během minulých staletí označovaná také jako
kaple sv. Ludmily, křížová, berkovská, nejsvětější Trojice, císařská.
Původní oltáře
Dokončením této středové kaple byl uzavřen půlkruh kaplí v závěru ochozu za presbytářem. Označení „kaple císařská", které se ve starých listinách někdy objevuje, souviselo patrně též s tím, že úhradu veškerých nákladů na její vybudování si osobně vyhradil císař Karel IV.[1] V roce 1368 zde arcibiskup Jan Očko z Vlašimi zasvětil oltář ke cti nejsvětější Trojice a s tímto pojmenováním – „kaple nejsvětější Trojice" [2] – pak bývá toto významné místo v nové stavbě katedrály uváděno. Pod pravým oknem stál tu také oltář sv. Ludmily a sv. Mikuláše, a později byl ke stěně pod levým oknem přistaven oltář sv. Alžběty, který předtím stál v románské bazilice.[3] Při rekonciliaci této kaple 11. července 1621 zasvětil v ní arcibiskup Jan Lohelius jediný oltář ke cti nejsvětější Trojice a svatých Bartoloměje, Mikuláše, Ludmily a Alžběty, a k ostatkům těchto světců přidal ještě ostatky svatých Blažeje, Havla, Barnabáše a kousek houby připomínající svlažení rtů Kristu visícímu na kříži.[4]
Náhrobky Břetislava I. (spolu s manželkou Jitkou) a Spytihněva II.
Podobně jako v obou sousedních kaplích stojí zde při bočních stěnách gotické, letech 1375-1378 z opuky tesané tumby českých panovníků, přenesených sem na příkaz Karla IV. z románské baziliky [5]. Vpravo při jižní boční stěně je náhrobek českého knížete Břetislava I. (1034-1055),[6] u nohou má figuru lva 1 a na tumbě (v. 100 cm, d. 205, š. 85 cm, figura 185 cm) jsou dva znaky: orlice slezská a svatováclavská; spolu s ním jsou v tumbě uloženy také pozůstatky jeho manželky Jitky ze Svinibrodu (Schweinfurtu). Vlevo při severní boční stěně je náhrobek českého knížete Spytihněva II. (1055-1061),[7] také jemu u nohou leží lev 2 a na tumbě (v. 90 cm, d. 215, š. 87 cm, figura 200 cm) jsou dvě orlice: slezská a svatováclavská. Obě tumby zhotovila parléřovská huť, jsou většinou považovány za práci Jindřicha z Gmündu, synovce Petra Parléře. Na začátku 20. století byly nad těmito náhrobky osazeny desky z červeného mramoru s do nich vtesaným a vyzlaceným epitafním nápisem.[8] Text těchto nápisů, připravený Benešem Krabice z Weitmile (+ 1375), byl zde původně namalován zlatými písmeny přímo na kamenných zdech.
Hrobka rodu Berků a další náhrobní desky
Uprostřed kaple, téměř pod celou dlažbou, je hrobka rodu Berků. 5 Kapli se proto říkalo také „kaple berkovská". Byl tu pohřben také pražský arcibiskup Zbyněk Berka z Dubé (+ 1606).[9] Při severovýchodní zdi se nachází renesanční náhrobní kámen nejvyššího pražského purkrabí Zdeňka Lva z Rožmitálu a Blatné (+ 1535), 7 původně uložený v dlažbě (a při úpravě kaple na začátku 20. století přizděný ke stěně.[10] Na jihovýchodní stěně je upevněna renesanční bronzová náhrobní deska Jana Pfluga z Rabštýna (+ 1537), 9 původně rovněž zasazená v podlaze;[11] a hned vedle, směrem k oltáři, také z podlahy na stěnu přesazený raně barokní bronzový epitaf Lva Buriána Berky z Dubé a Lipé (+ 1626). [12] 11
Příčné břevno kalvárie
Na příčném břevnu upevněném mezi postranními průčelními pilíři kaple je skupina polychromovaných soch: uprostřed Kristus na kříži, po jeho pravici Panna Maria, po levici sv. Jan Evangelista. 12 Pod křížem je kartuše s nápisem: Ferdinand II. 1621; pod oběma postranními sochami jsou konzole ozdobené andílčí hlavou. Daroval je této kapli císař Ferdinand II., jako náhradu za stejné sousoší kalvárie umístěné původně mezi arkádovými pilíři na začátku velkého chóru, odkud byly během pustošení vnitřku katedrály v prosinci 1619 strženy a odstraněny. 13 Zhotovil je z lipového dřeva hradčanský řezbář Daniel Altmann z Eidenbergu a použil přitom částečně zbytků rozbitého původního kříže.[13] Tato skupina soch byla několikrát opravována, naposledy v roce 1876 [14] na útraty kanovníka Alberta Küffera. [15] Občas se pro tuto kapli objevuje také název „kaple křížová"; není vyloučeno, že se důvodem k tomuto označení stalo právě ono přenesení příčného trámu se sousoším kalvárie na toto místo. [16]
Nezvěstný obraz
Mezi dnes nezvěstnými věcmi z pražské katedrály bývá uváděn též obraz Klanění sv. Tří králů, který býval v této kapli a jehož autorem je holandský malíř ze 17. století Pieter van Roggen.
