Ze všeobecných pokynů k Římskému misálu (IGMR), 4. kap., č. 199 - 251

Koncelebrování se už dnes při slavení mešní liturgie stává běžnou, někdy snad až rutinní, záležitostí. Proto jistě neuškodí oživit si některé stanovené zásady.

199. Koncelebrace velmi vhodně naznačuje jednotu kněžství a oběti, jakož i celého Božího lidu. Výslovně je předepsána: při svěcení biskupa a kněží, při žehnání opata a při svěcení olejů.

Doporučuje se, pokud kvůli věřícím není nutné nebo vhodné slavit více mší jednotlivě:

a) na Zelený čtvrtek při večerní mši na památku Večeře Páně;

b) na koncilech, při schůzkách biskupů a na synodách;

c) při konventní mši a při hlavní mši v kostelích a kaplích;

d) při jakýchkoli setkáních kněží jak světských, tak řeholních.[1]  

Každý kněz však může slavit eucharistii jednotlivě, nikoli ovšem v době, kdy je v témž kostele nebo kapli koncelebrace. Ale mši na Zelený čtvrtek a o velikonoční vigilii není dovoleno slavit individuelně.

200. Cestující kněží ať jsou ochotně přijímáni ke koncelebrování eucharistie, je-li známo, že jsou kněžími.

201. Kde je velký počet kněží, může být koncelebrace i vícekrát téhož dne, pokud je to nutné nebo pastoračně užitečné; musí však časově následovat za sebou anebo na různých posvátných místech.[2] 

202. Biskup má právo upravovat ve své diecézi okolnosti koncelebrace i v exemptních kostelích a kaplích.  

203. Zvláště je si třeba vážit koncelebrace, při níž kněží patřící do diecéze koncelebrují s vlastním biskupem, při stacionální mši zejména o větších slavnostech liturgického roku, při mši spojené se svěcením nového biskupa diecéze nebo jeho koadjutora či pomocného biskupa, na Zelený čtvrtek při svěcení olejů a při večerní mši na památku Večeře Páně, při oslavě svatého zakladatele místní církve nebo patrona diecéze, při výročích biskupa, jakož i při synodě nebo pastorační vizitaci.

Z téhož důvodu se doporučuje koncelebrace, kdykoli se scházejí kněží s vlastním biskupem, ať už při duchovních cvičeních anebo na jiných setkáních. V takových případech se ještě zjevněji ukazuje znamení jednoty kněžství a církve, které je vlastní každé koncelebraci.[3]

204. Ze zvláštního důvodu - pro význam obřadů nebo slavnosti je dána možnost týž den víckrát slavit mši nebo koncelebrovat v těchto případech:

a) Kdo slavil nebo koncelebroval na Zelený čtvrtek mši při svěcení olejů, může slavit nebo koncelebrovat i večerní mši na památku Večeře Páně.

b) Kdo slavil nebo koncelebroval první mši ve velikonoční noci, může slavit nebo koncelebrovat druhou mši v den slavnosti Zmrtvýchvstání Páně.

c) O slavnosti Narození Páně mohou všichni kněží slavit nebo koncelebrovat tři mše, pokud se slaví v dobu k tomu určenou.

d) V den Vzpomínky na všechny věrné zemřelé mohou všichni kněží slavit nebo koncelebrovat tři mše, pokud je to v rozdílnou dobu a dodrží, co je stanoveno ohledně aplikace úmyslu při druhé a třetí mši.[4]

e) Kdo koncelebruje na synodě, při visitaci nebo při kněžských shromážděních s biskupem nebo s jeho zástupcem, může na základě rozhodnutí biskupa slavit další mši pro věřící.Obdobně to platí i pro shromáždění řeholníků s vlastním ordinářem.

205. Koncelebrovaná mše je uspořádána při každém způsobu slavení podle stejných předpisů jako mše slavená jednotlivě; je ovšem třeba zachovat nebo změnit, co je dále uvedeno.

206. Nikdo nesmí přistupovat ani být připuštěn ke koncelebraci, když mše již začala.  

207. V presbytáři se připraví:

a) sedadla a knížky pro koncelebrující kněze;

b) na stolku: dostatečně velký kalich nebo více kalichů.

208. Nepřisluhuje-li při koncelebrované mši jáhen, vykonají jemu vlastní úkoly někteří z koncelebrantů.

Nejsou-li přítomni ani další přisluhující, mohou se jim vlastní úkoly svěřit jiným věřícím; jinak je vykonají někteří z koncelebrantů.

