbou mezi touto kaplí a naproti stojícím oltářem sv. Cyrila a Metoděje byl podle svého přání pochován děkan metropolitní kapituly Tomáš Jan Pešina z Čechorodu (+ 3. VIII. 1680). [27] Poškozené torzo jeho náhrobní desky bylo během dostavby katedrály uloženo do depozitáře. 22 V roce 1921 byly odlomené části této desky spojeny a spolu s dalšími byla přisazena ke stěně v právě dokončované kapli sv. Ludmily, [28] později pak byla přenesena do předsíně levého bočního vchodu pod severozápadní věží a upevněna na stěně vpravo nahoře.Při předláždění ochozu byl v nové dlažbě před touto kaplí ponechán jeden náhrobní kámen bez označení.
Uložení kostí biskupa Ondřeje
Po konzultaci s Odborem památkové péče Kanceláře prezidenta republiky byly na vyhlédnutém místě v severovýchodní zdi provedeny průzkumné sondy a zjistilo se, že přizdívky vyrovnávající poškozenou stěnu před prováděním Sequensových freskových maleb jsou velmi rozsáhlé a původní kamenné bloky jsou natolik hluboko pod povrchem stěny, aby sem mohla být zapuštěna schránka s kostmi biskupa Ondřeje, aniž by došlo k narušení původního historického zdiva. 23 Kompletní návrh na úpravu uložení velmi ochotně nakreslil prof. Bohumil Fanta. [29]Vnitřní stěny výklenku ve zdi byly obloženy deskami ze sliveneckého mramoru. Pro uložení kostí byla připravena schránka z 5 mm silného skla (d. 30 cm, š. 29 cm, v. 26,5 cm) přikrytá plochým skleněným záklopem. Výklenek je uzavřený zdobenou bronzovou deskou s nápisem CAPUT ET OSSA ANDREAE EPISCOPI PRAGENSIS 22. XI. 1215 - 30. VII. 1223 [30]. 24
Ve skleněné schránce je spolu s lebkou, kostmi předloktí pravé ruky a malé hrudky mumifikované mozkové tkáně uložen také latinsky psaný dokument [31] stručně shrnující základní informace o kostech biskupa Ondřeje, po jejich přinesení do pražské katedrály. 25 Ve staré románské bazilice jim byla podle historických svědectví prokazována zvláštní úcta. A když stará budova katedrály musela ustoupit a docházelo k přestěhování některých významných hrobů na nová místa v gotické novostavbě, bylo pro uložení kostí biskupa Ondřeje vybráno významné místo, nad oltářem svatého Kříže postaveném tehdy ze západní strany k Svatováclavské kapli. Při úpravě povrchu západní stěny kaple v roce 1888 tam byly tyto kosti nalezeny 26 a dočasně uschovány v sakristii kaple v arcibiskupském paláci. Když však zemřeli ti, kdo o tomto nálezu věděli, původ zde uložených neoznačených kostí už nikdo neznal. Teprve po zjištění, že jsou to kosti biskupa Ondřeje, mohlo dojít k jejich novému uložení v této kapli [32], v blízkosti zde uchovávaných ostatků sv. Vojtěcha. [33]
[1] Srov. Chrám sv. Víta nové stavby v roce 1419 (půdorys katedrály s označením oltářů), in: Wáczlaw Wladiwoj Tomek, Základy starého místopisu pražského, Praha 1872.
[2] Staré inventáře chrámu svatovítského (1354, č. 309; 1355; č. 103), in: Antonín Podlaha a Eduard Šittler, Chrámový poklad u sv. Víta v Praze, jeho dějiny a popis, str. 47. X. XV, Praha 1903; Rkp. martyrolog. eccl. Pragensis, pag. 3; Thomas Joannes Pessina de Czechorod, Phosphorus septicornis, stella alias matutina. Hoc est Sanctae Metropolitanae Divi Viti Ecclesiae Pragensis majestas et gloria, Radius IV, pag. 463.504, Pragae 1673.
[3] Registrum distributionum, p. 28, v kapitulním archivu; srov. Wáczlaw Wladiwoj Tomek, Příběhy stavby kostela sv. Víta na hradě Pražském. Dle prvotních zřídel, z části dosud neužitých, in: Kalendář jednoty sv. Vítské, roč. 2, str. 52, Praha 1862.
