během minulých staletí označovaná také jako kaple nostická.
Po Matyášovi z Arrasu dokončil Petr Parléř
Stejně jako ostatní kaple v ochozu kolem zvýšeného velkého chóru začal tuto kapli stavět první stavitel této katedrály Matyáš z Arrasu (+ 1352) a dostavěl ji jeho pokračovatel Petr Parléř (1356-1399); přechod mezi jejich stavební činností je dobře patrný na profilaci pilířů a utváření jejich soklů a hlavic. Už od svého založení je kaple označována jako „kaple svaté Anny“, a teprve v polovině 17. století se začalo užívat také názvu „kaple nostická“, podle hrobky zde pohřbených členů rodu Nosticů.
Relikvie sv. Anny
Rozhodnutí zasvětit tuto kapli matce Panny Marie souviselo patrně s přinesením jejích ostatků do pražské katedrály.[1] Před velikonocemi v roce 1350 se spolu s říšskými klenoty dostal do Prahy též relikviář s ramenem sv. Anny [2] , v roce 1355 získal pak Karel IV. v římském klášteře sv. Pavla pro svatovítský poklad relikvii jejího prstu [3] a v roce 1371 mu uherský král Ludvík daroval ostatek z jejích prsou[4].
Původní oltář sv. Anny
V kapitulním archivu se dochovala zpráva z roku 1358, že donátorem pro oltář této kaple byl jeden z oblíbenců Karla IV., magdeburský purkrabí Purchardus [5]. Oltář sv. Anny byl přisazen k severovýchodní stěně této kaple [6], 2 jeho přední část tvořila opuková deska (š. 164 cm, v. 90 cm) ozdobená třemi figurálními polovypouklými plastikami: uprostřed sedící žena, vlevo stojící muž oděný řasnatým antickým rouchem a vpravo klečící muž v rouchu středověkého rytíře [7]. 3 Během pustošení interiéru katedrály v roce 1616 byly tyto postavy tak poničeny, že už je nelze bezpečně identifikovat; samo jejich umístění však nabízí možnost rozpoznat v sedící ženě sv. Annu (samotřetí) chovající na jedné ruce Pannu Marii a na druhé Ježíška,[8] a klečící muž by mohl představovat donátora.
Sanktuárium a výklenek pro sedile
Bezprostřední sousedství sakristie patrně vedlo k tomu, že na rozdíl od ostatních kaplí v ochozu byla tato kaple už od počátku vybavena sanktuáriem pro uchovávání Nejsvětější svátosti 4 s původní mřížkou ze 14. století,[9] malý výklenek pod lomenou stříškou s plným tympanonem, ve východní zdi vpravo dole, byl určen pro odkládání mešních konviček 6 a na půdorysu této kaple 7 je v protější západní stěně dobře patrný výklenek pro sedile.[10]
Rodový znak Jana IV. z Dražic a Arnošta z Pardubic
Na svorníku uzavírajícím původní klenbu byl rodový znak (vinná ratolest se třemi listy) 8 posledního v řadě biskupů pražské diecéze, zemřelého před jejím povýšením na arcidiecézi, Jana IV. z Dražic (1301-1343) [11]
Do klenby v ochozu před kaplí je zasazen svorník s rodovým znakem arcibiskupa Arnošta z Pardubic 9 (polovina koně). Bývá to dáváno do souvislosti s jeho vlivem na koncepci výzdoby této kaple, jejíž realizaci docházelo ovšem až po jeho smrti (+ 30. 6. 1364).
Odstraněná středověká malba a nezvěstný obraz
Pod omítkou byla v roce 1874 na východní stěně objevena středověká malba znázorňující Příbuzenstvo Páně (š. 280 cm, v. 230 cm), pocházející asi ze 14. nebo 15. století.[12] Při pořizování nové polychromie v roce 1876 byla zhotovena barevná akvarelová kopie tohoto obrazu, uložená mezi výkresy stavební huti.[13] V této kapli býval též, dnes už zničený nebo nezvěstný, obraz Vjezd Kristův do Jeruzaléma, pocházející ze školy nizozemského malíře Jana de Clerca (mistrem byl jmenován v roce 1489).[14]
Obraz Panny Marie s Ježíškem
Na východní stěně je zavěšený tabulový obraz Panny Marie s Ježíškem, malba olejem na dřevě (v. 161 cm, š. 100 cm) z počátku 16. století; je to dílo českého mistra z období přechodu pozdní gotiky do rané renesance, s přemalbou v 2. polovině 17. století.[15] Panna Maria stojí na půlměsíci a hadovi, na pravé ruce chová Ježíška a dva andělé jí kladou na hlavu korunu; vlevo dole klečí kanovník, patrně donátor ze svatovítské kapituly. 11 Z hlediska uměleckohistorické typologie bývá obraz zařazován jako: Madona korunovaná anděly; Madona v květnici, v hořícím Mojžíšově keři, jako symbol jejího panenství; typ Madony na půlměsíci a vítězící nad hadem, jako symbolem dědičného hříchu. Velmi zajímavé je zde ovšem zobrazení Ježíška, jehož tělo je pokryté ranami, v ruce drží jablíčko a vkládá ho do pokladničky jako symbol ovoce vykoupení; právě toto se tu zdá být ústředním motivem, a to ostatní zde slouží jako průvodní předpoklady.[16]
Náhrobní kameny a desky
Uprostřed kaple jsou v dlažbě dva náhrobní kameny: jeden uzavírá 12 hrobku šlechtického rodu ze Žďáru a druhý 13 hrobku rodu Nosticů.[17] Do původního výklenku v západní stěně byly v polovině 17. století osazeny pamětní desky obou těchto rodů.[18] 14
Do severozápadní stěny je vsazená mramorová pamětní deska 15 Octavia de Sancta Cruce (+ 1581, ve věku 39 let), titulárního biskupa cervického, papežského nuncia u dvora císaře Rudolfa II.[19]
Tzv. Jeruzalémský svícen
Až do začátku dostavby katedrály stál v kapli sv. Anny (Nostické) tzv. Jeruzalémský svícen, přenesený sem po roce 1719 od hrobu sv. Jana Nepomuckého. [20] Nyní stojí v sousední kapli sv. Jana Křtitele, u stěny pod severozápadním oknem.