Mříž před kaplí
Kapli uzavírá barokní mříž z roku 1732, 14se znakem metropolitní kapituly a po stranách s malými poprsími sv. Václava a sv. Víta. [17] Dvě velké hvězdicové lucerny s červeně prosklenými středy byly přidány později, stejně jako v ostatních kaplích.[18]
Další oltáře
V polovině 19. století byl barokní oltář z této kaple darován do farního kostela v Pozdni[19] a v roce 1849 věnoval kanovník Václav Michael Pešina [20] do této kaple nový pískovcový oltář, zhotovený podle návrhu Josefa Ondřeje Krannera. Sochu z bílého mramoru, umístěnou na tomto oltáři a zobrazující Smrt sv. Ludmily, 17vytvořil v roce 1845 sochař Emanuel Max. Ve výklenku nad menzou, uzavřeném mřížkou zhotovenou v roce 1849 Josefem Grohmannem a posázenou českými granáty, bylo až do roku 1892 uchováváno gotické ze stříbra tepané a pozlacené relikviářové poprsí 18 z 1. čtvrtiny 14. století s lebkou sv. Ludmily. 19 Tento oltář zde byl až do roku 1901 [21] a kapli se říkalo také „kaple sv. Ludmily".
Během války s Pruskem musela být 21. června 1866 rakev s ostatky sv. Jana Nepomuckého odvezena do Salzburku, po návratu do Prahy pak bylo 21. října 1866 uspořádáno slavnostní přenesení těchto ostatků z Vyšehradu do katedrály, kde byly prozatímně uloženy v císařské (sv. Ludmily) kapli [22] a teprve po novém složení a uspořádání rovněž navráceného stříbrného mauzolea byly uloženy na jejich původní místo.
Klenba vyspravena cihlami
Klenbu z kamenných kvádrů silně poškozenou trhlinami bylo nutné v roce 1876 nově vyzdít cihlami; na mnohých místech ve zdech bylo také nutné vyspravit otevřené trhliny v kamenech. [23]
Mariánský charakter nástěnných maleb
Pražský světící biskup Karel Průcha [24] dal v roce 1881 podnět přizpůsobit charakter této kaple, aby odpovídal mariánskému zasvěcení, jak to bylo v gotických katedrálách obvyklé, [25] a nabídnul úhradu nákladů s tím spojených.[26] Jeho ideový návrh maleb byl přijat a umělecký odbor Jednoty pro dostavbu pověřil prof. Františka Sequense, aby předložil nástin maleb;[27] polychromii architektonických prvků navrhnul Josef Mocker. Na obou protilehlých stěnách jsou malby uspořádané ve třech řadách a zobrazují: nahoře vyvolení a oslavení Matky Boží, uprostřed účast Panny Marie na příchodu Spasitele, a dole převzetí ostatků svatého Víta pro pražskou katedrálu. Na severní stěně: Neposkvrněné Početí Panny Marie a Zvěstování 21 a sv. Václav dostává od císaře Jindřicha I. shránku s ramenní kostí sv. Víta 22; na jižní stěně: Korunování Panny Marie a Narození Páně 23 a Karel IV. přináší z italské Pavie ostatky sv. Víta k jejich uložení v pražské katedrále. 24 Označení „kaple Navštívení Panny Marie“ bylo zvoleno podle svátku zavedeného arcibiskupem Janem z Jenštejna v roce 1396.
Okenní vitráže
Návrhy současných malovaných oken pocházejí od Josefa Mockera a Františka Sequense. Uprostřed je zobrazena Nejsvětější Trojice; na severovýchodním okně Panna Maria, sv. Vojtěch, sv. Cyril a sv. Kliment; na jihovýchodním okně sv. Jan Křtitel, sv. Ludmila, sv. Metoděj a sv. Václav. V letech 1894-1896 je zhotovila Tyrolská huť pro sklomalbu a katedrální sklo v Innsbrucku a osadil pražský sklenář Bedřich Milde.