[4] V jednom z jehlancových relikviářů se v katedrále uchovává kousek jedné z jeho dlouhých kostí – v inventáři z let 1711-13 uváděný jako „de brachio"(z paže) a koncem 15. století jako „crus"(z nohy), in: Antonín Podlaha a Eduard Šittler, Chrámový poklad u sv. Víta v Praze, jeho dějiny a popis, str. 134 a LXXXVI, Praha 1903.
[5] Wáczlaw Wladiwoj Tomek, Příběhy stavby kostela sv. Víta na hradě Pražském. Dle prvotních zřídel, z části dosud neužitých, in: Kalendář jednoty sv. Vítské, roč. 2, str. 71.35, Praha 1862.
[6] Od roku 1306 byl svatovítským kanovníkem, 1320 proboštem, během avignonské obhajoby biskupa Jana IV. z Dražic byl v roce 1324 jedním z administrátorů diecéze a 1327 olomouckým biskupem, zemřel 1333 v Praze - Series praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque prelatorum s. metropolitanae ecclesiae Pragensis a primordiis usque ad praesentia tempora, ed. Dr. Antonín Podlaha, in: Editiones archivii et bibliothecae s. f. metropolitani capituli Pragensis, op. X, pag. 20, Pragae 1912.
[7] Wáczaw Wladiwoj Tomek, Základy starého místopisu pražského, Praha 1872. V roce 1654 zůstaly zde už jen dva oltáře – jeden zasvěcený sv. Štěpánovi a sv. Martinovi, a druhý sv. Agátě a sv. Cyrilu a Metodějovi: srov. Wenceslaus Coelestinus a Blumenberg, Devota ac debita veneratio ad Sanctos Patropnos in Sacra Metropolitana Ecclesia Pragensi, Pragae 1654.
[8] Wáczlaw Wladiwoj Tomek, Příběhy stavby kostela sv. Víta na hradě Pražském. Dle prvotních zřídel, z části dosud neužitých, in: Kalendář jednoty sv. Vítské, roč. 2, str. 70.35, Praha 1862; s odkazem na Registrum distributionum, 21.
[9] Spolu s ním zde odpočívá také jeho syn Jan. – Jan Florian Hammerschmidt (1652-1735), Sacra Metropolitana Ecclesia Divi Viti, rkp. KPMK, sign. G 52; srov. Antonín Podlaha, Vnitřek chrámu sv. Víta v Praze ve druhé polovici století XVII, a ve století XVIII., in: Památky archeologické a místopisné, díl XXII., str. 85, Praha 1908.Jeho španělská manželka přinesla do Čech Pražské Jezulátko a v roce 1628 ho darovala konventu karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné v Praze na Malé Straně.
[10] Popis hlavního chrámu sv. Víta v Praze a náhrobku sv. Jana Nepomuckého, jakož i korunního a chrámového pokladu. Sestaven dle spolehlivých pramenů, 3. opravené vydání, nákladem Václava Maška, Praha 1888. Tento pramen také uvádí, že v kapli je „starožitný obraz Matky Boží (z roku 1450). V roce 1619 byl obrazoborci vyhozen, aby byl spálen, později ale opět v městském příkopě jest nalezen a zde postaven." Některá tvrzení tohoto pramene jsou ale velmi nepřesná.
[11] Antonín Podlaha a Eduard Šittler, Chrámový poklad u sv. Víta v Praze, jeho dějiny a popis, str. 133, 137, 140, 141, Praha 1903.
[12] U okraje byla v této hrobce při úpravě před pohřbem kardinála Schwarzenberga objevena ještě náhrobní deska z pískovce se Sternbergským znakem a gotickým nápisem: Anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo domenica ante Francisci obiit magnificus vir dominus Joannes de Sternberg ... orate pro eo. Pro nedostatek času nebyla však tato deska odkryta. - Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském od 1. ledna do 31. prosince 1885, str. 9, Praha 1886.
Bližší údaje o něm jsou zde uvedené v poznámce č. 6.
