během minulých staletí označovaná také jako
kaple Navštívení Panny Marie, sv. Erharda a sv. Otýlie, vlašimská.
Orientacplanenepom
 
 ikona
 
Jedna z nejstarších kaplí - klenbu má novou z cihel 
Tato kaple zahajuje věnec pěti radiálních kaplí, jež odpovídají pěti stranám závěru vnitřního chóru. 1 Patří k nejstarším částem gotické stavby této katedrály. Před začátkem dostavby však bylo nutné provést důkladnou opravu zvětralého zdiva. Klenba byla natolik poškozená, že muselo být v roce 1874 rozhodnuto provést ji nově z cihel [1]
 
Oltář sv. Erharda, sv. Otýlie a sv. Albana
Nejstarší název této kaple je „kaple vlašimská", nebo také „kaple arcibiskupa Jana"  [2] . Založil ji na své náklady arcibiskup Jan Očko z Vlašimi (1364-1380) a přál si být zde pohřben  [3]; v roce 1367 zde zřídil oltář sv. Erharda, sv. Otýlie a sv. Albana . [4]
Ostatky biskupa sv. Erharda získala pražská katedrála už v roce 1212 z Řezna a starý pražský breviář uváděl slavení výročního dne jejich přinesení 8. ledna.  [5] Část ramenní kosti sv. Otýlie dostal Karel IV. v roce 1365 v klášteře Hohenburgu  [6] a část z těla sv. Albana získal v roce 1353 v klášteře sv. Albana v Mohuči  [7] , oba relikviáře jsou dnes uložené spolu s dalšími v ostatkové kapli.
 
Zbytky starých gotických maleb
Na východní stěně kaple je znázorněna sv. Otýlie, napolo ponořená v kalichovité křtitelnici, a sv. Erhard ji křtí; činnost dalších přítomných osob připomíná úkony související s plným uvedením do křesťanského života: přinášení bílého křestního roucha, držení nádobky s posvěceným olejem a přinášení ciboria s hostiemi. 2 Uspořádání této křestní scény připomíná malbu křtu sv. Ludmily na schodišti do hlavní věže na Karlštejně. Před křtitelnicí klečí arcibiskup Jan Očko; námět malby zvolil zřejmě proto, že Otýlie se narodila slepá a po křtu začala vidět. Také arcibiskup od mládí trpěl glaukomem pravého oka a po nezdařené operaci v roce 1344 na jedno oko oslepl; odtud patrně též ono přízvisko „Očko". Této kapli se pak začalo říkat také „kaple sv. Erharda a sv. Otýlie".
Uprostřed malby na protější, západní stěně stojí Kristus, opírající se o kříž, vlevo postava biskupa s mitrou a vpravo skloněná klečící postava ženy  [8]. U nohou Krista je opět zobrazený klečící arcibiskup, tentokrát už s kardinálským kloboukem, tedy po roce 1378. 4 Malba na východní stěně tedy musela vzniknout o něco dříve; snad kolem poloviny 70. let 14. století.
Obě tyto, jen zčásti zachované, malby jsou provedeny přímo na kámen a za jejich autora je považován Mistr Osvald. Dlouho byly překryty omítkou, po jejímž odstranění při opravách klenby a stěn v roce 1875 došlo jejich odkrytí  [9]. Po restaurování, které v roce 2015 provedl akad. malíř a restaurátor Jan Živný (nar. 1946), získaly tyto zbytky původních gotických maleb poněkud tmavší barevný odstín.
 
Další oltář
Na půdorysném zobrazení chrámu sv. Víta z roku 1419 je v jihovýchodním rohu této kaple zakreslen také oltář zasvěcený Navštívení Panny Marie.  [10] Po zavedení tohoto mariánského svátku  [11], v Čechách arcibiskupem Janem z Jenštejna v roce 1386 a po třech letech papežem Urbanem VI. pro celou církev, byl tento nový oltář podnětem k tomu, že se pro tuto kapli začalo užívat též označení „kaple Navštívení Panny Marie".
 
