* 4.6.1880; v metropolitní kapitule: 1.1.1927 - 22.2.1961; + 22.2.1961
| X ThDr. Antonín Eltschkner Poř. číslo 924. Narodil se 4. 6. 1880 v Poličce (diecéze Hradec Králové). |
 |
Před příchodem do metropolitní kapituly: V roce 1905 dokončil v Římě studium a dosáhl doktorátu teologie. Po návratu domů působil od 1. 9. 1905 do 31. 7. 1908 jako kaplan ve Schweissingu (Svojšín), od 1. 9. 1908 do 31. 8. 1910 jako interkalární administrátor a kaplan v Plzenci, od 1. 9. 1910 do 31. 8. 1913 jako katecheta v Doubravce, od 1. 9. 1913 do 31. 8. 1914 jako katecheta v Kolíně, od 1. 9. 1914 zastupujícím učitelem a od 1. 9. 1918 profesorem náboženství na reálce a gymnáziu na Královských Vinohradech až do 31. 12. 1916. Přitom od 20. 4. 1920 byl auditorem arcibiskupského soudu, od 9. 12 1922 zpovědníkem Chudých školských sester v domě sv. Antonína na Vinohradech, od 31. 12. 1922 prosynodálním soudcem. Od roku 1920 aktivně působil v předsednictvu společnosti pro pěstování církevního zpěvu „Cyril", od roku 1923 v předsednictvu Křesťanské akademie. 21. 4. 1922 dostal právo nosit expositorium canonicale a 4. 1. 1923 byl jmenován arcibiskupským notářem. V letech 1924-1925 vyučoval v kurzu pro laické katechety církevní dějiny a liturgiku. Od roku 1926 byl předsedou Ligy katolických esperantistů v Československu. Často vypomáhal a zastupoval v duchovní správě, konal různé přednášky, konference, tridua a exercicie pro laiky.
Člen metropolitní kapituly: 16. 9. 1926 byl zvolen a 1. 1. 1927 v bazilice sv. Jiří instalován metropolitním kanovníkem. 20. 4. 1928 decanus apud s. Apollinarem; 1. 2. 1929 canonicus senior; 14. 12. 1930 canonicus cantor; 1933 praelatus archidiaconus; 8. 12.1947 děkan kapituly; 23. 4. 1955 probošt kapituly. Bydlel na Hradčanském náměstí v domě čp. 59/13 a později v čp. 60/12.
Další působení: 31. 1. 1927 byl jmenován konsistorním radou; 10. 3. 1927 prosynodálním examinátorem; 17. 10. 1927 ordinariátním komisařem pro reálku a pro dívčí reálné gymnázium, od roku 1928 také pro anglické reálné gymnázium na Královských Vinohradech; od roku 1928 rovněž pro francouzské reálné gymnázium, pro českou reálku v Praze I. a pro všechny učitelské ústavy v Praze. Od 8. 3. 1927 byl ředitelem české sekce kněžského sdružení pro misie a v listopadu 1927 se na šest měsíců stal prvním ředitelem regionální rady nově zřízené Katolické akce. Od 1. 1. 1928 do 30. 9. 1928 zastával též funkci arcibiskupského vicekancléře. Od 22. 3. 1928 zastupoval ordinariát ve společnosti pro opravy kostelů v Tetíně. Česká vláda ho 14. 9. 1928 jmenovala členem zemské školské rady a od 29. 11. 1928 se stal zástupcem ordinariátu v České zemské komisi pro péči o mládež v Čechách - Zemské ústředí péče o mládež. Od 4. 6. 1929 byl jmenován arcibiskupským komisařem pro, zkoušky na teologické fakultě. Jako předseda českých esperantistů organizoval mezinárodní kongres katolických esperantistů, který se konal ve dnech 10.-16. 8. 1929; vydali do esperanta přeloženou knihu o svatováclavském jubileu a publikaci „Nia Dekkvara" pojednávající o české historii a nejvýznamnějších pamětihodnostech. Od 7. 2. 1930 dohlížel na práci komise připravující pod vedením profesora Hronka vydání katechismu. 16. 10. 1930 byl jmenován arcibiskupským komisařem pro kongregaci sester de Notre Dame v pražské arcidiecézi. Od 3. 1. 1931do 12. 7. 1931 byl generálním vikářem. 4. 3. 1931 se stal členem české národní rady „Díla šíření víry" a od roku 1932 jejím předsedou. V roce 1931 také ve spolupráci s Dr. Beranem a převorkou M. Ebenstreit připravil a uspořádal pedagogicko-didaktický kurs pro katechetky. 15. 8. 1931 ho kapitulní vikář Mořic Pícha jmenoval zastupujícím defensorem vinculi a v následujícím roce defensorem vinculi sacrae ordinationis et matrimonii u arcidiecézního církevního soudu. V roce 1931 byl jmenován zástupcem ordinariátu ve správní radě „Koleje Arnošta z Pardubic", v roce 1932 ve správní radě „Haléře sv. Vojtěcha a členem Consilii administrationis omnium bonorum ecclesiasticorum in archidioecesi Pragensi. V roce 1933 byl jmenován oficiálem církevního soudu. Papež Pius XI. ho 10. 2. 1933 jmenoval titulárním biskupem zefyrským a světícím pražským, biskupské svěcení přijal 19. 3. 1933 v Praze. V roce 1933 se stal ordinariátním komisařem pro Spolkové reformní reálné gymnázium dívčí ve Slezské ulici a pro soukromé reálné gymnázium Školských sester OSF v Korunní ulici v Praze XII, v roce 1934 pro dívčí reálné gymnázium u Voršilek v Praze II, v roce 1935 pro reálné gymnázium v Berouně a v roce 1938 Kongregace sester ÏII. řádu sv. Dominika v arcidiecézi Pražské; byl také předsedou předsedou Spolku pro vydržování útulku pro zmrzačené a opuštěné dívky, v Praze I - Konviktská ulice. Kongregace pro šíření víry ho jmenovala 21. 10., 1937 předsedou Jednoty duchovenstva pro misie v Československu.