Odstraněná dřevěná nástavba
Při dostavbě katedrály byla odtud v roce 1874 odstraněna dřevěná nástavba označovaná jako stavovské oratorium.[21] Byl to postranní hudební kůr s varhanami, vybudovaný zde zřejmě během obnovy zpustošeného vnitřku katedrály v 17. století.[22] Jeho podoba je dobře zachycena na rytině zobrazující korunovaci Leopolda II. na českého krále.[23] 16
Mříž před kaplí
Od ochozu je kaple oddělena barokní kovanou železnou zlacenou mříží z roku 1733 s mramorovými sloupky, 18 po stranách ji zdobí znaky arcibiskupa Daniela Josefa Mayera z Mayern (1731-33) a malá z mědi tepaná poprsí dvou světců, jeden s otevřenou, druhý se zavřenou knihou. Dvě velké hvězdicové lucerny s červeně prosklenými středy byly přidány později, stejně jako v ostatních kaplích.[24]
Barevné figurální okno
Barevné figurální okno zhotovila tyrolská huť pro sklomalbu a katedrální sklo v Innsbrucku v roce 1878,[25] podle návrhu Jana Swertse [26]z roku 1877. Zvolený námět má zřejmě připomenout původ Panny Marie z rodu krále Davida. 19 V dolejší části okna je zobrazen ležící praotec Jesse a z jeho srdce vyrůstá strom, jehož větve ovinují poprsí starozákonních králů a proroků. V prostředním sloupci je dole král David držící harfu, nad ním poprsí dvou neoznačených králů a nad nimi sedící postava Panny Marie. Po obou stranách se nacházejí jmény označená poprsí deseti proroků - vlevo: Daniel, Zachariáš, Ezechiel, Joel a Naim [27] - vpravo: Jonáš, Abdiáš, Micheáš, Amos a Ozeáš. Nepodařilo se zjistit nic, co by mohlo být společným důvodem k výběru právě těchto starozákonních proroků.[28] Nahoře v okenní kružbě se nacházejí symboly čtyř evangelistů, umístěné kolem znamení kříže.
Nástěnné malby
Návrh nástěnných maleb ze života sv. Anny a Panny Marie připravil Jan Swerts a provedli je během roku 1878 malíři: František Čermák, Emil Lauffer, Bohumil Roubalík a František Ženíšek.[29] Zobrazení jednotlivých událostí je uspořádané ve třech vodorovných pásech, probíhajících nad dolní obvodovou římsou směrem ze západní stěny na východní. V prvním a druhém pásu je několik vybraných příběhů ze života rodičů Panny Marie a z jejího dětství, popisovaných v apokryfních evangeliích [30] a u východních církevních Otců;[31]
První pás: 20 Sv. Anna a sv. Jáchym vstupují do manželství; ze svého majetku rozdávají chudým. 21 Jdou obětovat do chrámu; jsou však odmítnuti, protože nemají potomky. 22 Sv. Jáchym odchází do pustiny; anděl mu sděluje, aby se vrátil a že budou mít dítě. 23 Anděl potěšuje plačící a modlící se sv. Annu; oba manželé se setkávají u brány.
Druhý pás: 24 Narození Panny Marie. 25 Dětství Panny Marie u rodičů. 26 Rodiče přivádějí Pannu Marii do služby v chrámu. 27 Smrt sv. Anny.
Druhý pás: 24 Narození Panny Marie. 25 Dětství Panny Marie u rodičů. 26 Rodiče přivádějí Pannu Marii do služby v chrámu. 27 Smrt sv. Anny.
Ve třetím pásu jsou čtyři novozákonní události, týkající se Panny Marie i jejího Syna - 28 Anděl zvěstuje Panně Marii, že se má stát Matkou Vykupitele. 29 Mudrcové se přišli poklonit novorozenému Spasiteli. 30 Na Golgotě pod Kristovým křížem. 31 Anděl ukazuje prázdný hrob Zmrtvýchvstalého.
Novogotický oltář
Ve stejném roce 1878 byl podle návrhu stavitele Josefa Mockera postaven také novogotický oltář, 32 zbývalo už jen dodat do prostřední niky sochu sv. Anny s Pannou Marií, vpravo sv. Metoděje a vlevo sv. Lukáše, patronů malířů. Zasvěcení celé této nově upravené kaple spolu s novým oltářem bylo stanoveno na den svátku sv. Anny (26. 7. 1879) [32]. Tyto tři sochy z bílého mramoru dodal v dubnu 1879 akademický sochař Ludvík Šimek.