Náhrobek arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi
Pohřební tumba arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi, prvního českého kardinála (1378), zhotovená z červeného mramoru, je přisazená podél západní stěny kaple. 6 Je to jedna ze sedmi gotických pohřebních tumb v pražské katedrále (v. 106, d. 228, š. 115), dílo parléřovské huti kolem roku 1370. Socha na ní ležícího zemřelého (185 cm) je vytesána z bílého mramoru  [12], u jeho nohou leží pes a nad náhrobkem se nacházejí jeho tři, do zdi vsazené a z kamene tesané, původně polychromované znaky (v. 85 cm): zleva 1. olomouckého biskupa, pod mitrou (1351-1364), 2. pražského arcibiskupa, pod arcibiskupským kloboukem (1364-1378), 3. rodový s kardinálským kloboukem (1378-1380). 7
 
Renesanční bronzová náhrobní deska
V roce 1558 byla v této kapli pohřbena hraběnka Ludmila z Thurnu, rozená Berková z Dubé, nejvyšší dvorní mistryně dcer Ferdinanda I. (1526-64), manželka hraběte Františka z Thurnu, se dvěma dětmi, Ferdinandem a Joachymem. 8 Připomíná ji k východní zdi přisazená  [13], renesanční, z bronzu odlitá náhrobní deska (v. 198, š. 102), s reliéfem postavy hraběnky (163) a jejími dvěma malými syny. Z připojené bronzové desky 9 s latinským nápisem  [14] vyplývá, že toto dílo nechal zhotovit její manžel, a to pravděpodobně v litecké dílně Vischerů v Norimberku.
 
Další vybavení
Na jihovýchodní stěně je zavěšena zasklená krabice s drobnými votivními dárky,  10  věnovanými jako projevy úcty k sv. Janu Nepomuckému.
Na východním nárožním pilíři mezi touto kaplí a sousední ostatkovou kaplí bývala na kamenné konsole pozdně gotická, polychromovaná dřevořezba sochy Panny Marie s Ježíškem (v. 105), dílo českého mistra z první poloviny 16. století  [15].  12  Po dokončení úpravy presbytáře a vyčištění hlavního oltáře (postaveného Josefem Mockerem v letech 1868-1873) byla tato socha v roce 2016 umístěna v jeho dolním prostředním arkádovém výklenku.
Na k východu obrácené straně západního nárožního pilíře je umístěný barokní, z kamene tesaný erbovní štítek (v. 40 cm), oválný s kartušovým okrajem, z druhé poloviny 17. století  [16]. 13 Znázorňuje poprsí hocha v profilu, s šátkem, otočeným kolem krku, na temeni hlavy má přiléhající karkuli s třemi pštrosími péry a podobná pštrosí péra mu vyčnívají z úst. Na dolním otlučeném okraji je zbytek písmen.
 
Novodobý oltář
Novodobý oltář, podle návrhu architekta Kamila Hilberta (1869-1933), zhotovil v roce 1918 řezbář Václav Mráz a pozlacovačské práce provedl Jan Píša  [17]. Mensa je dřevěná, mořená se zlacenými lištami. 14 Nad mensou je hranolovitá prosklená, zlacená skřínka s postříbřenými ozdobami, nahoře zdobená drobným křížkem a dvěma postříbřenými plastikami klečících andělů  [18]. Do této skřínky byly přechodně uloženy ostatky sv. Vojtěcha spolu s dalšími kostmi uchovávanými v dřevěné, olověným plechem pobité schránce tvaru středověkých relikviářů se sedlovou střechou  [19]. 15 Od 23. dubna 2014 jsou ostatky sv. Vojtěcha trvale uložené na jemu zasvěceném oltáři v poslední radiální kapli na protější straně ochozu vedoucího kolem uzávěru velkého chóru. 
 
Relikviář s kapkou krve sv. Jana Pavla II.
Za proskleným předním víkem pozlacené oltářní skřínky stojí před čelní stranou dnes už prázdné schránky malý monstrancovitý relikviář uchovávající ve speciální tkanině kapku krve papeže sv. Jana Pavla II. a k jihozápadní stěně této kaple byl přistaven jeho obraz. 16 Tento relikviář 17 přivezl do Prahy krakovský arcibiskup Stanislaw kardinál Dziwisz a dne 21. listopadu 2012 ho daroval pražské katedrále. 
 