V roce 1930 daroval 30.000 Kč jako podporu, aby alumnus Lao King Lin v semináři čínského Kantonského apoštolského vikariátu mohl studovat teologii. 7.000 Kč daroval české koleji Nepomucenum v Římě, 5.000 Kč pražskému kněžskému semináři; 10.000 Kč spolku bl. Anežky pro budování kostelů na pražských předměstích.
Napsal pojednání „O božstvu a náboženství podle theosofie" (1914); psal články na podporu charitativní pomoci chudým do časopisu „Přítel opuštěných" (1917) a o morální výchově mládeže do časopisu „Orelský věstník"(1923).
Při pouti do Svaté země pořádané Palestinským spolkem požehnal 28. 7. 1935 československou Cyrilometodějskou smírnou kapli v Jeruzalémě na Olivové hoře a oltář v ní zasvětil Sedmibolestné Panně Marii. Tuto kapli a přilehlý hospic spravovali pak čeští řeholníci z nedávno předtím založené Kongregace Těšitelů Božského Srdce v Getsemanech. Po druhé světové válce přešla tato kaple s hospicem do správy Apoštolského stolce jako rezidence apoštolského delegáta v Jeruzalémě. Při své návštěvě Svaté země zde byl ubytován papež Pavel VI. a 5. 1. 1964 se tu setkal s cařihradským patriarchou Athenagorasem. Zastavil se zde také papež Jan Pavel II., když navštívil Jeruzalém.
Světil kněze a biřmoval i v zastoupení českobudějovického biskupa Šimona Bárty, který měl v závěru svého působení po řadu let zrakové i jiné zdravotní problémy. Po smrti tohoto biskupa (+ 2. 5. 1940) měl být ustanoven jeho nástupcem. Německé okupační úřady se ale proti tomuto papežovu rozhodnutí rázně postavily a trvaly na tom, že nový biskup v Českých Budějovicích musí být německé národnosti. Jeho jmenování proto nemohlo být vyhlášeno. Všechny biskupské funkce však jezdil do této diecéze vykonávat i nadále, až do jejího obsazení novým biskupem Josefem Hlouchem (intronizován 7. 9. 1947).
Když byl ThDr. Kajetán Matoušek 29. 8. 1949 papežem Piem XII. jmenován jako titulární biskup serigenenský a světící pražský, udělil mu biskup Eltschkner v Praze biskupské svěcení.
Vysvětil stovky kněží a svátost biřmování jezdil udělovat spolu s kardinálem Kašparem i samostatně, celkem to bylo něco přes asi dvěstětisíc biřmovanců. Dokud mu síly stačily, konal jako jediný biskup v Čechách a na Moravě biskupské funkce pro všechny diecéze; přestože ke konci svého života už byl velmi nemocný a téměř ztratil zrak. Poslední roky dožíval na Moravě, nejprve v Mikulově a nakonec v Brně.
Zemřel 22. 2. 1961 v Brně; po převozu do Prahy a pohřebních obřadech ve svatovítské katedrále byl 27. 2. 1961 pohřben do kapitulní hrobky na hřbitově u sv. Markéty v Břevnově.
Na náhrobku je nápis: „J. E. ThDr. Antonín Eltschkner, titulární biskup zefyrský, světící biskup pražský - probošt vždy věrné metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze. * 4. 6. 1880 + 28. 5. 1961"
Další informace o něm:
Dr. Antonín Podlaha, Supplementum tertium ad Seriem praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque prelatorum s. metropolitanae ecclesiae Pragensis a primordiis usque ad praesentia tempora, in Editiones archivii et bibliothecae s. f. metropolitani capituli Pragensis, op. XXI, Pragae 1928, str. 50-52.
Dr. Antonín Podlaha, Supplementum quartum ad Seriem praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque prelatorum s. metropolitanae ecclesiae Pragensis a primordiis usque ad praesentia tempora, in Editiones archivii et bibliothecae s. f. metropolitani capituli Pragensis, op. XXV, Pragae 1931, str. 92-101.
| Náhrobek | Znak | Zvětšit obrázek |
 |
 |