209. Koncelebranti oblečou v sakristii nebo na jiném vhodném místě posvátná roucha, jako když slaví mši jednotlivě. V odůvodněných případech, např. pro větší počet koncelebrujících a nedostatek rouch, nemusí koncelebranti mít ornát, postačí štóla na albě. Hlavní celebrant obléká ovšem vždy ornát.

Úvodní obřady

210. Když se všechno řádně připraví, koná se obvyklý průvod kostelem k oltáři. Koncelebrující kněží jdou před hlavním celebrantem.

211. Když dojdou k oltáři, koncelebranti i hlavní celebrant po vykonání hluboké úklony políbí oltář a jdou na místa jim určená. Hlavní celebrant, uzná-li za vhodné, okouří kříž a oltář, a potom jde k sedadlu.

Bohoslužba slova

212. Při bohoslužbě slova koncelebranti zůstávají na svých místech: a sedí a vstávají stejně jako hlavní celebrant.

Kněz, který v nepřítomnosti jáhna čte evangelium, žádá a přijímá od předsedajícího biskupa požehnání; od předsedajícího kněze však požehnání nežádá.

213. Homilii má obvykle hlavní celebrant anebo jeden z koncelebrantů.

Slavení eucharistie

214. Přípravu darů vykonává hlavní celebrant, koncelebranti zůstávají na svých místech.

215. Když hlavní celebrant skončí modlitbu nad dary, koncelebranti přistoupí k oltáři a rozestoupí se kolem oltáře tak, aby nepřekáželi při obřadech, aby věřícím umožnili dobře sledovat posvátný obřad a aby nepřekáželi jáhnovi v přístupu k oltáři při výkonu jeho služby.

I když jsou přítomni koncelebrující kněží, jáhen koná svou obvyklou službu u oltáře a kdy je třeba poslouží u kalichu a misálu, stojí však pokud možno poněkud vzadu za nimi.

Přednes eucharistické modlitby

216. Prefaci zpívá nebo říká hlavní celebrant sám. Svatý zpívají nebo recitují všichni koncelebranti společně s lidem a sborem.

217. Po zpěvu Svatý pokračují koncelebrující kněží v eucharistické modlitbě, jak je dále popsáno. Všechny úkony dělá sám hlavní celebrant, pokud není uvedeno jinak.

218. Části, které pronášejí všichni koncelebranti, je třeba při recitaci říkat tak, aby hlas hlavního celebranta bylo zřetelně slyšet. Proto je koncelebranti pronášejí polohlasně. Tak totiž lid snáze vnímá texty.

Ty části, které mají všichni koncelebranti pronášet společně, jsou-li opatřeny notami, je chvályhodné zpívat.

První eucharistická modlitba neboli římský kánon

219. V první eucharistické modlitbě neboli římském kánonu Proto skrze Ježíše Krista pronáší hlavní celebrant s rozpjatýma rukama.

220. Prosbu za živé Pamatuj, Bože a V tomto společenství je vhodné svěřit někomu z koncelebrantů, ten je přednáší sám nahlas a s rozpjatýma rukama.

221. Přijmi tedy milostivě říká opět pouze hlavní celebrant s rozpjatýma rukama.

222. Od Učiň, Bože, ty sám až do V pokoře tě prosíme hlavní celebrant koná úkony a všichni koncelebranti říkají všechno společně takto:

a) Učiň, Bože, ty sám s rukama vztaženýma směrem k darům;

b) Neboť on večer a Po večeři se sepjatýma rukama;

c) slova Páně, pokud se to zdá být vhodné, se vztaženou pravou rukou k hostii a kalichu; při pozdvihování pak s úctou pohlížejí na hostii a kalich a potom se hluboce ukloní;

d) Proto na památku a Shlédni s rozpjatýma rukama;

e) V pokoře tě prosíme skloněni se sepjatýma rukama až ke slovům účast na tomto oltáři, potom se vzpřímí a při slovech naplň veškerým nebeským požehnáním se žehnají.

223. Prosbu za zemřelé Pamatuj také a I nám hříšníkům je vhodné svěřit někomu z koncelebrantů, ten je přednáší sám nahlas a s rozpjatýma rukama.