Starobylý obraz Panny Marie Pomocné
V nástavci oltáře je v proskleném stříbrném rámu se zlatou svatozáří pozdně renesanční, českým mistrem na plechu malovaný obraz (v. 127, š. 83) Panny Marie Pomocné, či Pasovské, označený letopočtem 1602  [20]. 18 Tento obraz býval vroucně uctíván pražským lidem v kapli Panny Marie u Bruské brány  [21]. Po zboření té kaple v roce 1791 byl uchováván v bývalé kapli svatého Vojtěcha, která stála nad jeho hrobem uprostřed prostranství před provizorní stěnou uzavírající starou část katedrály  [22], a po jejím odstranění byl spolu s Vojtěchovými ostatky přenesen sem.
 

Stříbrná barokní poprsí českých patronů

Na oltáři stojí po stranách také čtyři velká (v. 105-120 cm) stříbrná barokní poprsí českých patronů sv. Václava, Vojtěcha, Cyrila a Víta. 20 Navrhl je pražský sochař František Preiss (1660-1720), zhotovil zlatník Rinaldo Ranzoni (1671-1737) a v roce 1699 je do chrámu věnoval arcibiskup Jan Josef Breuner (1694-1710). Staly se součástí výzdoby hlavního oltáře katedrály; odtud pak při dostavbě přenesené do této kaple  [23].
 
Okenní vitráže
Figurální barevná okna jsou z roku 1871. Jejich ornamentální výzdobu připravil stavitel Josef Ondřej Kranner (1801-1871), podle návrhu historika Karla Vladislava Zapa (1812-1871), figurální část navrhli malíři: pro střední okno Petr Maixner (1831-1884) a pro obě postranní okna Rudolf Müller (1816-1904)  [24]. Finanční prostředky daroval děkan metropolitní kapituly Adolf Würfel (1804-1891)   [25] a okna zhotovila tyrolská huť pro sklomalbu a katedrální sklo v Innsbrucku. Na prostředním okně stojí sv. Jan Nepomucký s křížem a palmou a pod ním jsou tři výjevy z jeho života: zpovídá královnu Žofii, stojí před králem Václavem IV., daruje almužny; v pravém okně Navštívení Panny Marie a apoštol sv. Filip; v levém okně sv. Erhard se sv. Otýlií a apoštol sv. Jakub Menší.
 
Mříž před kaplí
V současné době už dlouhodobě převažuje označení „kaple sv. Jana Nepomuckého", zřejmě s ohledem na sousedství jeho hrobu. Na barokní kované, zlacené mříži z roku 1731, 21 oddělující kapli od kolem probíhajícího ochozu vysokého chóru, je ve spleti mřížoví zobrazen biret a nad ním zkřížené klíče, odznak vyšehradské kapituly  [26]. Stejně jako v ostatních kaplích byly i na tuto mříž později přidány velké hvězdicové lucerny s červeně prosklenými středy  [27].
 
Stříbrné votivní lampy
Nad touto mříží visel z klenebního oblouku kovaný, pozlacený, barokní závěs s 11 stříbrnými lampami a dotvářel tak půlkruh votivních lamp kolem hrobu sv. Jana Nepomuckého; dnes je tento závěs s lampami zavěšen ze středu klenby této kaple.  22  Další stříbrná lampa je zavěšená na kovovém ramenu 23 na východní stěně  [28].
 
Kenotaf sv. Jana Nepomuckého
K jižní stěně této kaple je zvenku na 3. hradním nádvoří přistaven kenotaf sv. Jana Nepomuckého,[29] zhotovil ho v roce 1763 sochař František Platzer (1717-1787).24
 
Původní hrob sv. Jana Nepomuckého
V průchodu mezi touto kaplí a dnešním hrobovým oltářem sv. Jana Nepomuckého jsou pod železným roštem vidět schody vedoucí k místu, kde bylo tělo tohoto světce po přenesení z kostela Sv. Kříže Většího do katedrály pohřbeno. 
 
Další náhrobní kameny před touto kaplí
Při předláždění ochozu byly v nové dlažbě před touto kaplí ponechány dva náhrobní kameny bez označení.
 