On také sňal dřívější okenní výplně s malbami Jana Zachariáše Quasta: středové z roku 1863 podle návrhu Josefa Führicha (Bůh Otec držící kříž s Ukřižovaným a nahoře holubice jako symbol Ducha svatého) a obě postranní z roku 1865 podle návrhu Josefa Scheiwla (vlevo: klečící Karel IV. s manželkou Alžbětou Pomořanskou a u nich znaky český a pomořanský; vpravo: klečící postavy velkomoravského Rostislava a knížete Bořivoje I.). Tato okna byla přenesena do kostela v Mešně u Rokycan. [28]
Nový oltář Navštívení Panny Marie
Oltář Navštívení Panny Marie z roku 1903 má kamennou menzu, stejnou jako oltář sv. Vojtěcha v jemu zasvěcené kapli. Mramorová deska oltářního stolu, zasvěcená v květnu 1903 světícím biskupem Františkem Borg. Kráslem (1844-1907), spočívá na kolmé stěně ozdobené dvěma růžicemi a před ní představenými třemi sloupky. Na ní postavenou oltářní architekturu, připomínající gotickou archu s bohatě zdobeným architektonickým nástavcem s baldachýny a fiálami vyřezal z lipového dřeva Václav Mráz.25 Sochy a reliéfy vyřezávané rovněž z lipového dřeva, polychromované a zlacené, jsou dílem Jana Kastnera;[29] reliéfy polychromoval Jakub Schikaneder. Uprostřed oltářní skříně je znázorněno setkání Panny Marie s Alžbětou; v horním nástavci jsou sochy sv. Josefa a sv. Jana Křtitele s malým Ježíšem a kolem něho svou malých andělů držících nápisovou pásku, po stranách stojí sochy rodičů Panny Marie k severu obrácené sv. Anny a k jihu obráceného sv. Jáchyma; christologické reliéfy na levém křídle otevřeného oltáře představují Zvěstování a přinesení malého Ježíše do chrámu, na pravém křídle Narození a nalezení dvanáctiletého Ježíše v chrámě; dole na predele je výjev z hostiny při svatbě v galilejské Káně. 26 Tabulové malby na vnějších stranách zavřených křídel oltáře jsou od Antonína Krisana, 27 na levém křídle zvěstování svaté Anně a narození Panny Marie, na pravém křídle Panna Maria vstupuje do chrámové služby a její zasnoubení se sv. Josefem. Návrhy na oltářní kříž a svícny připravil Kamil Hilbert a zhotovil je stříbrník Alois Tengler.
Hroby pražských biskupů
V ochozu před touto kaplí se nachází v podlaze 14 náhrobních desek se jmény biskupů pohřbených původně v románské bazilice, jejichž kosti sem v roce 1374 na pokyn arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi a pražské kapituly přenesl Beneš Krabice z Weitmile, v pořadí třetí ředitel (director fabricae) gotické přestavby svatovítské katedrály, kanovník pražské metropolitní kapituly (1359-1375) a arcijáhen žatecký (1363-1375). [30] Následují za sebou od jižní strany k severní - v první řadě, blíže k presbytáři: Šebíř (+1067), Jaromír Přemyslovec (+1089), Kosmas (+1098), Menhart (+1134), Jan I. (+1139), Daniel (+1167), Bedřich (+1179); v druhé řadě, blíže ke kapli Navštívení Panny Marie: Valentin (+1182), Jan II. (+1236), Bernard (+1240), Mikuláš (+1258), Jan III. z Dražic (+1278), Tobiáš z Bechyně (+1296), Řehoř Zajíc z Valdeka (+1301).
[2] 9. července 1368, a výročí tohoto zasvěcení určil slavit vždy o slavnosti Nejsvětější Trojice – srov. Cronica Ecclesiae Pragensis Benessii Krabice de Weitmile, lib. IV, ed. František Martin Pelcl a Josef Dobrovský, in: Scriptores rerum Bohemicarum e Bibliotheca Ecclesiae Metropolitanae Pragensis, II, str. 398-399, Pragae 1784; a Josef Emler, in: Prameny dějin českých [Fontes rerum Bohemicarum], IV, str. 538, Pragae 1884.
[7] Spytihněv II. zde založil stavbu románské Svatovítské baziliky, která proto bývá označována též jako Spytihněvova.
