* 11.9.1880; v metropolitní kapitule: 16.9.1928 - 18.2.1960; + 18.2.1960
| PhDr. ThDr. Josef Čihák Poř. číslo 928. Narodil se 11. 9. 1880 v Obděnicích. |
 |
Před příchodem do metropolitní kapituly: Po dokončení studia v Římě na Univerzitě Kongregace de Propaganda fide byl na Bílou sobotu 30. 3. 1907 v Lateránské bazilice vysvěcen na kněze a 26. 6. 1907 dosáhl doktorátu teologie. Po návratu do Čech byl od 1. 9. 1907 do 31. 8. 1911 kooperátorem u sv. Havla v Praze; zároveň byl od 1. 11. 1907 do 31. 8. 1911 vicerektorem Koleje Arnošta z Pardubic. V té době také připravil disertační práci „Hodiernus status quaestionis probabilisticae" a po složení rigorosní zkoušky z církevních dějin a kanonického práva dosáhl 15. 12. 1909 na české teologické fakultě Univerzity Karlovy nostrifikace římského doktorátu; 8. 5. 1910 se stal členem pražského kolegia doktorů a 19. 5. 1910 se po složení příslušné zkoušky dosáhnul aprobace středoškolského katechety. Od 1. 9. 1911 až do roku 1917 působil jako kaplan ve farnosti Panny Marie před Týnem. V té době vyučoval náboženství na základních školách u sv. Havla, u sv. Jakuba, v Praze VIII. a na Žižkově; dva roky na reálném gymnáziu na Smíchově, rok na vyšší reálce v Ječné ulici, od roku 1912 na vyšším gymnáziu v Žitné ulici. Přitom se souhlasem arcibiskupa Kordače pokračoval ve studiu filosofie a historie na filosofické fakultě pražské univerzity; složil zkoušku pro výuku stenografie na středních školách a několik let pak tomuto oboru učil. Od 1. 9. 1916 byl mimořádným a od 30. 9. 1919 definitivním profesorem náboženství na gymnáziu v Praze II. Od 1. 1. 1918 byl do konce války znovu rektorem studentské Koleje Arnošta z Pardubic. V roce 1920 byl zvolen děkanem pražského Kollegia doktorů teologie.
Znovu se plně věnoval pokračování ve studiu; v roce 1920-21pobýval na římských univerzitách Gregoriáně a Angeliku, na Akademii sv. Tomáše Akvinského pak 15. 4. 1921dosáhl doktorátu filosofie; téhož roku navštívil ještě teologická univerzitní studia v Rakousku, Švýcarsku, Německu a Francii. Po předložení disertační práce „De systematibus moralibus philosophicis" a splnění předepsaných podmínek získal 28. 2. 1921 na teologické fakultě Univerzity Karlovy „veniam docendi" pro praktické filosoficko-morální obory. V roce 1921-22 konal v zastoupení přednášky z morálky a 1926-27 z pastorálky; 31. 12. 1927 se stal mimořádným profesorem pastorálky a zároveň od roku 1927-28 přednášel morálku.
Kromě toho byl činný ve veřejném životě, spolupracoval s různými katolickými společenstvími a byl členem několika kněžských společností. Když ho 23. 12. 1921 arcibiskup jmenoval ředitelem díla Intronizace nejsvětějšího Srdce Ježíšova v rodinách, založil periodikum „Zasvěcení" a pořádal exercicie pro šiřitele této úcty. V obci Hněvanice (farnost Obděnice) založil a vybavil bohoslužebným zařízením veřejnou kapli. Už od roku 1908 byl členem spolku sv. Vincence pro pomoc chudým; během války přišel s myšlenkou vytvořit konfederaci dobročinných organizací - Svaz charity, potom pracoval jako sekretář a později také pokladník této instituce, 26. 9. 1928 pak byl jmenován ordinariátním komisařem této charitní konfederace v pražské arcidiecézi. Už v roce 1921 navštívil v různých zemích centra dobročinné pomoci, ve Freiburgu se zúčastnil speciálního charitního kurzu a na teologické fakultě měl přednášky o charitním díle. Po smrti kanovníka Hanuše byl v roce 1928 zvolen předsedou společnosti sv. Rafaela pro ochranu emigrantů.