Fotogalerie

« Zpět      
[1] Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském od 1. ledna do 31. prosince 1874, str. 9, Praha 1875.
[2] Jan Tomáš Vojtěch Berghauer, Protomartyr poenitentiae, p. 121, Augustae Vindelicorum et Graecii, 1736.
[3] Series Episcoporum et Archiepiscoporum Pragensium, in: Scriptores rerum Bohemicarum, tom. II, p. 441, Pragae 1784.
[4] Libri erectionum I, n. 137: ed. Dr. Clemens Borový, Pragae 1873.
[5] Thomas Joannes Pessina de Czechorod, Phosphorus septicornis, stella alias matutina. Hoc est Sanctae Metropolitanae Divi Viti Ecclesiae Pragensis majestas et gloria, Radius IV, pag. 431-432, Pragae 1673.
[6] Thomas Joannes Pessina de Czechorod, Phosphorus septicornis, stella alias matutina. Hoc est Sanctae Metropolitanae Divi Viti Ecclesiae Pragensis majestas et gloria, SS. Reliquiarum quae in S. Metrop. Prag. D. Viti Ecllesia pie asservantur, Diarium sive Index Mensem et Diem, in quem illarum veneratio per annum recurrit, ostendens, pag. 520, Pragae 1673.
[7] Darovací listina opata Heřmana je datovaná 9. prosince 1353, in: Antonín Podlaha a Eduard Šittler, Chrámový poklad u sv. Víta v Praze, jeho dějiny a popis, str. 24, Praha 1903.
[8] Postava biskupa bývá označována jako sv. Vojtěch a ve skloněné klečící ženě vidí někteří sv. Barboru, jiní sv. Kateřinu Alexandrijskou nebo sv. Dorotu – všechny tyto mučednice byly sťaty a jejich úcta byla v době vzniku malby v Čechách velmi rozšířená. Koho chtěl malíř zobrazit, nelze bezpečně zjistit; kdyby to měly být konkrétní osoby, mohl připojit některé určující atributy. Spíše to mají být zástupci mužů a žen následujících trpícího Krista, ani on na této malbě kříž nenese, ale spíše objímá.
Ještě na začátku 20. století bylo možno v pravém horním rohu malby rozeznat postavu kata stojícího s napřaženým mečem nad skloněnou klečící ženou 3 – srov. Antonín Podlaha a Karel Hilbert, O některých zbytcích starých nástěnných maleb v metropolitním chrámě sv. Víta v Praze,in: Památky archeologické a místopisné, díl XXII., sl. 195-196, Praha 1908.
[9] Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském od 1. ledna do 31. prosince 1875, str. 8, Praha 1876. Na fotografii, zachycující v roce 1875 odstraněnou polychromii na západní stěně této kaple, je vidět, že součástí této přemalby byl také rozsáhlý devítiřádkový nápis. 5  V roce 1936 čistil a upevňoval tyto odkryté gotické fresky ze 14. století akademický malíř-restaurátor Max Duchek; a malířský mistr Al. Mézr odstranil malované kvádrování stěn a vyčistil přirozený pískovec pod kordonovou římsou - srov. Výroční zpráva Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském za správní rok 1936, str. 8, Praha 1937.
[10] W. W. Tomek k tomu, s odkazem na Libri erectionum, poznamenává, že tento oltář je „založený roku 1412 z poslední vůle někdejšího arcibiskupa Pražského Jana z Jenštejna, potom patriarchy Alexandrijského", srov. Wáczlaw Wladiwoj Tomek, Příběhy stavby kostela sv. Víta na hradě Pražském. Dle prvotních zřídel, z části dosud neužitých, in: Kalendář jednoty sv. Vítské, roč. 2, str. 71, Praha 1862; někteří uvádějí, že oltář vznikl už v roce 1395, tedy rok před Jenštejnovou abdikací.

