Tento seznam obsahuje prameny hymnů, starých zpěvů a písní, z nichž jsou vybrány hymny pro Denní modlitbu církve, texty procesionálních mešních zpěvů (vstupní zpěv, zpěv před evangeliem, zpěv k přípravě darů, zpěv k přijímání) a několik sestavených písňových mešních ordinárií.
Prameny jsou zde seřazené chronologicky. Sbírky z 15. a z 1. poloviny 16. století obsahují z velké části starší texty, jejichž původní zápis se nedochoval.
14. stol.
Rukopis ze 14. stol., bez názvu (NUK Praha, V H 11). Obsahuje přípravu kněze ke mši svaté (list 1a-2a), notované preface (list 3a-11a), hymny, antifony, ordinaria a jiné (list 12a-74a).
Po r. 1370
„Cronica ecclesiae Pragensis“ sepsaná krátce po r. 1370. Její autor, svatovítský kanovník Beneš Krabice z Weitmile (+ 1375) v ní zaznamenal nejstarší text písně „Svatý Václave“. Je uložena mezi rukopisy metropolitní kapitulní knihovny v Praze (sign. H VI/3).
2. pol. 14. stol.
Tzv. Milíčovský sborník modliteb (NUK Praha, XVII F 30). Vzešel buď přímo z literární činnosti Jana Milíče z Kroměříže (+ 1374), nebo z okruhu jeho působení. Je v něm zapsáno několik českých písňových textů.
1397
Traktát břevnovského benediktina, nejspíš Jana z Holešova, z r. 1397 (NUK Praha, III D 17).
1410
Vyšebrodský rukopis z r. 1410. Sborník obsahující řadu latinských i českých písní. Nachází se v knihovně cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě (sign. 42).
1. pol. 15. stol.
Jistebnický kancionál - český - z 1. pol. 15. stol. Dochovaný rukopis je neúplný, obsahuje část graduálu s přidanými písněmi a nešporami. Byl nalezen r. 1872 na faře v Jistebnici a darován knihovně Národního muzea v Praze (sign. II C 7).
Pol. 15. stol.
Vyšehradský sborník z doby kolem r. 1450. Obsahuje latinské i české hymny a písně. Je uložen ve Státním ústředním archivu v Praze jako součást knihovny vyšehradské kapituly (sign. V Cc 4).
2. pol. 15. stol.
Jistebnický kancionál - latinský - 2. pol. 15. stol. Obsahuje též několik českých písní. Uchovává se v knihovně Národního muzea v Praze (sign. XII P 14).
15. stol.
Tzv. Codex mixtus (NUK Praha, XI E 2). Sborník nejrůznějších zápisů z 15. stol., obsahující též několik latinských i českých písní.
1473
Mariánský graduál pražských františkánů u Panny Marie Sněžné, z r. 1473. Obsahuje v 1. části Ordinarium Missae et Commune - z r. 1390; ve 2. části (do listu 220) Proprium de Tempore et BMV - z r. 1473 a zbytek (do listu 236) z 15. - 16. stol. Nyní v knihovně Národního muzea v Praze (sign. XII A 1).
Po r. 1479
Sborník obsahující perikopy kalendář a několik českých písní uložený v litoměřické kapitulní knihovně, začátek datován 1479.
1491
Pergamenový rukopis z r. 1491, pořízený pro Plzeň nákladem Martina Stupníka. Uložen v knihovně Národního muzea v Praze (sign. XII A 20).
15. - 16. stol.
Tzv. rukopis Rackův (NUK Praha, VI C 20a).
Konec 15. - zač. 16. stol.
Kancionál latinský s některými českými zpěvy (NUK Praha, VI B 24).
1. pol. 16. stol.
Sedlčanský latinský kancionál z l. pol. 16. stol. Vedle latinských chorálních zpěvů jsou v něm též latinské i české písně a vícehlasé skladby. Je uložený ve Vlastivědném muzeu v Sedlčanech Červeném Hrádku (sign. M 3).