Tzv. trevírský plenář
Celková koncepce nástavby oltáře nad menzou byla uspořádána tak, že v místě obvyklého umístění svatostánku byla vložena románská ostatková deska (tzv. plenář) 33 z roku 1266, původně uchovávaná v benediktinském klášteře sv. Martina v Trevíru; během francouzské revoluce se dostala do Prahy, kde ji koupil u vetešníka hrabě Albert František Nostic a na žádost kanovníka Václava Pešiny ji v roce 1846 daroval pražské katedrále.[33] Před vložením do oltáře v kapli sv. Anny byla tato ostatková deska uložená ve Svatovítském pokladu. Na jaře v roce 1974 se na ostatkové desce objevily stopy plísně, musela být z oltáře vyjmuta,[34] restaurátor Jaroslav Hoffmann provedl její nezbytné ošetření a stala se opět součástí Svatovítského pokladu (inv. č. K 355) [35]; v roce 1998 zde byla osazena její kopie. 34
Pamětní deska donátorů
Po dokončení rekonstrukce této kaple byla a na severovýchodní stěnu osazena pamětní deska, jejíž nápis připomíná, že zhotovení nového oltáře ke cti svaté Anny, malby na stěnách a nové vitráže v okně uhradila Společnost vlasteneckých přátel umění v Praze, 35 její zásluhou byla také nově pozlacena kovaná mříž uzavírající tuto kapli.[36]
Hroby před kaplí
Před kaplí sv. Anny byl pohřben Zdislav Kokořowec z Kokořowa a na jeho náhrobním kamenu byl český nápis.[37] Při předláždění ochozu byl v nové dlažbě ponechán jeden náhrobní kámen bez označení.
[1] Do té doby se jméno sv. Anny neobjevuje u žádného ze 47+5 oltářů v románské Spytihněvově bazilice a k ní přilehlých objektech. – Srov. Wáczlaw Wladiwoj Tomek, Příběhy stavby kostela sv. Víta na hradě Pražském. Dle prvotních zřídel, z části dosud neužitých, in: Kalendář jednoty sv. Vítské, roč. 2, str. 33-43, Praha 1862.
[2]Cronica Ecclesiae Pragensis Benessii Krabice de Weitmile, lib. IV, ed. František Martin Pelcl a Josef Dobrovský, in: Scriptores rerum Bohemicarum e Bibliotheca Ecclesiae Metropolitanae Pragensis, II, pag. 354, Pragae 1784; a Josef Emler, in: Prameny dějin českých [Fontes rerum Bohemicarum], IV, pag. 519, Pragae 1884.
[3]Thomas Joannes Pessina de Czechorod, Phosphorus septicornis, stella alias matutina. Hoc est Sanctae Metropolitanae Divi Viti Ecclesiae Pragensis majestas et gloria, pag. 463, 514, Pragae 1673.
[4]Catalogi ss. Reliquiarum quae in S. Metropolitana Pragensi Ecclesia asservantur, annis 1673, 1691 et 1721 typis editi; ed. Dr. Antonín Podlaha, in: Editiones archivii et bibliothecae s. f. metropolitani capituli Pragensis, op. XXIV, II., pag. 62, Pragae 1931.
Dnes zůstává ve svatovítském pokladu jen tato relikvie, vložená do stříbrné částečně zlacené hermy (v. 56 cm, š. 46 cm, hl. 38 cm), která pro velkou podobnost zpracování pochází zřejmě ze stejné doby jako další tři stříbrné relikviářové busty (sv. Víta, sv. Vojtěcha a sv. Václava) darované do Svatovítského pokladu králem Vladislavem II. před rokem 1503 - srov. Ivana Kyzourová, Matka a Syn. Gotické madony a veraikony z katedrály sv. Víta v Praze, katalog výstavy, str. 101, Praha 2014; v inventáři se však připomíná teprve v roce 1649. Představuje sedící sv. Annu, jak na levé ruce chová Pannu Marii a na pravé Ježíška (tento způsob zobrazení bývá označován jako „svatá Anna samotřetí“). 1 Na prsou je upevněna velká z křišťálu vybroušená miska, obsahující v zahnědlé látce zabalené prsní kosti – srov. Antonín Podlaha a Eduard Šittler, Chrámový poklad u sv. Víta v Praze, jeho dějiny a popis, str. 211-212, Praha 1903.
[5] Libri erectionum I, fol. 1, n. 3, pag. 2: ed. Dr. Clemens Borový, Pragae 1873.
[6]Srov. Chrám sv. Víta nové stavby v roce 1419 (půdorys katedrály s označením oltářů), in: Wáczlaw Wladiwoj Tomek, Základy starého místopisu pražského, Praha 1872. – Na tomto plánku je tento oltář označen jako oltář sv. Anny a Hedviky; je tu také oltář zasvěcený Početí Panny Marie, přisazený na začátku 15. století k východní stěně (podle archivních dokumentů by měl být z roku 1414 a jeho titul byl rozšířený o jméno sv, Jeronyma, srov. Wáczlaw Wladiwoj Tomek, Příběhy stavby kostela sv. Víta na hradě Pražském. Dle prvotních zřídel, z části dosud neužitých, in: Kalendář jednoty sv. Vítské, roč. 2, str. 71, pozn., Praha 1862).