Od roku 1920 působil jako sekretář Společnosti sv. Cyrila a Metoděje a ředitel periodika „Věstník Společnosti sv. Cyrila a Metoděje"; od roku 1921 byl členem Rady katolíků a od roku 1922 Lidové akademie; od roku 1923 pokladníkem Křesťanské akademie; od roku 1924 aktivním členem pražské Akademie sv. Tomáše Akvinského; od roku 1927 členem arcidiecézní rady misijní společnosti kněží.
Pro služebné v rodinách založil a jako církevní asistent podporoval Odborové Sdružení katolických pomocnic v domácnostech, a byl zvolen jeho čestným členem. Podobně založil a duchovně podporoval Jednotu katolických úřednic. Od roku 1921působil také jako církevní asistent či duchovní rádce Svazu katolických spolků ženských. Později pak, v roce 1930 založil fundaci pro zřízení rekreačního a exercičního domu těchto ženských spolků. Jako člen rady asociace katolických kněží se od roku 1927 účastnil kněžských shromáždění na venkově, míval promluvy a nejednou také duchovní rekolekce. Byl delegátem kněží a zvoleným předsedou církevní sekce ve Výboru pro oslavu 1000. výročí mučednické smrti sv. Václava. V jubilejním roce svatováclavském daroval 20.000 Kč jako základ fundace, kterou založil pro podporu studentů.
21. 4. 1920 se stal auditorem církevního soudu, 4. 1. 1923 získal titul veřejného arcibiskupského notáře, 2. 5. 1925 byl jmenován prosynodálním soudcem pražského tribunálu, 11. 5. 1928 ho arcibiskup jmenoval ředitelem Katolické akce pro Československou republiku.
Člen metropolitní kapituly: Na přání metropolitní kapituly ho arcibiskup Kordač navrhnul na uprázdněné kanovnické místo, Pius XI. ho 9. 7. 1928 jmenoval kanovníkem a 16. 9.1928 ho děkan kapituly ve svatojiřské bazilice instaloval. V roce 1929 přestal působit na teologické fakultě jako profesor a převzal péči o archiv a knihovnu, nabídnutou od Dr. Antonína Podlahy, který tuto službu vykonával po celé předcházející čtvrtstoletí. V roce 1931 ho metropolitní kapitula delegovala jako člena Duchovní akademie při Křesťanské akademii. V roce 1933 byl instalován na místo canonicus cantor; 12. 7. 1947 praelatus archidiaconus a při vizitacích doprovázel arcibiskupa jako praelatus a latere.Bydlel na Hradčanském náměstí, čp. 58/14.
Další působení: 17. 9. 1928 se stal radou arcibiskupské kurie a prosynodálním examinátorem, examinátorem uchazečů o farní beneficia, examinátorem katechetů pro obecné a střední školy; 18. 2. 1931 arcibiskupským komisařem při zkouškách posluchačů teologické fakulty z oboru morálky a pastorálky, a arcibiskupem delegovaným examinátorem pro zkoušky k získání doktorátu teologie na teologické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1929 byl jmenován arcibiskupským komisařem pro sestry bosé karmelitky na Hradčanech; v roce 1931 komisařem pro sestry sv. Cyrila a Metoděje v „Ernestinu" a pro laický apoštolát III. řádu sv. Františka. Téhož roku byl také jmenován členem správní rady Koleje Arnošta z Pardubic a členem Collegii censorum et Consilii a vigilantia. V roce 1933 byl jmenován jako defensor vinculi s. ordinationis et matrimonii a 1938 viceoficiál církevního soudu. V roce 1939 ho arcibiskup ustanovil jako Membrum coetus deputatorum pro disciplina clericorum Archiep. Seminarii Maioris nec non Consilii administrationis bonorum ecclesiasticorum in archidioecesi Pragensi.
Pius XI. ho v roce 1936 jmenoval papežským prelátem a Pius XII. ho 8. 1. 1949 jmenoval apoštolským protonotářem ad instar participantium.