1501
Nejstarší dochovaná tištěná sbírka českých písní (90), bez titulního listu, dokončená zač. r. 1501 pravděpodobně aspoň za spolupráce br. Lukáše Pražského (kolem 1460-1528). Opírá se o starší písňovou tradici. Byla vytištěna v pražské tiskárně Jana Severýna a Jana Kampa. Uchovává se v knihovně Národního muzea v Praze (sign 25 F 3).
1505
Franusův kancionál. Nechal ho pořídit (r. 1505) Jan Franus, královéhradecký purkmistr a kožešník, pro kostel sv. Ducha v Hradci Králové. Obsahuje kromě graduálních částí také řadu vícehlasých skladeb a písně latinské i několik českých. Pro bohatství skladeb a pečlivou hudební redakci patří k nejdůležitějším památkám duchovní hudby z doby jagellonské. Malířskou výzdobu provedl snad Janíček Zmilený z Písku. Nachází se v muzeu v Hradci Králové (sign.: stará B l, nová II A 6).
1512
Kolínský graduál z r. 1512, napsaný Martinem Bakalářem z Výskytné. Obsahem blízký kancionálu Franusovu (1505) a Chrudimskému (1530). Nachází se v knihovně Národního muzea v Praze (sign. XIII A 2).
1522
„Písně staré gruntovní a velmi utěšené…“, sebrané a částečně složené knězem Václavem Miřínským (+ asi 1492), vydané u Mikuláše Konáče v Praze r. 1522. Dva neúplně dochované výtisky obsahují 269 písní pro liturgické doby a různé příležitosti.
1529
„Piesničky velmi pěkné a příkladné na nedělní čtení do roka. Též o svatých...znova tištěné a opravené 1529“, vytištěné v Plzni u Jan Pekka.
Kolem r. 1530
Kancionál bratří habrovanských. Jediný zachovaný výtisk je neúplný, bez titulního listu (NUK Praha, 54 E 430).
1530
Chrudimský kancionál, zhotovený v dílně Jana Táborského a dokončený r. 1530. Obsahem blízký Franusovu kancionálu (1505) a Kolínskému graduálu (1512). Nachází se v muzeu v Chrudimi.
1531
Nové vydání Miřínského „Písní“, vytištěné u Pavla Severýna v Praze r. 1531. Dva neúplně dochované exempláře obsahují 161 písní z dřívějšího vydání a 148 nově přidaných.
1541
„Piesně Chval Božských…“ Nejstarší dochovaný tisk českého kancionálu s notami, sestavený br. Janem Rohem (kolem 1490-1547), vydaný u Pavla Severýna v Praze r. 1541.
1556
Rychnovský kancionál. Vánoční, rukopisný kancionál z r. 1556. Uchovává se v knihovně Národního muzea (sign. I A 34).
1559
„Kancionál český. Písně roční, kteréž se zpívají při všech slavnostech celého roku…“, vytištěný u Jana Günthera v Olomouci r. 1559; znovu vydaný r. 1596.
1559 - 1592
Graduál literátů Týnských, pořízený pro kostel Panny Marie před Týnem v Praze v létech 1559-1592. Nachází se v Křižovnické knihovně - ve správě NUK Praha (sign. VIII A 7).
1561
„Piesně Chval Božských…“ Opírají se o Rohův kancionál (1541), ale br. Jan Blahoslav (1523-1571) provedl novou úpravu. Tento kancionál byl vytištěn r. 1561 v Šamotulách v Polsku; další vydání: 1564, 1572, 1577, 1581, 1583, 1594, 1598 (dvakrát).
1561 - 1567
Graduál obce staroměstské (NUK Praha, XVII A 40). Napsaný r. 1561 v dílně Jana Táborského z Klokotské hory písařem Matějem Peckou z Klatov; v následujících letech byla dokončována bohatá malířská výzdoba.
1564
Graduál Jiříka Orfuse z Chotěšic. Český s několika vícehlasy, z r. 1564. Nachází se v muzeu v Hradci Králové (sign.: stará B 9, nová II A 8).