V přehledu kaplí po zpustošení v době Fridricha Falckého se zde uvádí větší oltář s titulem Početí Panny Marie a čtyř církevních učitelů Řehoře, Ambrože, Augustina a Jeronyma obnovený arcibiskupem Janem Loheliem 12. 7. 1621 a druhý menší oltář „crucifixi miraculosi – effigies lignea anno 1278 guttas sudavit sanguineas“ - z rukopisu Jana Floriana Hammerschmida Sacra Metropolitana Ecclesia Divi Viti, uchovávaného v kapitulním archivu pod sign. G 52, cituje Antonín Podlaha ve svém článku Vnitřek chrámu sv. Víta v Praze ve druhé polovici XVII. a ve století XVIII., in: Památky archeologické a místopisné, díl XXII., sl. 84-85, Praha 1908. (Uvedený rok 1278 odkazuje zřejmě na datum 26. srpna, kdy český král Přemysl Otakar II. padl v bitvě na Moravském poli.)
[7]Tato deska z původního oltáře kaple sv. Anny byla při dokončování úprav ve Svatováclavské kapli v roce 1912 použita jako antipendium nově sestavovaného oltáře sv. Jana Evangelisty - srov. Výroční zpráva Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském za správní rok 1912, str. 11, Praha 1913.
[8]Tento způsob zobrazení je doložen také na plastikách z 1. poloviny 14. století, uložených v Řezně a ve Vídni - srov. Marienlexikon herausgegeben im Auftag des Institutum Marianum Regensburg e. v., Band I, S. 159, Erzabtei St. Ottilien 1988.
[9]Dnes se v tomto výklenku původního sanktuária uchovává zbytek olejů posvěcených na Zelený čtvrtek. 5
[10] Pamětní desky šlechtických rodů ze Žďáru a Nosticů, jejichž členové jsou v této kapli pohřbeni, byly do tohoto výklenku, orámovaného kamennou lištou připomínající dílo Matyáše z Arrasu, osazeny až v polovině 17. století.
[11]Silně poškozená žebrová klenba byla v roce 1874 obnovena z cihel a její puklý klenák byl nahrazen kopií původního - srov. Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském od 1. ledna do 31. prosince 1874, str. 5, Praha 1874.
[12]Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském od 1. ledna do 31. prosince 1874, str. 5, Praha 1874.
[13]Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku do počátku XIX. století, Král. hlavní město Praha: Hradčany, I. Metropolitní chrám sv. Víta v Praze, str. 224-225, ed. Antonín Podlaha a Kamil Hilbert, Praha 1906. - Na této kopii 10 lze rozeznat: nahoře mezi dvěma anděly sv. Anna vkládá ruku na rameno Panny Marie; po levé straně Panny Marie stojí sv. Jáchym; mezi ním a následující skupinou sedí nějaký starý muž s holí; dále stojí sv. Alžběta s manželem Zachariášem a jejich synem sv. Janem Křtitelem; po pravém boku Panny Marie stojí sv. Josef (?); mezi ním a další skupinou jsou na pozadí naznačené zbytky nějaké stojící postavy; dále pak stojí Marie Kleofášova s manželem Kleofášem a jejich čtyřmi syny: Judou, Šimonem, Josefem spravedlivým a Jakubem mladším (jména prvních tří lze rozeznat na páskách, které drží v rukou).
[14]Srov. Rudolf Rouček, Chrám sv. Víta - dějiny a průvodce, str. 67, Praha 1948.
[15]Srov. Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku do počátku XIX. století, Král. hlavní město Praha: Hradčany, I. Metropolitní chrám sv. Víta v Praze, str. 241, ed. Antonín Podlaha a Kamil Hilbert, Praha 1906.
[16]Za povšimnutí by mohlo stát také to, že na tomto obrazu drží Panna Maria v ruce jablko stejně jako Ježíšek a na jejích prsou je stejným způsobem naznačena rána. Mohl by to být jeden ze způsobů, jak ve výtvarném umění naznačit celoživotní spoluúčast Ježíšovy Matky na utrpení Vykupitele a velmi často se objevující myšlenku jejího podílu na jeho díle vykoupení - ve 14. století například ve spisech sv. Brigity Švédské (1303-1373); srov. též Druhý vatikánský sněm, Věroučná konstituce o církvi, č. 60-62.
[17]V roce 1876 bylo nutné obě hrobky otevřít, jejich klenutí rozebrat a nahradit novým z cihel. V hrobce rodiny Žďárských byly nalezeny 4 rakve; ve dvou jsou uloženy ostatky Floriána Theodora de Sora (+ 1652) a jeho choti Alžběty Koróny de Sora, rozené hraběnky z Martinic (+ 1649); zbývající dvě rakve jsou bez nápisu, v jedné z nich odpočívá tělo papežského legáta při dvoře Rudolfa II., Octavia de Sancta Cruce, a kdo odpočívá v druhé, se nepodařilo zjistit. V hrobce Nosticů bylo nalezeno 6 rakví bez nápisů; ve dvou se nacházejí ostatky dvou dospělých žen a v ostatních dětské. - Srov. Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském od 1. ledna do 31. prosince 1874, str. 5, Praha 1876.
[18]Obě jsou z červeného mramoru, stejně velké (š. 115 cm, v. 195 cm) a stejně upravené; v hořejší části je kartušová nápisová tabule a v dolejší polovypouklé tesané znaky. Text nápisů a popis znaků uvádí Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku do počátku XIX. století, Král. hlavní město Praha: Hradčany, I. Metropolitní chrám sv. Víta v Praze, str. 188-190, ed. Antonín Podlaha a Kamil Hilbert, Praha 1906.