[13] Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském za správní rok od 1. ledna do 31. prosince 1879, str. 11, Praha 1880; Soupis památek historických a uměleckých v Království Českém od pravěku do počátku XIX. století, 20. Politický okres slanský, str. 189-190, Ferdinand Velc, Praha 1904; srov. Umělecké památky Čech, 3, str. 148, Praha1980.
[14] František Ekert, Posvátná místa král. Hl. města Prahy, I, str. 54, Praha 1883.
[15] Okna Svatovítské katedrály, text Marie Kostílková, str. 46, vyd. Správa Pražského hradu, Praha 1999.
[16] Od roku 1860 byl svatovítským kanovníkem, 1873 scholastikem, 1883 arcijáhnem, zemřel 1890 v Praze.
[17] Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském za čas od 1. ledna do 31. prosince 1887, str. 9, Praha 1888.
[18] Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském za správní rok od 1. ledna do 31. prosince 1888, str. 10, Praha 1889.
[19] Dr. Antonín Podlaha a Eduard Šittler, Album Svatovojtěšské. K 900leté památce smrti sv. Vojtěcha, str. 16, Praha 1897.
[20] Katedrála sv. Víta, 2. Dostavba, str. 28, vyd. Správa Pražského hradu, Praha 1994; srov. Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském za správní rok od 1. ledna do 31. prosince 1898, str. 23, Praha 1899.
[21] V souvislosti s 1000. výročím smrti sv. Vojtěcha došlo z iniciativy metropolitní kapituly k archeologickému průzkumu (15. - 27. 2. 1996) a k dořešení prostoru uprostřed nové části katedrály, kde byly od roku 1396 do roku 1880 relikvie z jeho hrobu uchovávány. Kosti a předměty nalezené zde v roce 1880 odděleně od kostí sv. Vojtěcha a ponechané tehdy nadále na tomto místě byly po dokončení úpravy 23. dubna 1997 vloženy do skleněné nádobky přikryté olověnou záklopkou s nápisem: "Hæc ossa haud identificata, quæ separatim a reliquiis S. Adalberti anno MDCCCLXXX in hac minori parte tumuli sine quodam documento autenticitatis inventa et ibidem pietatis causa inscriptione in tabula plumbea concommitante deposita iterumque mense februarii anno MCMXCVI inveniebantur, mense aprili anno MCMXCVII denuo huc reconduntur decano S. M. E. Ioanne Matějka testificante." Schránka byla uložena opět na místo, kde byly tyto kosti nalezeny.
Místo bylo upraveno (podle návrhu ing. arch. Evy Fantové a prof. ing. arch. Bohumila Fanty) a vyznačeno v dlažbě katedrály nápisem: „Tempore ædificationis huius ecclesiæ cathedralis ab anno 1396 usque ad annum 1880 reliquiæ sancti Adalberti, episcopi pragensis et martyris (+ 23 aprilis 997) in hoc loco custodiebantur."
Měděné nádobky uvnitř olověné schránky s ostatky sv. Vojtěcha uloženými ve Vlašimské kapli byly (22. 4. 1997) nahrazeny skleněnými - a ke skleněné schránce přiložen nápis: „Reliquiæ S. Vojtěchi, episcopi et martyris, in hanc novam thecam una cum ceteris, reliquias huius Sancti ab immemorabili concomitantibus, die XXII mensis aprilis anni MCMXCVII reconditæ."
[22] Tato deska sem pak byla vsazena po očištění oltáře v září 2013.
[23] Z ekonomických důvodů zatím neproběhlo kompletní restaurování, které však podle sdělení arcidiecézního konzervátora, kanovníka Vladimíra Kelnara, oltář čeká do budoucna.
[24] Realizací byl pověřen pražský řezbář Antonín Sýkora, který ve shodě se zadavatelem užil ke zhotovení olšového, bukového a lipového dřeva. Tyto práce si vyžádaly dobu 5 měsíců. Povrchovou úpravu a finální doplňky provedl restaurátor Ivan Hlubuček z Hradce Králové, vnitřní čalounění je dílem Jiřího Říhy z Řevníčova. Rozměry tohoto domečkového relikviáře jsou: výška 67 cm, šířka 90,5 cm a hloubka 46,3 cm.