1567
Český graduál, pořízený nákladem cechu řezníků Novoměstských pro kapli sv. Lazara na Novém Městě Pražském. Obsahuje i vícehlasé skladby. Zhotovil jej pražský písař Jan Kantor Starý: dvě části prvního d1u (NUK Praha, XVII A 31; XVII A 32) r. 1567 a druhý díl (NUK Praha, XVII A 39) r. 1574.
1572
Malostranský graduál - český. Byl zhotoven v dílně písaře Jana Kantora Starýho; první díl (NUK Praha, XVII A 3) r. 1572 a druhý díl (Muzeum hl. m. Prahy) r. 1573.
1570 - 1572
„Kniha chval Božských.“ Mladoboleslavský graduál zhotovený v dílně Jana Kantora Starýho v letech 1570-1572. Nachází se v muzeu v Mladé Boleslavi (sign. II A 2).
Kolem r. 1576
Tzv. Benešovský kancionál. Oblíbené písně 16. stol. jsou zpracovány tak, že základní melodie (cantus firmus) je citována v jednom hlasu a další hlasy (3 až 6) ji doprovázejí kontrapunkticky. Obsahuje skladby Jana Trajána Turnovského. Jeho písařem je měšťan, řezník a skladatel Václav Kolářovic (Rotarius). Je uložený v Archivu hl. m. Prahy (bez sign.).
1576
Graduál Magdaleny od Zlaté Hvězdy z r. 1576 (NUK Praha, XVII A 41). Později patřil literátům u sv. Havla v Praze.
1580 - 1582
„Chvály Božské…“ Graduál s přidanými písněmi a vícehlasy. Napsaný Stanislavem Kantorem (v letech 1580-1582). Nachází se v Okresním archivu v Táboře.
2. pol. 16. stol.
Staročeské roráty vznikly proložením „českého chorálu“ mensurálními písněmi a jejich skloubením v harmonický celek. Dochovaly se v některých graduálech a kancionálech i samostatně - např.:
Rorátník z 2. pol. 16. stol. (NUK Praha, XVII F 45).
Kancionál adventní (rorátní) literátů kouřimských z r. 1581 (NUK Praha, XVII A 38).
Rorátník kostela sv. Ducha v Hradci Králové z r. 1585 (muzeum v Hradci Králové, II A 11).
Strahovský rorátník zhotovený v letech 1588-1595 (knihovna strahovského kláštera v Praze, sign. D. F. IV 3).
1582
„Speciálník anebo zpívání křesťanská…“, vydal Valentin Polonus Pelčický (1535-1600); vytištěno u Jiříka Nigrina v Praze r. 1582 a znovu r. 1584.
1585
Rorátník kostela sv. Duchu v Hradci Králové z r. 1585. Nachází se v muzeu v Hradci Králové (sign. II A 11).
1585 - 1604
Český graduál kostela sv. Ducha v Hradci Králové. Písař: Matěj Litoměřický; malíř: Matouš Radouš z Chrudimi. Na hudební redakci se podílel skladatel Jiří Rychnovský. Nachází se v muzeu v Hradci Králové (sign.: l. díl B 12; 2. díl B 13).
1586
Svatoštěpánský kancionál. První až třetí díl, obsahující písně pro liturgické doby, psal M. Jakub Codilicillus (+ 1576) pro kostel sv. Štěpána v Novém Městě Pražském. Čtvrtý díl, obsahující písně o svatých, je z r. 1586 (NUK Praha, XVII B 7).
1588 - 1595
Strahovský rorátník. Zhotovený v dílně Jana Táborského v letech 1588-1595. Uchovává se v knihovně strahovského kláštera v Praze (sign. D. F. IV 3).
1595
Český kancionál, rukopis z r. 1595. Obsahuje písně pro liturgické doby a pro různé příležitosti: na konci je připojena řada vícehlasů. Nachází se v muzeu v Hradci Králové (sign.: stará B 5, nová II A 14).
1595
„Kancionál aneb Písně nové historické...“ Písně o svatých (často mnoha slokové), sestavené Šimonem Lomnickým z Budče (1552 - asi 1622). Vyšel tiskem u Jiřího Nigrina v Praze r. 1595.