[19]Tuto obdélníkovou pamětní desku (š. 118 cm, v. 92 cm) z červeného mramoru nechal pořídit vykonavatel jeho poslední vůle, boloňský patricius Pompeius Vizianius; text nápisu uvádí Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku do počátku XIX. století, Král. hlavní město Praha: Hradčany, I. Metropolitní chrám sv. Víta v Praze, str. 187, ed. Antonín Podlaha a Kamil Hilbert, Praha 1906.
Octavio de Sancta Cruce, zemřel v Praze a byl pohřben v této kapli. Původně byl jeho epitaf zabudován ve zdi nad římsou za oltářem; v roce 1876 byla jeho rakev nalezena ve zdejší hrobce rodu ze Žďáru a pamětní deska byla osazena na nynější místo v severozápadní stěně. - Srov. Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském od 1. ledna do 31. prosince 1876, str. 5, Praha 1876
[20]Srov. Karel Vladislav Zap, Popis královského hradu, hlavního chrámu u sv. Víta a všech jiných kostelův a světských stavení na Hradčanech v Praze, str. 20, Praha 1868.
[21]Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském od 1. ledna do 31. prosince 1874, str. 5, Praha 1874.
[22]Jan Florian Hammerschmid píše ve svém rukopisu Sacra Metropolitana Ecclesia Divi Viti, uchovávané v kapitulním archivu pod sign. G 52, že se kaple sv. Anny přiléhající k sakristii nachází sub pergula choralistarum - cituje Antonín Podlaha ve svém článku Vnitřek chrámu sv. Víta v Praze ve druhé polovici XVII. a ve století XVIII., in: Památky archeologické a místopisné, díl XXII., sl. 84, Praha 1908.
[23]Stejně je vidět postranní hudební kůr s varhanami už i o půl století dříve, 17 při korunovaci Marie Terezie v roce 1743.
[24]Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku do počátku XIX. století, Král. hlavní město Praha: Hradčany, I. Metropolitní chrám sv. Víta v Praze, str. 288.289, ed. Antonín Podlaha a Kamil Hilbert, Praha 1906.
[25]Marie Kostílková, Okna Svatovítské katedrály, str. 44, Správa Pražského hradu, Praha 1999.
[26]Jan Emanuel Swerts, nizozemský malíř, nar. 1820 v Antverpách, od roku 1874 ředitel Akademie výtvarných umění v Praze, po dokončení návrhů pro kapli sv. Anny odešel na léčení do Mariánských Lázní a v srpnu 1879 tam zemřel - srov. Ottův slovník naučný, díl 24, str. 463-464, Praha 1906.
[27]Toto jméno je zde uvedeno chybně, snad tu mělo být jméno Naum. Naim není jméno osoby, nýbrž malé arabské vesničky jižně od hory Táboru.
[28]Jedná se o osoby, které žily a působily v různých dobách a na různých místech, není jim společné ani to, že by se u všech nacházela mesiánská proroctví
[29]Srov. Umělecké památky Prahy, Pražský hrad a Hradčany, kolektiv autorů za vedení a redakce Pavla Vlčka, str. 98, Academia, Praha 2000.
[30]Srov. Protoevangelium Jakubovo, 1-4.5-7, a Pseudo-Matoušovo evangelium, 1-3.4-5, in: Neznámá evangelia. Novozákonní apopkryfy, sv. I, str. 257-279.260-261, 290-292.292-293, Vydává centrum biblických studií Akademie věd ČR a Univerzita Karlova v Praze, Vyšehrad, Praha 2006.
[31]Např. v kázání sv. Jana Damašského (narodil se v arabské křesťanské rodině, zemřel kolem roku 749 a u východních křesťanů má podobnou autoritu, jakou mají na Západě spisy sv. Tomáše Akvinského) - srov. jeho Oratio 6, in Nativitatem B. Mariae V., 2: PG 96, 663.
[32]Srov. Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském za čas od 1. ledna 1877 do 31. prosince 1878, str. 10, Praha 1879.
[33]Srov. Antonín Podlaha a Eduard Šittler, Chrámový poklad u sv. Víta v Praze, jeho dějiny a popis, str. 157, Praha 1903. - V tomto díle na str. 212-214 uvádí Podlaha také bližší informace o tomto plenáři: uvádí přepis původního donátorova textu umístěný na úzkém proužku kolem plochy osazené relikviemi (š. 27 cm, v. 46 cm), před o asi 1 cm desku převyšujícím a 11 cm širokým rámem; popisuje uspořádání, materiál a výtvarné ztvárnění jednotlivých částí; a podle textu uvedeného na papírových proužcích vložených spolu s relikviemi informuje o obsahu dvaceti vyhloubených schránek zaklopených čtvercovými křišťálovými destičkami.
[34]Zmiňuje se o tom také Hans-Walter Stork ve svém článku Die Staurothek aus dem ehemaligen Trierer Kloster St. Martin in Prag, in: Sancta Treveris. Beiträge zu Kirchenbau und bildender Kunst im alten Erzbistum Trier. Festschrift für Franz J. Ronig zum 70. Geburtstag, S. 650, Paulinus, Trier 1999.