Stal se členem direktoria „Dědictví sv. Prokopa"; spolupracoval na přípravě „Českého slovníku bohovědného" a řídil vydávání „Časopisu katolického duchovenstva"; byl jmenován ředitelem „Dědictví Svatojanského"; přispíval též do různých časopisů - např. „Duchovní rádce", „Vychovatel"; přehled jeho literární činnosti do roku 1928 sestavil dr. Antonín Podlaha v níže uvedeném Supplementum tertium...; vydal také řadu publikací, někdy i vlastním nákladem.
Jako blízký spolupracovník arcibiskupa Berana byl 18. 6. 1950 zatčen a v přelíčení konaném 27. 11. - 2. 12. 1950 u Státního soudu v Praze odsouzen na 10 let do vězení. Po kratším pobytu v Praze na Pankráci a ve Valdicích strávil celou další dobu, od prosince 1951, ve věznici s velmi tvrdým režimem v Leopoldově na Slovensku. Během věznění byl v roce 1951 léčen a operován na vředy, v roce 1953 prodělal ve vězeňské nemocnici dvojí těžký zápal plic. Kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu a vysokému věku byl od roku 1953 uznán práce neschopným. V srpnu 1956 si podal žádost o propuštění ke Krajské prokuratuře v Nitře, přičemž vzhledem k vysokému věku a vážnému zdravotnímu stavu odsouzeného neměl námitek proti jeho žádosti ani náčelník Leopoldova. Přesto však prokuratura žádost propuštění P. Čiháka zamítla. Jeho zdravotní stav dále zhoršoval, dle lékařského posudku z června 1960 trpěl kornatěním cév, poruchou srdečního svalu, rozedmou plic, celkovou stařeckou sešlostí a počínající stařeckou demencí. Ve stejné době byl předán do vězeňské nemocnice se zápalem plic a těžkou nedostatečností levého srdce, přičemž lékař vzhledem k trvalému stavu upoutání pacienta na lůžko znovu doporučil jeho propuštění. Žádosti nemocného o propuštění však znovu nebylo vyhověno.
Zemřel ve vězeňské nemocnici v Leopoldově 18. 2. 1960, jako příčina smrti byla v pitevním protokolu stanovena srdeční slabost a stařecká sešlost; doba trestu mu měla skončit 18. 7. 1960.
Na přípis příbramského Okresního oddělení Veřejné bezpečnosti o převezení tělesných pozůstatků zemřelého dr. Josefa Čiháka reagovala 10. 3. 1967 Vesnická organizace KSČ a Rada Místního národního výboru písemným vyjádřením, že „souhlasí s přemístěním pozůstatků jmenovaného na místní hřbitov v Obděnicích s výhradou, že bude upuštěno od jakéhokoli slavnostního konduktu a že uložení tělesných pozůstatků bude provedeno v pracovní době a jen v přítomnosti místního hrobníka a jednoho nejbližšího příbuzného“.
K převezení z Leopoldova do rodných Obděnic a pohřbení na tamním hřbitově došlo až 19. 10. 1968. Na tabulce označující jeho hrob je nápis: „Posvětitel tohoto hřbitova ThDr. Josef Čihák, kanovník u sv. Víta v Praze, *11. 9. 1880 v Obděnicích +18. 2. 1960 v Leopoldově, Srdce Ježíšovo, budiž má spása“.
V rehabilitačním řízení konaném ve dnech 16. až 18. 7. 1969 byl zvláštním senátem Městského soudu v Praze rozsudek Státního soudu z 2. 12. 1950 v plném rozsahu zrušen.
Další informace o něm:
Dr. Antonín Podlaha, Supplementum tertium ad Seriem praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque prelatorum s. metropolitanae ecclesiae Pragensis a primordiis usque ad praesentia tempora, in Editiones archivii et bibliothecae s. f. metropolitani capituli Pragensis, op. XXI, Pragae 1928, str. 57-62.
Dr. Antonín Podlaha, Supplementum quartum ad Seriem praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque prelatorum s. metropolitanae ecclesiae Pragensis a primordiis usque ad praesentia tempora, in Editiones archivii et bibliothecae s. f. metropolitani capituli Pragensis, op. XXV, Pragae 1931, str. 108-110.
| Náhrobek | Zvětšit obrázek. | |
 |