224. Při slovech I nám hříšníkům se všichni koncelebranti bijí v prsa.

225. Neboť skrze něho říká pouze hlavní celebrant.

Druhá eucharistická modlitba

226. V druhé eucharistické modlitbě Vpravdě jsi svatý říká hlavní celebrant sám s rozpjatýma rukama.

227. Od Proto prosíme až do A v pokoře tě prosíme říkají všichni koncelebranti všechno společně takto:

a) Proto prosíme s rukama vztaženýma směrem k darům;

b) Neboť on a Po večeři se sepjatýma rukama;

c) slova Páně se vztaženou pravou rukou k hostii a kalichu, pokud se to zdá být vhodné; při pozdvihování s úctou pohlížejí na hostii a kalich a potom se hluboce ukloní;

d) Proto konáme a A v pokoře tě prosíme s rozpjatýma rukama.

228. Prosby za živé Pamatuj, Bože i za zemřelé Pamatuj také je vhodné, aby přednášel někdo z koncelebrantů sám a s rozpjatýma rukama.           

Třetí eucharistická modlitba

229. V třetí eucharistické modlitbě Vpravdě jsi svatý říká pouze hlavní celebrant s rozpjatýma rukama.

230. Od Proto tě, Otče až do Shlédni na oběť říkají všichni koncelebranti všechno společně takto:

a) Proto tě, Otče s rukama vztaženýma směrem k darům;

b) V noci, kdy se za nás vydal a Po večeři se sepjatýma rukama;

c) slova Páně se vztaženou pravou rukou k hostii a kalichu, pokud se to zdá být vhodné; při pozdvihování s úctou pohlížejí na hostii a kalich a potom se hluboce ukloní;

d) Proto na památku a Shlédni na oběť s rozpjatýma rukama.

231. Prosby: Skrze něho a Pro tuto oběť je vhodné, aby přednášel někdo z koncelebrantů sám s rozpjatýma rukama.

Čtvrtá eucharistická modlitba

232. Ve čtvrté eucharistické modlitbě od Děkujeme ti až k všechno naplňuje a posvěcuje říká pouze hlavní celebrant s rozpjatýma rukama.

233. Od Proto tě, Otče až do Shlédni, dobrotivý Otče říkají všichni koncelebranti všechno společně takto:

a) Proto tě, Otče s rukama vztaženýma k darům;

b) Když přišla hodina a Také vzal kalich se sepjatýma rukama;

c) slova Páně se vztaženou pravou rukou k hostii a kalichu, pokud se to zdá být vhodné; při pozdvihování s úctou pohlížejí na hostii a kalich a potom se hluboce ukloní;

d) Proto konáme a Shlédni, dobrotivý Otče s rozpjatýma rukama.

234. Prosby: A ještě, Bože, prosíme je vhodné, aby přednášel jeden z koncelebrantů sám s rozpjatýma rukama.

235. Při přednesu dalších eucharistických modliteb schválených Apoštolským stolcem ať se dodržují pokyny stanovené pro každou z nich.

236. Závěrečnou doxologii pronáší pouze hlavní celebrant spolu s  koncelebrujícími kněžími, nikoli však ostatní věřící.

Obřad přijímání

237. Potom hlavní celebrant se sepjatýma rukama říká výzvu před modlitbou Páně a po ní s rukama rozpjatýma společně s ostatními koncelebranty, kteří přitom mají také rozpjaté ruce, a s lidem říká modlitbu Páně.

238. Vysvoboď nás říká pouze hlavní celebrant s rozpjatýma rukama. Všichni koncelebranti společně s lidem připojí závěrečné zvolání: Neboť tvé je království.

239. Na výzvu jáhna nebo, není-li přítomen jáhen, jednoho z koncelebrantů: Pozdravte se navzájem pozdravením pokoje si všichni navzájem dávají pozdravení pokoje. Ti, kdo jsou blíže hlavnímu celebrantovi, dostávají od něho pozdravení před jáhnem.

240. Zatímco se říká Beránku Boží, jáhni nebo někteří z koncelebrantů mohou pomoci hlavnímu celebrantovi při lámání hostií pro přijímání koncelebrantů a lidu.

241. Po smíšení říká pouze hlavní celebrant potichu modlitbu Pane Ježíši Kriste, Synu Boha živého nebo Pro tvou lásku.

242. Po modlitbě před přijímáním hlavní celebrant poklekne a odstoupí poněkud dozadu. Koncelebranti jeden za druhým přistupují ke středu oltáře, pokleknou a s uctivostí berou s oltáře tělo Kristovo. Drží je v pravé ruce, levou ruku podloží zespodu a vracejí se na svá místa. Koncelebranti mohou však zůstat na svých místech a brát si tělo Kristovo z patény, s kterou hlavní celebrant nebo jeden či několik koncelebrantů obcházejí; anebo si koncelebranti paténu postupně podávají.