[35]Podle sdělení vedoucího oddělení sbírek Pražského hradu, dr. Martina Herdy, byl ve spolupráci s Ústavem teorie a dějin umění ČSAV prováděn odborný uměleckohistorický průzkum Svatovítského pokladu, do něhož byl cca po roce 1886 zařazen též Trevírský plenář; v roce 1889 bylo rozhodnuto o jeho restaurování a zhotovení kopie - obojí prováděli restaurátoři Alena Nováková a Miloslav Kubík.
[36] Srov. Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském za čas od 1. ledna 1879 do 31. prosince 1879, str. 10, Praha 1880.
[37]Z rukopisu Jana Floriana Hammerschmida Sacra Metropolitana Ecclesia Divi Viti, uchovávaného v kapitulním archivu pod sign. G 52, cituje Antonín Podlaha ve svém článku Vnitřek chrámu sv. Víta v Praze ve druhé polovici XVII. a ve století XVIII., in: Památky archeologické a místopisné, díl XXII., sl. 85, Praha 1908. - Text nápisu: "Urozený Panosse Zdislaw Kokořowec z Kokořowa, tu Středu před Swatým Duchem umřel leta Paně 1203. Pane Kryste rač se smilovati nad dussy jeho." (V roce 1203 zde ovšem gotická stavba s kaplí sv. Anny ještě nebyla - letopočet snad měl být čten jako 1403 či 1503.)
[3]Thomas Joannes Pessina de Czechorod, Phosphorus septicornis, stella alias matutina. Hoc est Sanctae Metropolitanae Divi Viti Ecclesiae Pragensis majestas et gloria, pag. 463, 514, Pragae 1673.
[4]Catalogi ss. Reliquiarum quae in S. Metropolitana Pragensi Ecclesia asservantur, annis 1673, 1691 et 1721 typis editi; ed. Dr. Antonín Podlaha, in: Editiones archivii et bibliothecae s. f. metropolitani capituli Pragensis, op. XXIV, II., pag. 62, Pragae 1931.
Dnes zůstává ve svatovítském pokladu jen tato relikvie, vložená do stříbrné částečně zlacené hermy (v. 56 cm, š. 46 cm, hl. 38 cm), která pro velkou podobnost zpracování pochází zřejmě ze stejné doby jako další tři stříbrné relikviářové busty (sv. Víta, sv. Vojtěcha a sv. Václava) darované do Svatovítského pokladu králem Vladislavem II. před rokem 1503 - srov. Ivana Kyzourová, Matka a Syn. Gotické madony a veraikony z katedrály sv. Víta v Praze, katalog výstavy, str. 101, Praha 2014; v inventáři se však připomíná teprve v roce 1649. Představuje sedící sv. Annu, jak na levé ruce chová Pannu Marii a na pravé Ježíška (tento způsob zobrazení bývá označován jako „svatá Anna samotřetí“). 1 Na prsou je upevněna velká z křišťálu vybroušená miska, obsahující v zahnědlé látce zabalené prsní kosti – srov. Antonín Podlaha a Eduard Šittler, Chrámový poklad u sv. Víta v Praze, jeho dějiny a popis, str. 211-212, Praha 1903.
[5] Libri erectionum I, fol. 1, n. 3, pag. 2: ed. Dr. Clemens Borový, Pragae 1873.
[6]Srov. Chrám sv. Víta nové stavby v roce 1419 (půdorys katedrály s označením oltářů), in: Wáczlaw Wladiwoj Tomek, Základy starého místopisu pražského, Praha 1872. – Na tomto plánku je tento oltář označen jako oltář sv. Anny a Hedviky; je tu také oltář zasvěcený Početí Panny Marie, přisazený na začátku 15. století k východní stěně (podle archivních dokumentů by měl být z roku 1414 a jeho titul byl rozšířený o jméno sv, Jeronyma, srov. Wáczlaw Wladiwoj Tomek, Příběhy stavby kostela sv. Víta na hradě Pražském. Dle prvotních zřídel, z části dosud neužitých, in: Kalendář jednoty sv. Vítské, roč. 2, str. 71, pozn., Praha 1862).
V přehledu kaplí po zpustošení v době Fridricha Falckého se zde uvádí větší oltář s titulem Početí Panny Marie a čtyř církevních učitelů Řehoře, Ambrože, Augustina a Jeronyma obnovený arcibiskupem Janem Loheliem 12. 7. 1621 a druhý menší oltář „crucifixi miraculosi – effigies lignea anno 1278 guttas sudavit sanguineas“ - z rukopisu Jana Floriana Hammerschmida Sacra Metropolitana Ecclesia Divi Viti, uchovávaného v kapitulním archivu pod sign. G 52, cituje Antonín Podlaha ve svém článku Vnitřek chrámu sv. Víta v Praze ve druhé polovici XVII. a ve století XVIII., in: Památky archeologické a místopisné, díl XXII., sl. 84-85, Praha 1908. (Uvedený rok 1278 odkazuje zřejmě na datum 26. srpna, kdy český král Přemysl Otakar II. padl v bitvě na Moravském poli.)
[7]Tato deska z původního oltáře kaple sv. Anny byla při dokončování úprav ve Svatováclavské kapli v roce 1912 použita jako antipendium nově sestavovaného oltáře sv. Jana Evangelisty - srov. Výroční zpráva Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském za správní rok 1912, str. 11, Praha 1913.