[8] Nad náhrobkem Břetislava I.: 3 Anno Dni Mo LVoIIIIo – idus ianuar – obiit / invictissimus princeps Brecislaus primus / filius Odalrici, dux Boemie, qui corpora / SS. torum Adalberti, V fratrum et Gau/dencijs transtulit de Polonia. (Překlad: Léta Páně 1055 dne 10. ledna zemřel nejnepřemožitelnější kníže Břetislav I., syn Oldřichův, vévoda český, který těla svatých Vojtěcha a Pěti bratří a Gaudencia přenesl z Polska.)
Nad náhrobkem Spytihněva II.: 4 Anno Dni MoLXIo. V. kal. februarij obiit/gloriosus princeps Spitigneus, pri/mogenitus Brecislai primi dux Boe/mie, dilatator ecclesie pragensis. (Překlad: Léta Páně 1061 dne 28. ledna zemřel slavný kníže Spytihněv, prvorozený Břetislava I., vévoda český, rozšiřovatel Pražského chrámu.)
[9] Arcibiskup Zbyněk Berka z Dubé (* 1551, + 1606), 6 od roku 1590 byl velmistrem řádu křižovníků s červenou hvězdou; v roce 1593 se stal pražským arcibiskupem; v 1. poschodí arcibiskupského paláce vybudoval kapli a 29. srpna 1599 ji zasvětil ke cti Všemohoucího, Panny Marie, sv. Jana Křtitele, sv. Oldřicha a zemských sv. patronů; 1599 přivedl do Čech řád kapucínů; 15. června 1603 získal od císaře Rudolfa II. pro sebe a své nástupce knížecí titul; ve dnech 28. - 30. září 1605 slavil diecézní synodu o zavádění výnosů tridentského koncilu; měl v úmyslu obnovit biskupství litomyšlské a zřídit nové diecéze v Litoměřicích, v Hradci Králové, v Českých Budějovicích a v Plzni; Pavel V. se rozhodl jmenovat ho kardinálem, ale než se to podařilo realizovat, zemřel ve věku 55 let.
[10] Na okraji desky z červeného mramoru (š. 106 cm, v. 194 cm) je dodnes čitelný český nápis: Leta 1535 z strzedy na cztwrtek po swate Markytie umrzel jest urozeny pan pan / Zdeniek Lew z Rozmitala a z Blathne, kteryz jest byl v trzech kralow czieskych / krale Wladislawa krale Ludwika a krale Ferdinanda jejich milosti nejvyzssym / purkraby prazskym. Pan Buoh se nad nym smilowati. - Jeho jméno je také vyryté do jedné dlaždice v podlaze, vlevo od náhrobního kamene hrobky rodu Berků. 8
[11] Tento bronzový epitaf nejvyššího kancléře Království českého Jana Pfluga z Rabštýna (v. 81 cm, š. 49 cm), připisovaný norimberské litecké dílně Vischerů, má latinský nápis: ANNO A NATO CHRISTO DEO MDXXXVII MENSIS AUGUSTI DIE XIIII MAG/NIFICUS AC GENEROSUS IOANNES PFLUG / BARO A RABENSTAIN AC BEISCHOVIAE TAC/HOVIAEQ DOMINUS ZC SUPER ET REGNI BOHEMIAE SUPREMUS CANCELARIUS EIUSDEMQ REGNI AC FERDINANDI PRIMI ROMANAE HUNGARICAE AC BOHEMICAE REGIAE MAIESTATIS GERMANICORUM FEUDORUM PRAEFECTUS ZC AETATIS SUAE / ANNO LXVI HUMANA RELIQUIT ET / PUBLICO MERORE HIC SITUS EST. - Jeho jméno je také vyryté do jedné dlaždice v podlaze, vpravo od náhrobního kamene hrobky rodu Berků. 10