16. stol.
Kancionál literátů slánských ze 16. století, napsaný pro kostel sv. Gotharda (NUK Praha, V A 20).
1601
„Kancionál to jest sebrání spěvův pobožných…“ Tento významný moravský kancionál vychází ze staré písňové tvorby a přidává písně nové. Je výsledkem sedmileté sběratelské, skladatelské a redakční práce básníka Jana Rozenpluta ze Švarcenbachu (+ 1602), probošta augustiniánského kláštera ve Šternberku, a jeho spolupracovníků. Objevují se v něm první náznaky nově se rodícího barokního názoru a slohu. Byl vytištěn u Jiříka Handleho v Olomouci r. 1601.
1602
„Písně chval božských, to jest Spěvové svatí církevní staří i noví…“ Kancionál sestavený od Tobiáše Závorky z Lipníku nad Bečvou (nar. 1555, + před 1614), vytištěný u Jiříka Dačického v Praze r. 1602: druhé vydání r. 1606.
1606
„Kirchengesänge, darinner die Hauptartckel des Christlichen Glaubens kurtz verfasset und ausgelegt sind…“ Německý kancionál bratrský, vytištěný v Kralicích r. 1606.
1613
„Harmoniae sacrae…“, Zhořelec, 1613.
1615
„Písně duchovní evangelitské z Písem svatých a v nich zavřeného Božího učení složené…“ Tento kancionál byl vytištěn r. 1615, pravděpodobně v Kralicích. Jeho sestavovatelé přepracovali kancionály Blahoslavovy redakce (Šamotulský kancionál z r. 1561 a jeho další vydání) a připojili jako samostatný oddíl písňový překlad všech 150 žalmů připravený od br. Jiřího Strejce (1536-1599); samostatně byly tyto žalmy vydány r. 1587 a v pěti dalších vydáních. Druhé vydání Kralického kancionálu je z r. 1618.
1622
„Písně katolické k výročním slavnostem, k památkám Božích svatých a k rozličným časům pobožnosti křesťanské…“ vytištěné u Matyáše Handleho v Olomouci r. 1622. Vydání tohoto kancionálu připravil kněz olomoucké arcidiecéze Jiřík Hlohovský. Vycházel přitom z kancionálu Rozenplutova z r. 1601 a připojil nové skladby, už vyhraněně barokní.
1636
„Cithara Sanctorum… Písně duchovní staré i nové…“ Vydal Jiří Třanovský (1592-1637) u Vavřince Brevera v Levoči r. 1636. Tento kancionál se tiskl na Slovensku až do poloviny 20. století - celkem asi 70krát.
1647
„Česká mariánská muzika…“ od Adama Michny z Otradovic (kolem r. 1600-1676), vytištěná v klementinské Akademické tiskárně v Praze r. 1647. Autor této sbírky písní byl vynikajícím hudebníkem a vedle mysticky zaníceného jezuity Fridricha Bridela (1619-1680) také hlavním českým katolickým barokním básníkem.
1653
„Loutna česká…“ Druhá sbírka písní Adama Michny z Otradovic, vytištěná v klementinské Akademické tiskárně v Praze r. 1653. Tato sbírka není kancionálem běžného typu. Jejích 13 písní je skloubeno do promyšleného cyklu, vybudovaného na dvojím motivu mystického sňatku, jednak Panny Marie s Bohem Otcem, jednak lidské duše s Kristem. Jediný dochovaný výtisk je v bývalé knihovně soběslavského muzea (sign. VI H 5), dnes patří muzeu v Táboře.
1653
Čtvrté vydání Třanovského kancionálu „Cithara Sanctorum… Písně duchovní staré i nové…“, vytištěné v Levoči r. 1653. První vydání vyšlo r. 1636.
1658
„Jesličky staré, nové písničky vnově narozenému králi Kristu Ježíši bethlemskému…“ soubor vánočních písní, vydaný Fridrichem Bridelem (1619-1680) v klementinské Akademické tiskárně v Praze r. 1658.