[8]Tento způsob zobrazení je doložen také na plastikách z 1. poloviny 14. století, uložených v Řezně a ve Vídni - srov. Marienlexikon herausgegeben im Auftag des Institutum Marianum Regensburg e. v., Band I, S. 159, Erzabtei St. Ottilien 1988.
[9]Dnes se v tomto výklenku původního sanktuária uchovává zbytek olejů posvěcených na Zelený čtvrtek. 5
[10] Pamětní desky šlechtických rodů ze Žďáru a Nosticů, jejichž členové jsou v této kapli pohřbeni, byly do tohoto výklenku, orámovaného kamennou lištou připomínající dílo Matyáše z Arrasu, osazeny až v polovině 17. století.
[11]Silně poškozená žebrová klenba byla v roce 1874 obnovena z cihel a její puklý klenák byl nahrazen kopií původního - srov. Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském od 1. ledna do 31. prosince 1874, str. 5, Praha 1874.
[12]Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském od 1. ledna do 31. prosince 1874, str. 5, Praha 1874.
[13]Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku do počátku XIX. století, Král. hlavní město Praha: Hradčany, I. Metropolitní chrám sv. Víta v Praze, str. 224-225, ed. Antonín Podlaha a Kamil Hilbert, Praha 1906. - Na této kopii 10 lze rozeznat: nahoře mezi dvěma anděly sv. Anna vkládá ruku na rameno Panny Marie; po levé straně Panny Marie stojí sv. Jáchym; mezi ním a následující skupinou sedí nějaký starý muž s holí; dále stojí sv. Alžběta s manželem Zachariášem a jejich synem sv. Janem Křtitelem; po pravém boku Panny Marie stojí sv. Josef (?); mezi ním a další skupinou jsou na pozadí naznačené zbytky nějaké stojící postavy; dále pak stojí Marie Kleofášova s manželem Kleofášem a jejich čtyřmi syny: Judou, Šimonem, Josefem spravedlivým a Jakubem mladším (jména prvních tří lze rozeznat na páskách, které drží v rukou).
[14]Srov. Rudolf Rouček, Chrám sv. Víta - dějiny a průvodce, str. 67, Praha 1948.
[15]Srov. Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku do počátku XIX. století, Král. hlavní město Praha: Hradčany, I. Metropolitní chrám sv. Víta v Praze, str. 241, ed. Antonín Podlaha a Kamil Hilbert, Praha 1906.
[16]Za povšimnutí by mohlo stát také to, že na tomto obrazu drží Panna Maria v ruce jablko stejně jako Ježíšek a na jejích prsou je stejným způsobem naznačena rána. Mohl by to být jeden ze způsobů, jak ve výtvarném umění naznačit celoživotní spoluúčast Ježíšovy Matky na utrpení Vykupitele a velmi často se objevující myšlenku jejího podílu na jeho díle vykoupení - ve 14. století například ve spisech sv. Brigity Švédské (1303-1373); srov. též Druhý vatikánský sněm, Věroučná konstituce o církvi, č. 60-62.
[17]V roce 1876 bylo nutné obě hrobky otevřít, jejich klenutí rozebrat a nahradit novým z cihel. V hrobce rodiny Žďárských byly nalezeny 4 rakve; ve dvou jsou uloženy ostatky Floriána Theodora de Sora (+ 1652) a jeho choti Alžběty Koróny de Sora, rozené hraběnky z Martinic (+ 1649); zbývající dvě rakve jsou bez nápisu, v jedné z nich odpočívá tělo papežského legáta při dvoře Rudolfa II., Octavia de Sancta Cruce, a kdo odpočívá v druhé, se nepodařilo zjistit. V hrobce Nosticů bylo nalezeno 6 rakví bez nápisů; ve dvou se nacházejí ostatky dvou dospělých žen a v ostatních dětské. - Srov. Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském od 1. ledna do 31. prosince 1874, str. 5, Praha 1876.
[18]Obě jsou z červeného mramoru, stejně velké (š. 115 cm, v. 195 cm) a stejně upravené; v hořejší části je kartušová nápisová tabule a v dolejší polovypouklé tesané znaky. Text nápisů a popis znaků uvádí Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku do počátku XIX. století, Král. hlavní město Praha: Hradčany, I. Metropolitní chrám sv. Víta v Praze, str. 188-190, ed. Antonín Podlaha a Kamil Hilbert, Praha 1906.
[19]Tuto obdélníkovou pamětní desku (š. 118 cm, v. 92 cm) z červeného mramoru nechal pořídit vykonavatel jeho poslední vůle, boloňský patricius Pompeius Vizianius; text nápisu uvádí Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku do počátku XIX. století, Král. hlavní město Praha: Hradčany, I. Metropolitní chrám sv. Víta v Praze, str. 187, ed. Antonín Podlaha a Kamil Hilbert, Praha 1906.
Octavio de Sancta Cruce, zemřel v Praze a byl pohřben v této kapli. Původně byl jeho epitaf zabudován ve zdi nad římsou za oltářem; v roce 1876 byla jeho rakev nalezena ve zdejší hrobce rodu ze Žďáru a pamětní deska byla osazena na nynější místo v severozápadní stěně. - Srov. Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském od 1. ledna do 31. prosince 1876, str. 5, Praha 1876
[20]Srov. Karel Vladislav Zap, Popis královského hradu, hlavního chrámu u sv. Víta a všech jiných kostelův a světských stavení na Hradčanech v Praze, str. 20, Praha 1868.
