ThDr. Antonín Bořek-Dohalský

* 23.10.1889; v metropolitní kapitule: 12.4.1931 - 3.9.1942; + 3.9.1942

ThDr. Antonín Bořek-Dohalský z Dohalic
Poř. číslo 931.

Narodil se 23. 10. 1889 v Přívozci u Sedlčan.
Vysvěcen na kněze 24. 2. 1912 v Římě.
Členem metropolitní kapituly: 12. 4. 1931 - 3. 9. 1942.
Zemřel 3. 9. 1942 v koncentračním táboru Osvětim (Oświęcim).
Zpopelněn v Osvětimi.

 		 931.dohalsky
 
Před příchodem do metropolitní kapituly:Po dokončení studia v Římě na Univerzitě Kongregace de Propaganda fide byl prohlášen doktorem teologie. Společně s pozdějšími metropolitními kanovníky Jaroslavem Kulačem a Otakarem Švecem přijal 24. 2. 1912 kněžské svěcení v kostele České papežské koleje (na Via Sistina); jejich světitelem byl kardinál Benedetto Lorenzelli, první rektor České koleje.
V duchovní správě začal působit jako II. kaplan v Boru u Tachova; věnoval péči zejména sdružení katolické mládeže. Od 1. 9. 1914 byl kaplanem v Příbrami. Potom byl od 18. 9. 1916 povolán do armády a stal se vojenským kurátem; poskytoval duchovní péči vojákům jednak v polském Rusku, částečně také v různých nemocnicích v Čechách, nakonec pak pečoval o italské zajatce. V té době také na univerzitě nostrifikoval svůj římský doktorát. Po skončení války se vrátil jako kaplan do Příbrami; brzy se pak stal administrátorem a od 1. 1. 1922 farářem v Hluboši. Od 10. 10. 1924 ho arcibiskup Kordač jmenoval svým sekretářem a ceremoniářem a v roce 1929 radou arcibiskupské kurie.
V roce 1928 ho Pius XI. jmenoval papežským komořím s titulem Monsignore.

Člen metropolitní kapituly: Papež Pius XI. ho jmenoval metropolitním kanovníkem a 12. 4. 1931 byl instalován jako canonicus ecclesiastes et Joanneus IV.; 1933 canonicus ecclesiastes et Joanneus I. Bydlel v Mladotově domě na náměstí Petra Parléře čp. 37.

Další působení: V roce 1931 se stal kancléřem arcibiskupské kurie. Byl též prosynodálním examinátorem, arcibiskupským komisařem při zkouškách posluchačů teologické fakulty, prosynodálním soudcem, arcibiskupským komisařem pro Kongregaci školských sester III. řádu sv. Františka a pro Institut slepých dívek v Praze III, Na Kampě.
Od roku 1937 byl prelátem Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského. A v roce 1938 podepsal prohlášení české a moravské šlechty o věrnosti republice. Po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava udržoval kontakty s pracovníky odboje proti okupantům, a aby neohrožoval práci arcibiskupského ordinariátu, nabídnul rezignaci na funkci kancléře.
K jeho zatčení gestapem došlo 5. června 1942 po mši, kterou sloužil v Ústavu pro slepé dívky sester františkánek na Kampě. Po asi 14 dnech ve věznici na Pankráci byl převezen do Terezína, kde se setkal s pozdějším litoměřickým biskupem Štěpánem Trochtou, který později na tuto chvíli zavzpomínal: „Protože měl ovázanou celou hlavu, ptal jsem se ho, co s ním prováděli a vyslovil jsem mu své politování. Odpověděl: ´Haec est vera imitatio Christi´ – ´To je pravé následování Krista´. Byl to šlechtic a jemný člověk. Proto na mě tento jeho výrok hluboce zapůsobil. Před odsunem do Oswiečimi mě požádal o sv. zpověď.“ 
Potom byl deportován do Osvětimi, kde nevydržel nelidské zacházení a po krátkém čase 3. 9. 1942 zemřel. Dle jediného svědectví, jež se nám zachovalo, byl ubit při pochodu na práci. Ohlášené urny s popelem se nikdo nedočkal.

Další informace o něm:
Dr. Antonín Podlaha, Supplementum quartum ad Seriem praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque prelatorum s. metropolitanae ecclesiae Pragensis a primordiis usque ad praesentia tempora, in Editiones archivii et bibliothecae s. f. metropolitani capituli Pragensis, op. XXV, Pragae 1931, str. 116.

 

Zvětšit obrázek.   >>>    Portrét.          Spolu s kanovníky Švecem a Kulačem.