[25] Soupis památek historických a uměleckých v Království Českém od pravěku do počátku XIX. století, Král. hlavní město Praha: Hradčany, I. Metropolitní chrám sv. Víta v Praze, str. 288.291, ed. Antonín Podlaha a Kamil Hilbert, Praha 1906.
[26] Klečící postava v. 204 cm, nízký obdélníkový podstavec d. 200 cm a š. 100 cm. Dílo bylo oceněno Zlatou medailí na Světové výstavě v Paříži v roce 1900.
[27] Tumbarius S. Metropolitanae Ecclesiae Pragensis, ed. Dr. Antonín Podlaha, in: Editiones archivii et bibliothecae s. f. metropolitani capituli Pragensis, op. XIX, pag. 11, Pragae 1916.
[2] Staré inventáře chrámu svatovítského (1354, č. 309; 1355; č. 103), in: Antonín Podlaha a Eduard Šittler, Chrámový poklad u sv. Víta v Praze, jeho dějiny a popis, str. 47. X. XV, Praha 1903; Rkp. martyrolog. eccl. Pragensis, pag. 3; Thomas Joannes Pessina de Czechorod, Phosphorus septicornis, stella alias matutina. Hoc est Sanctae Metropolitanae Divi Viti Ecclesiae Pragensis majestas et gloria, Radius IV, pag. 463.504, Pragae 1673.
[3] Registrum distributionum, p. 28, v kapitulním archivu; srov. Wáczlaw Wladiwoj Tomek, Příběhy stavby kostela sv. Víta na hradě Pražském. Dle prvotních zřídel, z části dosud neužitých, in: Kalendář jednoty sv. Vítské, roč. 2, str. 52, Praha 1862.
[4] V jednom z jehlancových relikviářů se v katedrále uchovává kousek jedné z jeho dlouhých kostí – v inventáři z let 1711-13 uváděný jako „de brachio"(z paže) a koncem 15. století jako „crus"(z nohy), in: Antonín Podlaha a Eduard Šittler, Chrámový poklad u sv. Víta v Praze, jeho dějiny a popis, str. 134 a LXXXVI, Praha 1903.
[5] Wáczlaw Wladiwoj Tomek, Příběhy stavby kostela sv. Víta na hradě Pražském. Dle prvotních zřídel, z části dosud neužitých, in: Kalendář jednoty sv. Vítské, roč. 2, str. 71.35, Praha 1862.
[6] Od roku 1306 byl svatovítským kanovníkem, 1320 proboštem, během avignonské obhajoby biskupa Jana IV. z Dražic byl v roce 1324 jedním z administrátorů diecéze a 1327 olomouckým biskupem, zemřel 1333 v Praze - Series praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque prelatorum s. metropolitanae ecclesiae Pragensis a primordiis usque ad praesentia tempora, ed. Dr. Antonín Podlaha, in: Editiones archivii et bibliothecae s. f. metropolitani capituli Pragensis, op. X, pag. 20, Pragae 1912.
[7] Wáczaw Wladiwoj Tomek, Základy starého místopisu pražského, Praha 1872. V roce 1654 zůstaly zde už jen dva oltáře – jeden zasvěcený sv. Štěpánovi a sv. Martinovi, a druhý sv. Agátě a sv. Cyrilu a Metodějovi: srov. Wenceslaus Coelestinus a Blumenberg, Devota ac debita veneratio ad Sanctos Patropnos in Sacra Metropolitana Ecclesia Pragensi, Pragae 1654.
[8] Wáczlaw Wladiwoj Tomek, Příběhy stavby kostela sv. Víta na hradě Pražském. Dle prvotních zřídel, z části dosud neužitých, in: Kalendář jednoty sv. Vítské, roč. 2, str. 70.35, Praha 1862; s odkazem na Registrum distributionum, 21.
[9] Spolu s ním zde odpočívá také jeho syn Jan. – Jan Florian Hammerschmidt (1652-1735), Sacra Metropolitana Ecclesia Divi Viti, rkp. KPMK, sign. G 52; srov. Antonín Podlaha, Vnitřek chrámu sv. Víta v Praze ve druhé polovici století XVII, a ve století XVIII., in: Památky archeologické a místopisné, díl XXII., str. 85, Praha 1908.Jeho španělská manželka přinesla do Čech Pražské Jezulátko a v roce 1628 ho darovala konventu karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné v Praze na Malé Straně.