[21]Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském od 1. ledna do 31. prosince 1874, str. 5, Praha 1874.
[22]Jan Florian Hammerschmid píše ve svém rukopisu Sacra Metropolitana Ecclesia Divi Viti, uchovávané v kapitulním archivu pod sign. G 52, že se kaple sv. Anny přiléhající k sakristii nachází sub pergula choralistarum - cituje Antonín Podlaha ve svém článku Vnitřek chrámu sv. Víta v Praze ve druhé polovici XVII. a ve století XVIII., in: Památky archeologické a místopisné, díl XXII., sl. 84, Praha 1908.
[23]Stejně je vidět postranní hudební kůr s varhanami už i o půl století dříve, 17 při korunovaci Marie Terezie v roce 1743.
[24]Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku do počátku XIX. století, Král. hlavní město Praha: Hradčany, I. Metropolitní chrám sv. Víta v Praze, str. 288.289, ed. Antonín Podlaha a Kamil Hilbert, Praha 1906.
[25]Marie Kostílková, Okna Svatovítské katedrály, str. 44, Správa Pražského hradu, Praha 1999.
[26]Jan Emanuel Swerts, nizozemský malíř, nar. 1820 v Antverpách, od roku 1874 ředitel Akademie výtvarných umění v Praze, po dokončení návrhů pro kapli sv. Anny odešel na léčení do Mariánských Lázní a v srpnu 1879 tam zemřel - srov. Ottův slovník naučný, díl 24, str. 463-464, Praha 1906.
[27]Toto jméno je zde uvedeno chybně, snad tu mělo být jméno Naum. Naim není jméno osoby, nýbrž malé arabské vesničky jižně od hory Táboru.
[28]Jedná se o osoby, které žily a působily v různých dobách a na různých místech, není jim společné ani to, že by se u všech nacházela mesiánská proroctví
[29]Srov. Umělecké památky Prahy, Pražský hrad a Hradčany, kolektiv autorů za vedení a redakce Pavla Vlčka, str. 98, Academia, Praha 2000.
[30]Srov. Protoevangelium Jakubovo, 1-4.5-7, a Pseudo-Matoušovo evangelium, 1-3.4-5, in: Neznámá evangelia. Novozákonní apopkryfy, sv. I, str. 257-279.260-261, 290-292.292-293, Vydává centrum biblických studií Akademie věd ČR a Univerzita Karlova v Praze, Vyšehrad, Praha 2006.
[31]Např. v kázání sv. Jana Damašského (narodil se v arabské křesťanské rodině, zemřel kolem roku 749 a u východních křesťanů má podobnou autoritu, jakou mají na Západě spisy sv. Tomáše Akvinského) - srov. jeho Oratio 6, in Nativitatem B. Mariae V., 2: PG 96, 663.
[32]Srov. Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském za čas od 1. ledna 1877 do 31. prosince 1878, str. 10, Praha 1879.
[33]Srov. Antonín Podlaha a Eduard Šittler, Chrámový poklad u sv. Víta v Praze, jeho dějiny a popis, str. 157, Praha 1903. - V tomto díle na str. 212-214 uvádí Podlaha také bližší informace o tomto plenáři: uvádí přepis původního donátorova textu umístěný na úzkém proužku kolem plochy osazené relikviemi (š. 27 cm, v. 46 cm), před o asi 1 cm desku převyšujícím a 11 cm širokým rámem; popisuje uspořádání, materiál a výtvarné ztvárnění jednotlivých částí; a podle textu uvedeného na papírových proužcích vložených spolu s relikviemi informuje o obsahu dvaceti vyhloubených schránek zaklopených čtvercovými křišťálovými destičkami.
[34]Zmiňuje se o tom také Hans-Walter Stork ve svém článku Die Staurothek aus dem ehemaligen Trierer Kloster St. Martin in Prag, in: Sancta Treveris. Beiträge zu Kirchenbau und bildender Kunst im alten Erzbistum Trier. Festschrift für Franz J. Ronig zum 70. Geburtstag, S. 650, Paulinus, Trier 1999.
[35]Podle sdělení vedoucího oddělení sbírek Pražského hradu, dr. Martina Herdy, byl ve spolupráci s Ústavem teorie a dějin umění ČSAV prováděn odborný uměleckohistorický průzkum Svatovítského pokladu, do něhož byl cca po roce 1886 zařazen též Trevírský plenář; v roce 1889 bylo rozhodnuto o jeho restaurování a zhotovení kopie - obojí prováděli restaurátoři Alena Nováková a Miloslav Kubík.
[36] Srov. Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském za čas od 1. ledna 1879 do 31. prosince 1879, str. 10, Praha 1880.
[37]Z rukopisu Jana Floriana Hammerschmida Sacra Metropolitana Ecclesia Divi Viti, uchovávaného v kapitulním archivu pod sign. G 52, cituje Antonín Podlaha ve svém článku Vnitřek chrámu sv. Víta v Praze ve druhé polovici XVII. a ve století XVIII., in: Památky archeologické a místopisné, díl XXII., sl. 85, Praha 1908. - Text nápisu: "Urozený Panosse Zdislaw Kokořowec z Kokořowa, tu Středu před Swatým Duchem umřel leta Paně 1203. Pane Kryste rač se smilovati nad dussy jeho." (V roce 1203 zde ovšem gotická stavba s kaplí sv. Anny ještě nebyla - letopočet snad měl být čten jako 1403 či 1503.)