1659
„Kancionál. To jest kniha žalmů a písní duchovních, k chvále Boží a spasitelnému věřících vzdělání…“, vydaný v Amsterodamu r. 1659. Uspořádal ho Jan Amos Komenský (1592-1670): ze starého písňového dědictví převzal 150 Strejcových žalmů a 310 písní, více nebo méně upravených, a připojil 146 nových písní, z nichž 135 lze považovat za jeho vlastní práce nebo biblické parafráze a překlady z latiny, němčiny a polštiny.
1661
„Svatoroční muzika aneb Sváteční kancionál…“ Třetí sbírka písní Adama Michny z Otradovic, vytištěná v klementinské Akademické tiskárně v Praze r. 1661. Po písních pro liturgické doby následují písně o svatých. Hlavní péči v nich věnuje vykreslení duchovního portrétu a charakteristiky oslavovaného světce, jehož ctnosti se mají stát vzorem pro křesťany.
l668
„Rosa Boémica sive Vita Sancti Woytiechi“, vydal Matěj Benedikt Bolelucký, Praha 1668.
1674
Šesté vydání Třanovského kancionálu „Cithara Sanctorum… Písně duchovní staré i nové…“, vytištěné v Levoči r. 1674. První vydání vyšlo r. 1636.
1683
„Kancionál český…“ Stal se nejoblíbenějším a nejrozšířenějším katolickým barokním kancionálem. Poprvé byl vytištěn u Jiřího Černocha v Praze r. 1683 a měl 850 písní, do roku 1764 vyšel šestkrát a obsáhl asi 1000 písní. Jeho upravovatel, jezuita Václav Matěj Šteyer (1630-1692), pracoval s obdivuhodnou odbornou znalostí hudební i literární. Pořídil soubor obsahově, literárně i hudebně hodnotných písní od gotických až po soudobé barokní. V písních nekatolických autorů provedl několik úprav, aby jejich obsah neodporoval katolickému učení; dával však přednost takovým, které nebylo třeba přepracovávat.
1685
„Kancionál aneb Zpěvové poct a chval Božských…“ Uspořádal a vydal Jan Novák (?) r. 1685 v Žitavě u Michala Hartmanna.
1687
Druhé vydání Šteyerova „Kancionálu českého…“ Vyšlo ještě za jeho života (+ 1692), rozšířené na 900 písní a vytištěné v r. 1687.
1694
„Capella regia musicalis. Kaple královská zpěvní a muzikální…“ Václava Karla Holana Rovenského (1644-1718). Tisk dokončen v Praze u Jiřího Labauna r. 1694. Snaží se navázat na Michnovu tvorbu, nedosahuje však jeho úrovně.
1710
„Poklad zpěvů duchovních, v kterémžto se nacházejí staré i nové písně nábožné…“ Sestavil a vydal Jan Bohumil Myller r. 1710 v Žitavě u Michala Hartmanna. Je to druhé vydání Novákova Žitavského kancionálu z r. 1685, doplněné dalšími písněmi.
1719
„Slavíček rájský na stromě života Tvorci svému prozpěvující, to jest Kancionál…“ Hlavními zdroji, ze kterých čerpal pořadatel tohoto kancionálu, chroustovický farář, Jan Josef Božan (asi 1644-1716), byli Michna, Šteyer a Holan. Liší se od nich tím, že mezi tématické úseky kancionálu vkládá naučná rozjímání. Písně doprovází generálbasem pro varhany a u některých (Michnových a Holanových) připojuje úpravu pro 3 až 4 hlasy; zařazuje také některé latinské liturgické zpěvy. Vydání tiskem u Václava Tybely v Hradci Králové r. 1719 obstaral František Antonín Sporck. Tento kancionál se stal základem pro příruční kancionály, které vydával jezuita Antonín Koniáš (1691-1760) pod názvem „Citara Nového Zákona…“ (poprvé v r. 1727).
1727
„Citara Nového Zákona…“, uspořádal a vydal jezuita Antonín Koniáš (1691-1790) podle Božanova kancionálu z r. 1719. Malý příruční formát vycházel bez not u Václava Tybely v Hradci Králové (1727, 1738, 1746, 1750) a u Ignáce Průši v Praze (1752, 1762) - potom následovalo několik dalších vydání v r. 1808-1820 u Jana Františka (Hostivíta) Pospíšila v Hradci Králové.