[10] Popis hlavního chrámu sv. Víta v Praze a náhrobku sv. Jana Nepomuckého, jakož i korunního a chrámového pokladu. Sestaven dle spolehlivých pramenů, 3. opravené vydání, nákladem Václava Maška, Praha 1888. Tento pramen také uvádí, že v kapli je „starožitný obraz Matky Boží (z roku 1450). V roce 1619 byl obrazoborci vyhozen, aby byl spálen, později ale opět v městském příkopě jest nalezen a zde postaven." Některá tvrzení tohoto pramene jsou ale velmi nepřesná.
[11] Antonín Podlaha a Eduard Šittler, Chrámový poklad u sv. Víta v Praze, jeho dějiny a popis, str. 133, 137, 140, 141, Praha 1903.
[12] U okraje byla v této hrobce při úpravě před pohřbem kardinála Schwarzenberga objevena ještě náhrobní deska z pískovce se Sternbergským znakem a gotickým nápisem: Anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo domenica ante Francisci obiit magnificus vir dominus Joannes de Sternberg ... orate pro eo. Pro nedostatek času nebyla však tato deska odkryta. - Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském od 1. ledna do 31. prosince 1885, str. 9, Praha 1886.
Bližší údaje o něm jsou zde uvedené v poznámce č. 6.
[13] Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském za správní rok od 1. ledna do 31. prosince 1879, str. 11, Praha 1880; Soupis památek historických a uměleckých v Království Českém od pravěku do počátku XIX. století, 20. Politický okres slanský, str. 189-190, Ferdinand Velc, Praha 1904; srov. Umělecké památky Čech, 3, str. 148, Praha1980.
[14] František Ekert, Posvátná místa král. Hl. města Prahy, I, str. 54, Praha 1883.
[15] Okna Svatovítské katedrály, text Marie Kostílková, str. 46, vyd. Správa Pražského hradu, Praha 1999.
[16] Od roku 1860 byl svatovítským kanovníkem, 1873 scholastikem, 1883 arcijáhnem, zemřel 1890 v Praze.
[17] Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském za čas od 1. ledna do 31. prosince 1887, str. 9, Praha 1888.
[18] Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském za správní rok od 1. ledna do 31. prosince 1888, str. 10, Praha 1889.
[19] Dr. Antonín Podlaha a Eduard Šittler, Album Svatovojtěšské. K 900leté památce smrti sv. Vojtěcha, str. 16, Praha 1897.
[20] Katedrála sv. Víta, 2. Dostavba, str. 28, vyd. Správa Pražského hradu, Praha 1994; srov. Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském za správní rok od 1. ledna do 31. prosince 1898, str. 23, Praha 1899.
[21] V souvislosti s 1000. výročím smrti sv. Vojtěcha došlo z iniciativy metropolitní kapituly k archeologickému průzkumu (15. - 27. 2. 1996) a k dořešení prostoru uprostřed nové části katedrály, kde byly od roku 1396 do roku 1880 relikvie z jeho hrobu uchovávány. Kosti a předměty nalezené zde v roce 1880 odděleně od kostí sv. Vojtěcha a ponechané tehdy nadále na tomto místě byly po dokončení úpravy 23. dubna 1997 vloženy do skleněné nádobky přikryté olověnou záklopkou s nápisem: "Hæc ossa haud identificata, quæ separatim a reliquiis S. Adalberti anno MDCCCLXXX in hac minori parte tumuli sine quodam documento autenticitatis inventa et ibidem pietatis causa inscriptione in tabula plumbea concommitante deposita iterumque mense februarii anno MCMXCVI inveniebantur, mense aprili anno MCMXCVII denuo huc reconduntur decano S. M. E. Ioanne Matějka testificante." Schránka byla uložena opět na místo, kde byly tyto kosti nalezeny.
Místo bylo upraveno (podle návrhu ing. arch. Evy Fantové a prof. ing. arch. Bohumila Fanty) a vyznačeno v dlažbě katedrály nápisem: „Tempore ædificationis huius ecclesiæ cathedralis ab anno 1396 usque ad annum 1880 reliquiæ sancti Adalberti, episcopi pragensis et martyris (+ 23 aprilis 997) in hoc loco custodiebantur."