243. Hlavní celebrant vezme potom hostii proměněnou při téže mši, drží ji poněkud pozdviženou nad paténou nebo nad kalichem a obrácen k lidu říká: Hle, Beránek Boží. Pokračuje pak s koncelebranty a s lidem slovy: Pane, nezasloužím si.

244. Potom hlavní celebrant obrácen k oltáři říká potichu: Tělo Kristovo ať mě zachová k životu věčnému a uctivě přijímá tělo Kristovo. Stejně tak koncelebranti, a také sami přijímají. Po nich přijímá tělo Páně od hlavního celebranta jáhen.

245. Krev Páně se může přijímat buď přímo pitím z kalicha, nebo namáčením, nebo trubičkou, nebo lžičkou.

246. Jestliže se přijímá pitím přímo z kalicha, může se použít jednoho z těchto způsobů:

a) Hlavní celebrant vezme kalich a potichu říká: Krev Kristova ať mě zachová k životu věčnému, přijme trochu krve Páně a předá kalich jáhnovi nebo koncelebrantovi. Potom podává přijímání věřícím.

Koncelebranti jeden za druhým nebo po dvou, užívá-li se dvou kalichů, přistupují k oltáři, pokleknou, přijmou krev Páně, otřou okraj kalicha a vracejí se k sedadlům.

b) Hlavní celebrant přijímá krev Páně jako obvykle uprostřed oltáře.

Koncelebranti mohou přijímat krev Páně na svých místech z kalicha podávaného jáhnem nebo jedním z koncelebrantů anebo si podávají kalich jeden druhému. Kalich vždy otře ten, kdo pil, nebo ten, kdo kalich podává. Po přijímání se jednotlivě vracejí k svému sedadlu.

247. Jáhen uctivě přijme u oltáře všechnu zbývající Kristovu krev, je-li třeba, pomohou mu někteří z koncelebrantů, potom odnese kalich na stolek a tam jej buď on sám, anebo řádně ustanovený akolyta očistí, vytře a upraví jako obvykle.

248. Přijímání koncelebrantů se může uspořádat také tak, že každý z nich přijme u oltáře tělo Páně a hned potom i krev Páně.

V tomto případě hlavní celebrant přijímá pod obojí způsobou, jako kdyby slavil mši sám, dodrží však zvolený způsob přijímání z kalicha a ostatní ho následují.

Po přijímání hlavního celebranta se kalich postaví na stranu oltáře na jiný korporál. Koncelebranti jeden za druhým přistupují ke středu oltáře, poklekají a přijímají tělo Páně; potom přejdou na stranu oltáře a přijímají krev Páně, a to obřadem zvoleným pro přijímání z kalicha.

Způsob přijímání jáhna a čištění kalicha zůstávají stejné.

249. Mají-li koncelebranti přijímat namáčením, hlavní celebrant přijímá tělo a krev Páně obvyklým způsobem, dává však pozor, aby v kalichu zůstalo dost krve Páně k přijímání koncelebrantů. Potom jáhen nebo jeden z koncelebrantů umístí vhodně kalich buď ve středu oltáře, nebo na straně spolu s paténou s nalámanými hostiemi.

Koncelebranti přistupují jeden za druhým k oltáři, pokleknou, vezmou hostii, trochu ji namočí v kalichu, přidrží si paténu pod ústy a přijmou namočenou hostii; pak se vracejí na svá místa jako na začátku mše.

Namočením přijímá i jáhen; koncelebrantovi, který mu říká: Tělo Kristovo a krev Kristova, odpoví: Amen. Jáhen pak u oltáře přijme zbytek krve Páně, je-li třeba, pomohou mu někteří z koncelebrantů, potom odnáší kalich na stolek a tam ho buď on sám, anebo řádně ustanovený akolyta očistí, vytře a upraví jako obvykle.

Závěrečné obřady

250. Všechno ostatní až do konce mše koná hlavní celebrant jako obvykle a koncelebranti zůstávají u svých sedadel.

251. Před odchodem od oltáře pozdraví oltář hlubokou úklonou. Hlavní celebrant oltář také políbí.