1737
„Cithara Sanctorum aneb Žalmy a písně duchovní staré i nové…“ Obsáhlý výběr písní (1951) uspořádal Jiří Sargánek. Vytištěno v Lipsku r. 1737 a v Praze r. 1784; třetí vydání, upravené Jiřím Opočenským a rozmnožené o další písně, v Praze r. 1819-1820.
1746
Třetí vydání Koniášova kancionálu „Citara Nového Zákona…“ vytištěné u Václava Tybely v Hradci Králové v r. 1746. První vydání vyšlo r. 1727.
Zač. 19. stol.
„Poutnický kancionál…“ od Jana Jakuba Ryby (1765-1815), vytištěný v Jihlavě (bez udání roku). Obsahuje písně pro poutní pobožnosti ke cti nejsvětější Trojice na Křemešník, k Panně Marií na Svatou Horu a k sv. Janu Nepomuckému do Prahy.
1. pol. 19. stol.
„Nábožné písně k vroucímu uctění blah. Panny Marie…“ Sbírka mariánských písní vytištěná v Praze, v 1. pol. 19. století (bez udání roku).
1801
„Ouplná kniha duchovních písní katolických…“. K vydání připravil osvícenský kněz Tomáš Fryčaj (1759-1839). Nelze mu vyčítat nedostatek básnického cítění a vkusu. Pracoval zcela v duchu josefinských zásad, zdůrazňujících především rozumovou a sociální stránku náboženství, odstraňující citové projevy a mystické zahloubání a přesunující zájem od věroučných otázek na praktickou morálku. Po prvních dvou vydáních (1801 a 1802) byl tento zpěvník vytištěn u Josefa Jiřího Traslera v Brně r. 1805 pod názvem „Katolický kancionál k vzdělání a roznícení skutečné veřejné domácí křesťanské pobožnosti…“. Do r. 1839 pak vyšel ještě pětkrát a v úpravě Tomáše Bečáka (1813-1855) od 1847 ještě mnoho dalších vydání. Příliš racionalistické pojetí těchto kancionálů způsobilo, že lid začal dávat přednost drobným kancionálkům a jarmarečním tiskům, které ovšem mnohdy bohužel neměly dobrou úroveň.
1810
Letáček z tiskárny Václava Turečka v Litomyšli. Podobných letáčků vycházelo během 19. století v různých tiskárnách velké množství, jen málo jich však mělo literární hodnotu.
1819 - 1820
„Cithara Sanctorum aneb Žalmy a písně duchovní staré i nové…“ Třetí vydání Lipské „Cithary“ (1. vydání z r. 1737), upravené a rozmnožené o další písně připravil k vydání Jiří Opočenský, v Praze r. 1819-1820.
1827
Letáček „Píseň ke mši svaté“ vydaný Janem Pospíšilem v Hradci Králové, r. 1827.
1830
Sedmé vydání Fryčajova kancionálu „Kancionál katolický k vzdělání a roznícení skutečné veřejné i domácí křesťanské pobožnosti…“ vytištěné v r. 1830. První vydání vyšlo r. 1801, s názvem „Ouplná kniha duchovních písní katolických…“
1837
„Pět hvězd svatojánských“, vydal Jan Nepom. August Vitásek (1771-1839) v Dědictví svatojánském v Praze r. 1837.
1846
„Hymny církevní.“ Breviářové hymny v překladu Františka Sušila (1804-1868). Vydáno u Františka Wimmera v Brně r. 1846; druhé rozšířené vydání vyšlo r. 1852.
1847
„Kniha chorální ku kancionálku vydanému pro biskupství královéhradecké“, vydaná v Litoměřicích r. 1847.
1850
Letáček vydaný v tiskárně Josefy Bergrové v Litomyšli, r. 1850.