Měděné nádobky uvnitř olověné schránky s ostatky sv. Vojtěcha uloženými ve Vlašimské kapli byly (22. 4. 1997) nahrazeny skleněnými - a ke skleněné schránce přiložen nápis: „Reliquiæ S. Vojtěchi, episcopi et martyris, in hanc novam thecam una cum ceteris, reliquias huius Sancti ab immemorabili concomitantibus, die XXII mensis aprilis anni MCMXCVII reconditæ."
[22] Tato deska sem pak byla vsazena po očištění oltáře v září 2013.
[23] Z ekonomických důvodů zatím neproběhlo kompletní restaurování, které však podle sdělení arcidiecézního konzervátora, kanovníka Vladimíra Kelnara, oltář čeká do budoucna.
[24] Realizací byl pověřen pražský řezbář Antonín Sýkora, který ve shodě se zadavatelem užil ke zhotovení olšového, bukového a lipového dřeva. Tyto práce si vyžádaly dobu 5 měsíců. Povrchovou úpravu a finální doplňky provedl restaurátor Ivan Hlubuček z Hradce Králové, vnitřní čalounění je dílem Jiřího Říhy z Řevníčova. Rozměry tohoto domečkového relikviáře jsou: výška 67 cm, šířka 90,5 cm a hloubka 46,3 cm.
[25] Soupis památek historických a uměleckých v Království Českém od pravěku do počátku XIX. století, Král. hlavní město Praha: Hradčany, I. Metropolitní chrám sv. Víta v Praze, str. 288.291, ed. Antonín Podlaha a Kamil Hilbert, Praha 1906.
[26] Klečící postava v. 204 cm, nízký obdélníkový podstavec d. 200 cm a š. 100 cm. Dílo bylo oceněno Zlatou medailí na Světové výstavě v Paříži v roce 1900.
[27] Tumbarius S. Metropolitanae Ecclesiae Pragensis, ed. Dr. Antonín Podlaha, in: Editiones archivii et bibliothecae s. f. metropolitani capituli Pragensis, op. XIX, pag. 11, Pragae 1916.
Nápis na náhrobní desce (102 cm x 192 cm x 15 cm): „Obiit in Domino anno 1680 3. Augusti reverendissimus et illustrissimus dominus, dominus Thomas Pessina a Cžechorod, dominus in Oborzisstě, episcopus Samandriensis, hujus s. Metropolitanae Ecclesiae decanus, Wissegradensis et Litomericensis Canonicus, S. C. R. Majestatis consiliarius, comes palatinus, annum aetatis 51, sacerdotii 27 agens. Vir temperans, devotus, historicus suo tempore celebris, hujus ecclesiae benefactor praeclarus ac binorum altaristarum fundator. Anima ejus vivat Deo.“ (To jest: Usnul v Pánu léta 1680. dne 3. srpna vysoce důstojný a urozený pán, pan Tomáš Pešina z Čechorodu, pán na Obořišti, biskup samandrienský, tohoto sv. kostela hlavního děkan, vyšehradský a litoměřický kanovník, J. Cské a Kské Mti rada, comes palatinus, maje věku svého 51 a kněžského posvěcení 27 let. Muž střídmý, pobožný, historik svého času slavný, tohoto kostela dobrodinec štědrý a dvou altaristů fundátor. Duše jeho ať je živa s Bohem.) - zaznamenal Jan Beckovský, Poselkyně starých příběhův českých, II, sv. 3, str. 75, ed. Dr. Antonín Rezek ve Svatoprokopském dědictví, Praha 1880.
[28] Srov. Výroční zpráva Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském za správní rok 1921, str. 9, Praha 1922.
[29] Prof. Ing. arch. Bohumil Fanta, CSc. (1942-2011), vedoucí Ústavu památkové péče a renovací na Fakultě architektury ČVUT v Praze.
[30] Kamenické práce provedl Bohumil Pánek provádějící restaurování kamenných prvků na pražské katedrále, další náklady uhradil emeritní děkan metropolitní kapituly Jan Matějka, skleněná schránka na Ondřejovy kosti byla objednána u firmy Pentas a bronzovou desku odlila umělecká slévárna Kunstmetal.