[12] Na lité bronzové desce nejvyššího maršálka, hraběte Lva Buriána Berky z Dubé a Lipé (v. 83 cm, š. 115 cm) je český a německý nápis: Letha panie 1626 w sobotu po pamatce zwiestowani Blahslawene Pannie Margi ginak 28. dne / Miesice brziezna po dwanaczti hodinie půo poledni na pul orlogi Umrziel tauto cziasnou Smrti a zde pochowan / gest w Kostele Welkem na hradie Prazskem U So Witta w kaple této panuv berkuw lezicze S panem wotczem Swym a / s przedky Sweymi Wysocze Urozeni Pan Pan Lew Burian Berka Swate Rzimske Rzisse hrabie z Dube a z lippeho na Rich/burze budissiowie nowem Wesely dacziczich wladyczkych Rosiczich a Slatinanech a gak G. M. Slawne a svate pamieti / Czisarze Mattyasse tak ninigssiho G. M. Rzimskeho Czisarze Ferdinanda druhého Radda Komornik Nejwyssi diediczni / Marssalek Kralowstwi Czeskeho a Neywissy Komormik Markrabstwi Morawskýho, sin pana pana Waczlawa / Berky z Dube a z lippeho a na Richmburtcze G. M. Ržimskeho Czisarze Slawne a Swate Pamieti Rudolffa / Raddy a Neywisssiho Komornika Kralowstwi Czieskeho A pani pani Markety rozene Berkowny z lippy / a na C hrasti, gehozto dussy pan Buh Milostiw beiti racž. – IM IAHR 1626 AM SONABENT NACH DEM FEST MARIAE VÖRKUNDIGUNG WELCHER WAR DER 28. DES / MONATS MARTIJ NACH DER 12STUND AN DER HALBEN UHR NACH MITDAG DUECH DEN SEYDLICHEN / TOD VORSCHIDE UND ALHIER IN DER GROSSEN KIRCHEN S. VITTI AUF DEN PRAGER SCHLOS IN DISER CAPELE DER HERREN BERCKEN NEBEN SEINEM HERN VATTERN UND ANDERN LÖBLICHEN VORFAREN UND FRIEDSCHAFT / BEGRABEN DER HOCH UND WOHLGEBORENE HERR HERR LEO BURIAN BERCKA DES HEILIGEN RÖMISCHEN REICH/GRAF ZC DER DEUB VD LEIBPE HERR AUF RICHMBURG BUDISCHAW NEI WESELI DATSCHICZ RISICZ UND SLATINA / DER ROM. KAY. MAY. MATTIAE HOCHLOBLISTER GEDACHTNUS SOWOL AUCH DES IETZIGE REGIERENDEM ROM. KAISER / FERDINANDI DES 2. RATH KAMMERER OBRISTER ERBMARSCHALCK DES KÖNIGREICH BÖHEM UND OBRISTER / LANDKAMMER IM MARGRAFTHUM MAEREN . LEIBLICHER SOHN DES WOHLBEBORENEN HERN HERN WENCESLAI BERCKA VON DER TAUB UND LEIPPE AUF RICHMBURG HOCHLÖBLICHSTER GEDECHT. ROM. KAY. MAY. RUDOLPHI DES 2. RATH UND OBRISTEN LANDKAMMER DER KÖNIGREICH BÖHAM UND DER WOHL/GEBORNEN FRAUWEN FRAUWEN MARGARETHA GEBORNE TRCZKIN VON LIPPA UND AUF CHRAST SEINER / SELEN GOTT GNEDIG SEIN UND EINE FRÖLICHE AUFERSTEUNG ZUM EWIGEN LEBEN VORLEIEN WÖLLE AMEN.
[13] Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku do počátku XIX. století, Král. hlavní město Praha: Hradčany, I. Metropolitní chrám sv. Víta v Praze, str. 295, ed. Antonín Podlaha a Kamil Hilbert, Praha 1906; Umělecké památky Prahy, Pražský hrad a Hradčany, str. 107, kolektiv autorů za vedení a redakce Pavla Vlčka, Academia, Praha 2000.
[16] Zdá se to být mnohem pravděpodobnější, než zdůvodnění: „pro kříž na oltáři kdysi postavený, který teď visí u jižního vchodu do dómu" - Vilém Bitnar, Průvodce Prahou Svatováclavskou, I, str. 205, Praha 1929.
[17] Před pořízením dnešních barokních mříží v letech 1731-1748 byly okružní kaple uzavřeny nízkými zídkami s vysokým tyčovým mřížovím; uprostřed každé kaple byl zděný vchod s rovným nadpražím ozdobeným okrasou z kovaného železa – tento uzávěr kaple je dobře vidět vpravo dole na rytině bývalého náhrobku sv. Jana Nepomuckého z roku 1692 15 – Antonín Podlaha, Vnitřek chrámu sv. Víta v Praze ve druhé polovici XVII. a ve století XVIII., in: Památky archeologické a místopisné, díl XXII., sl. 81, Praha 1908; Antonín Podlaha a Eduard Šittler, Album Svatojánské, list 56-57, Praha 1896.