V přehledu kaplí po zpustošení v době Fridricha Falckého se zde uvádí pouze jeden oltář s titulem Navštívení Panny Marie, svatých Klementa, Lucie, Otilie, Cecílie, Juliana, Felicity a Theky - z rukopisu Jana Floriana Hammerschmida Sacra Metropolitana Ecclesia Divi Viti, uchovávaného v kapitulním archivu pod sign. G 52, cituje Antonín Podlaha ve svém článku Vnitřek chrámu sv. Víta v Praze ve druhé polovici XVII. a ve století XVIII., in: Památky archeologické a místopisné, díl XXII., sl. 86, Praha 1908.
[11] V Čechách zavedl tento svátek arcibiskup Jan z Jenštejna (1386) a složil pro něj vlastní latinské texty - poprvé se slavil 28. dubna 1387. Na jeho naléhání rozšířil papež Urban VI. slavení tohoto svátku pro celou církev (1389) a stanovil pro něj den 2. července. Při úpravě kalendáře podle ustanovení 2. vatikánského koncilu (1969) bylo přihlédnuto k přání Jana z Jenštejna, aby se tento svátek slavil v době mezi Zvěstováním Páně a Narozením sv. Jana Křtitele. Zároveň jím vrcholí měsíc květen, věnovaný v lidové zbožnosti úctě Panny Marie.
[12] Zatímco k vytvoření dalších šesti přemyslovských gotických tumb bylo použito pískovcové opuky, zde se jedná o tvrdý posázavský bílý křemen, vzhledem připomínající krystalický vápenec.
[13] Původně byla u jihozápadní zdi, sem byla přemístěna při úpravách této kaple v roce 1918, in: František Ekert, Posvátná místa král. Hl. města Prahy, I, str. 59, Praha 1883, a Výroční zpráva Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském za správní rok 1918, str. 9, Praha 1919.
[14] „Ludmillae Berchae coniugi illustri fideq. incomparabili et Ferdinando ac Ioachimo filiis dulciss. Franciscus Turrianus comes Die XXII oct. MDLVIII piiss. posuit.“   
[15] Srov. Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku do počátku XIX. století, Král. hlavní město Praha: Hradčany, I. Metropolitní chrám sv. Víta v Praze, str. 194, ed. Antonín Podlaha a Kamil Hilbert, Praha 1906.  - Při nové úpravě presbytáře byla tato socha Panny Marie vložena do niky uprostřed hlavního oltáře, jako připomínka celého titulu zasvěcení gotické stavby pražské katedrály „Navštívení Panny Marie a svatých Václava, Víta, Vojtěcha, Zikmunda a jiných patronů českých“ - srov. 25. - 26. řádek nápisu z roku 1396, vtesaného do gotické pamětní desky umístěné na pilíři věže vedle jižní portálové předsíně Zlaté brány katedrály (na 3. hradním nádvoří). 11
[16] Srov. Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku do počátku XIX. století, Král. hlavní město Praha: Hradčany, I. Metropolitní chrám sv. Víta v Praze, str. 192, ed. Antonín Podlaha a Kamil Hilbert, Praha 1906.
[17] Výroční zpráva Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském za správní rok 1918, str. 8, Praha 1919.
[18] Náklady na tyto a další práce prováděné při této příležitosti, včetně čištění náhrobku Jana Očka z Vlašimi, instalace elektrického osvětlení a opravu malby této kaple, nesla metropolitní kapitula za přispění arcibiskupa, in: Výroční zpráva Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském za správní rok 1918, str. 9, Praha 1919.
[19] Tyto ostatky sem byly přeneseny v roce 1880 při bourání Avostalisovy renesanční kaple sv. Vojtěcha, která stála nad prostorem gotického vyzděného hrobu, v němž se od roku 1396 nacházely. Od roku 2008 byla schránka s těmito ostatky uložena v kapli sv. Jana Křtitele v arcibiskupském paláci, 23. dubna 2014 byly ostatky vloženy do nového domečkového relikviáře a slavnostně přeneseny k trvalému uložení do oltáře v kapli sv. Vojtěcha. – O přípravách na toto trvalé uložení se už před 130 lety zmiňuje František Ekert, Posvátná místa král. hl. města Prahy, II, str. 535, Praha 1884, mezi Doplňky a opravami k I. svazku tohoto svého díla.