1852
„Nápěvy ke katolickému kancionálu od Tomáše Bečáka… uspořádal A. Blahoslav“. Vídeň 1852. Tomáš Bečák (1813-1855) upravoval a přepracovával kancionály Fryčajovy. Svůj kancionál vydal poprvé r. 1847.
1853
Letáček vytištěný u Halouzky v Olomouci, r. 1853.
1863
„Katolický varhaník“, vydal Josef Förster (1833-1907) v Praze r. 1863.
1863
„Prostonárodní písně a říkadla“, vydal Karel Jaromír Erben v Praze r. 1863.
1863 - 1864
„Kancionál čili kniha duchovních zpěvů pro kostel i domácí pobožnost“. Vydalo Svatojánské dědictví v Praze, 1. díl r. 1863 a 2. díl r. 1864. Je to nejvýznamnější český katolický soubor duchovních písní od vydání Šteyerova kancionálu. Starší písně však často zbytečně přepracovává v duchu dobového nazírání. Jeho hlavním redaktorem byl svatovítský kanovník Vincenc Bradáč (1815-1874).
1869
„Zpěvník evangelický aneb Písně duchovní staré i nové k veřejné i domácí pobožnosti…“. Tisk a vydání Wiktora Horňánského v Pešti, r. 1869. Nové, prohlédnuté a upravené vydání zpěvníku z r. 1842.
1877
„Zpěvník žalmů a písní duchovních pro chrám, školu i dům.“ Uspořádal Ludvík Bohumil Kašpar (1837-1901) a vydal v Praze r. 1877 (podruhé 1889). Staré písně většinou přebásnil. Upravil pro zpěv také některé veršované texty, které J. A. Komenský otiskl v „Praxis pietatis“ (1641) jako „rytmovní modlitby“.
1878
„Zvuky nebeské“ - nový varhanní průvod k Bečákovu kancionálu. Vydal Jindřich Geissler v Olomouci r. 1878.
1893
Vladimír Šťastný (1841-1910), profesor náboženství a redaktor časopisu „Obzor“, vydávaného v Brně, složil několik textů k duchovním písním. V r. 1893 uveřejnil v Obzoru píseň „Bože, cos ráčil…“
1898
„Nápěvy k Oltáři, poučné a modlitební knize i zpěvníku pro diecézi královéhradeckou“, vydané v Hradci Králové r. 1898. Jsou zpracované podle zásad přízvučné prozódie jako později Český kancionál (1921).
Zač. 20. stol.
„Družinský zpěvníček.“ Zpěvník pro Mariánské družiny, upořádaný a vydaný P. Františkem Žákem, TJ (1862-1934). Vytiskla Cyrilometodějská knihtiskárna Václava Kotrby v Praze (bez udání roku).
1908
P. František Žák, TJ (1862-1934): „Malé hodinky ke cti blahoslavené Anežky“ a „Malé hodinky ke cti blahoslavené Zdislavy“ (připojeny ke knize P. Františka Bartoloměje Vrátného: „Život blahoslavené Zdislavy“). Obojí vyšly v Praze r. 1908.
1921
„Český kancionál“, uspořádaný Dr. Dobroslavem Orlem (1870-1942). Básník Msgre. Vladimír Hornof (1870-1942) pro něj skládal a upravoval texty podle zásad přízvučné prozódie. První vydání vyšlo ve Státní tiskárně v Praze r. 1921.
1930
„Novéna k blah. Anežce České“ od Běly Dlouhé, vydaly Školské sestry OSF, Praha - Vinohrady, Korunní 4, v r. 1930.
1949
„Cyrilometodějský kancionál“, vydaný v Brně r. 1949. V r. 1968 vyšlo 11. vydání. Po „Českém kancionálu svatováclavském“ (z r. 1947) to byl druhý pokus o sjednocení českého kostelního zpěvu. Básník Jan Zahradníček (1905-1960) složil pro tento kancionál několik textů o českých patronech, z nichž byly vybrány hymny o sv. Prokopu, sv. Ludmile a sv. Vojtěchu.
1954
„Bratrský zpěvník“. Vydala Jednota bratrská v Praze r. 1954.