[18] Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku do počátku XIX. století, Král. hlavní město Praha: Hradčany, I. Metropolitní chrám sv. Víta v Praze, str. 288, ed. Antonín Podlaha a Kamil Hilbert, Praha 1906.
[22] Při své návštěvě pražské katedrály, 26. října 1866, se jim do této kaple přišel poklonit též císař a král František Josef I. - Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském za čas od 1. května 1866 do 30. dubna 1867, str. 14-15, Praha 1867.
[23] Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském za čas od 1. ledna do 31. prosince 1876, str. 4, Praha 1878.
[24] ThDr. Karel František Průcha, v roce 1852 se stal rektorem arcibiskupského semináře, 1859 kanovníkem metropolitní kapituly, 1866 scholastikem, 1871 titulárním biskupem Joppenským, 1872 generálním vikářem, 1873 kapitulním děkanem, zemřel 23. 10. 1883 a je pohřben na olšanském hřbitově v hrobce, kterou pořídil a věnoval pro kněze pražské arcidiecéze - srov. Series praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque prelatorum s. metropolitanae ecclesiae Pragensis a primordiis usque ad praesentia tempora, ed. Antonín Podlaha, in: Editiones archivii et bibliothecae s. f. metropolitani capituli Pragensis, op. X, pag. 334-336, Pragae 1912.
[25] Podle přání Karla IV. měl být v pražské katedrále středem mariánské úcty chór mansionářů, 20kteří zde před vysokým chórem, poblíž královského pohřebiště, časně ráno slavili mešní liturgii ke cti Panny Marie a mariánské officium. Spolu s kanovníky se podíleli také na konání slavnostních bohoslužeb. Jejich 24členný sbor byl součástí duchovenstva při metropolitní kapitule. Dvanáct z nich byli kněží (mansionarii maiores), šest jáhnové a šest podjáhnové (mansionarii minores).
Karel, ještě jako markrabě moravský, 5. října 1343 zřídil a nadal v pražské katedrále 24 členné kolegium mansionářů; toto jeho rozhodnutí přijali a stvrdili listinou z 5. ledna 1344 pražský biskup Arnošt spolu s celou kapitulou; a papež Klement VI. to potvrdil bulou z 30. dubna 1344 - srov. Archiv pražské metropolitní kapituly (APMK), I. Katalog listin a listů z doby předhusitské, č. 189, 190 a 196, ed. Jaroslav Eršil a Jiří Pražák, Praha 1956.
[26] Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském za čas od 1. ledna do 31. prosince 1881, str. 12, Praha 1882.
[27] Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském za čas od 1. ledna do 31. prosince 1882, str. 12, Praha 1883.
Po biskupově smrti se přípravné práce pozastavily a byly obnoveny až po roce 1890, kdy česká spořitelna přislíbila, že svým darem uhradí polychomii stěn této kaple a postavení nového oltáře. V roce 1895, na začátku realizace připravených návrhů vystoupil proti nim předseda uměleckého odboru Jednoty pro dostavbu Antonín Viktor Barvitius (*14. 7. 1823, +20. 7. 1901, architekt a návrhář užitého umění, jeho dílem je např. novorenesanční kostel sv. Václava v Praze-Smíchově) – především výzdoba stropu se mu zdála být nedostatečná a účelu nevyhovojící. Když v odboru nenalezl dostatečnou podporu, na funkci rezignoval, a na jeho místo byl zvolen Josef Zítek (*4. 4. 1823, +2. 8. 1909, architekt, projektoval např. Mlýnskou kolonádu v Karlových Varech, a spolu s Josefem Schulzem Národní divadlo a Rudolfinum v Praze). Sequens pak následujícího roku zemřel a práci dokončil roku 1898 jeho žák Antonín Krisan – Srov. Marie Kostílková, Katedrála sv. Víta, 2, Dostavba, str. 29, Správa Pražského hradu, Praha 1994.
[28] Srov. Marie Kostílková, Okna Svatovítské katedrály, str. 52, Správa Pražského hradu, Praha 1999; a Dr. Antonín Podlaha, Posvátná místa království českého, díl IV., str. 180, Praha 1910.
[30]Cronica Ecclesiae Pragensis Benessii Krabice de Weitmile, lib. IV, ed. František Martin Pelcl a Josef Dobrovský, in: Scriptores rerum Bohemicarum, II, p. 423, Pragae 1784; a Josef Emler, in: Prameny dějin českých [Fontes rerum Bohemicarum], IV, str. 548, Pragae 1884.