[20] Dole na obrazu je nápis: I. M. K. EX VOTO Anno 1602. 19 – Srov. Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku do počátku XIX. století, Král. hlavní město Praha: Hradčany, I. Metropolitní chrám sv. Víta v Praze, str. 249-250, ed. Antonín Podlaha a Kamil Hilbert, Praha 1906.
[21] Původní kaple „Panny Marie Pasovské v šancích" stála na Pohořelci v sousedství místa, kde je dnes Keplerovo gymnázium. Při budování barokního opevnění ji nechal Herman Karel hrabě Ogilvy (vojenským velitelem Prahy se stal v roce 1723) zbořit a znovu postavit u Bruské (dnes Písecké) brány, srov. Pavel Vlček a kolektiv, Umělecké památky Čech, Pražský hrad a Hradčany, str. 426-427, Praha 2000.
[22] Srov. Antonín Podlaha a Eduard Šittler, Album Svatovojtěšské, str. 15-16, Praha 1897.
[23] Srov. Antonín Podlaha a Eduard Šittler, Chrámový poklad u sv. Víta v Praze, jeho dějiny a popis, str. 212, Praha 1903.
[24] Okna Svatovítské katedrály, text Marie Kostílková, str. 60. Vydala Správa Pražského hradu, Praha 1999.
[25] Od roku 1849 byl svatovítským kanovníkem, 1870 děkanem, 1871 proboštem, 1873 zakoupil též nový oltář z bílého carrarského mramoru pro restaurovanou kapli sv. Ondřeje (Martinickou) zhotovený Theodorem Vilémem Achtermannem, 1880 se přestěhoval do nové budovy proboštství, zemřel 1891 v Praze - Series praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque prelatorum s. metropolitanae ecclesiae Pragensis a primordiis usque ad praesentia tempora, ed. Dr. Antonín Podlaha, in: Editiones archivii et bibliothecae s. f. metropolitani capituli Pragensis, op. X, pag. 328-330, Pragae 1912.
[26] Generální vikář arcibiskupa Jana z Jenštejna a arcijáhen žatecký, Jan z Pomuku, byl od roku 1389 také kanovníkem vyšehradským kanovníkem - Series praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque prelatorum s. metropolitanae ecclesiae Pragensis a primordiis usque ad praesentia tempora, ed. Dr. Antonín Podlaha, in: Editiones archivii et bibliothecae s. f. metropolitani capituli Pragensis, op. X, pag. 328-330, Pragae 1912.
[27] Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku do počátku XIX. století, Král. hlavní město Praha: Hradčany, I. Metropolitní chrám sv. Víta v Praze, str. 288, ed. Antonín Podlaha a Kamil Hilbert, Praha 1906.
[28] Tuto stříbrnou lampu se třemi řetízky a dvěma štítky daroval v letech 1735-1737 Josef hrabě Kinský jsou na ní též dva štítky, na jednom z nich jeho jméno a na druhém jeho znak: srov. Antonín Podlaha a Eduard Šittler, Chrámový poklad u sv. Víta v Praze, jeho dějiny a popis, str. 140, Praha 1903.

[29] Na tomto pískovcovém kenotafu (tj. prázdném náhrobku): Anděl pozvedá mrtvé tělo sv. Jana Nepomuckého, u jehož nohou jsou dva andílkové: jeden z nich drží kříž a druhý líbá světcovu nohu. Na profilovaném podstavci spočívá kartuše s reliéfem zobrazujícím svržením sv. Jana z mostu a poněkud níže je malá oválná kartuše se znakem faráře Václava Křečinského, který toto sousoší nechal zhotovit (jednorožec a písmena W. K. pod prelátským kloboukem), a skrytý letopočet obsahující nápis: DIVO IOANNI NEPOMUCENO ELABORATA ET SACRATA. Vlevo je na boku kamenného podstavce poznamenáno, že v roce 1904 provedenou renovaci uhradil kanovník dr. Jan Nep. Sedlák. Před sousoším je upevněná rokoková železná mřížka. - Srov. Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku do počátku XIX. století, Král. hlavní město Praha: Hradčany, I. Metropolitní chrám sv. Víta v Praze, str. 103-104, ed. Antonín Podlaha a Kamil Hilbert, Praha 1906.