[31] „Haec ossa Andreae, episcopi Pragensis, morientis in Italia die 30 iulii MCCXXIII, tempore unius successorum suorum Nicolai (MCCXLI - MCCLVIII) in ecclesiam cathedralem Pragensem allata ac Benessio de Weitmile testificante circa principium mensis Martii MCCCLXIX e loco, ubi in vetere basilica pie venerabantur, translocata et in muro capellae sancti Wenceslai supra altare sanctae Crucis, illo tempore ad hanc capellam e parte occidentali appositum, recondita sunt. Anno autem Domini MDCCCLXXXVIII, progrediente reparatione eiusdem loci tempore aedificationis novae partis ecclesiae cathedralis, repertum est istud receptaculum ossaque inventa in sacristiam capellae privatae archiepiscopi Pragensis ad tempus deposita sunt. Postquam vero qui hoc sciebant mortui sunt, ossibus sine inscriptione remanentibus laboribusque aedificationis protractis, nemo iam cognoscit unde hoc inventum hic ortum est. Primum hoc tempore contigit, ut haec ossa episcopi Andreae recognoscantur et in hac capella sancti Vojtěchi in vicino ad eiusdem reliquias asservari possint. Testificante decano emerito capituli metropolitani Pragensis Joanne Matějka, die 19 februarii anno MMXIV."
[32] Zpráva o tom je zde uveřejněná v článku „Nález kostí pražského biskupa Ondřeje a jejich nové uložení v kapli sv. Vojtěcha" - http://kpmk.eu/index.php/hroby-a-nahrobky/78-nalez-a-nove-ulozeni-kosti-prazskeho-biskupa-ondreje
[29] Prof. Ing. arch. Bohumil Fanta, CSc. (1942-2011), vedoucí Ústavu památkové péče a renovací na Fakultě architektury ČVUT v Praze.
[30] Kamenické práce provedl Bohumil Pánek provádějící restaurování kamenných prvků na pražské katedrále, další náklady uhradil emeritní děkan metropolitní kapituly Jan Matějka, skleněná schránka na Ondřejovy kosti byla objednána u firmy Pentas a bronzovou desku odlila umělecká slévárna Kunstmetal.
[31] „Haec ossa Andreae, episcopi Pragensis, morientis in Italia die 30 iulii MCCXXIII, tempore unius successorum suorum Nicolai (MCCXLI - MCCLVIII) in ecclesiam cathedralem Pragensem allata ac Benessio de Weitmile testificante circa principium mensis Martii MCCCLXIX e loco, ubi in vetere basilica pie venerabantur, translocata et in muro capellae sancti Wenceslai supra altare sanctae Crucis, illo tempore ad hanc capellam e parte occidentali appositum, recondita sunt. Anno autem Domini MDCCCLXXXVIII, progrediente reparatione eiusdem loci tempore aedificationis novae partis ecclesiae cathedralis, repertum est istud receptaculum ossaque inventa in sacristiam capellae privatae archiepiscopi Pragensis ad tempus deposita sunt. Postquam vero qui hoc sciebant mortui sunt, ossibus sine inscriptione remanentibus laboribusque aedificationis protractis, nemo iam cognoscit unde hoc inventum hic ortum est. Primum hoc tempore contigit, ut haec ossa episcopi Andreae recognoscantur et in hac capella sancti Vojtěchi in vicino ad eiusdem reliquias asservari possint. Testificante decano emerito capituli metropolitani Pragensis Joanne Matějka, die 19 februarii anno MMXIV."
[32] Zpráva o tom je zde uveřejněná v článku „Nález kostí pražského biskupa Ondřeje a jejich nové uložení v kapli sv. Vojtěcha" - http://kpmk.eu/index.php/hroby-a-nahrobky/78-nalez-a-nove-ulozeni-kosti-prazskeho-biskupa-ondreje
[33] Také v roce 1369, kdy Beneš z Weimile uložil kosti biskupa Ondřeje do zdi Svatováclavské kaple, byly jen několik metrů směrem na jih uložené ostatky sv. Vojtěcha, teprve v roce 1396 přenesené doprostřed nově budované gotické katedrály.