15. února
Bl. Bedřicha Bachsteina a druhů, mučedníků
Pro pražskou arcidiecézi
V klášterním kostele Panny Marie Sněžné v Praze bylo dne 15. února 1611 umučeno 14 františkánů. Vedle čtyř Čechů: P. novicmistra Bedřicha Bachsteina a tří noviců: Jana, Emanuela a Antonína, to byli cizinci, kteří sem byli v roce 1604 povoláni, aby v tehdy převážně protestantské Praze sloužili katolické menšině: tři kněží - Španěl P. Juan Martinez, Ital P. Bartolomeo Dalmasoni a Francouz P. Simon; jáhen Ital Girolamo de Arese; podjáhen Ital Caspar Daverio; dva studenti teologie s časnými sliby - Němci Klement a Jakub; tři bratři laikové - Ital zahradník Giovanni Bodeo, Holanďan kuchař Kryštof Zelt a Němec krejčí Didak Jan. V situaci, kdy vyvrcholilo dlouhodobé napětí, císařem Rudolfem II. povolané pasovské vojsko oblehlo město a Pražané to vnímali jako ohrožení svých svobod, shromáždil se kolem tohoto kláštera dav asi 700 lidí, převážně městské spodiny. Zpustošili kostel i klášter a řeholníky pobili. Úcta k těmto Čtrnácti pražským mučedníkům je doložena už krátce po jejich smrti.
Společné texty o více mučednících.
Druhé čtení
Z Apoštolského listu Salvifici doloris papeže Jana Pavla II.
(AAS 76 [1984], 201-250, nn. 25. 26. 27. 31)
Zvláštní důkaz podobnosti a spojení s Kristem
Kristus vícekrát mluvil o tom, že jeho učedníci a vyznavači budou trpět mnohá pronásledování, což se, jak známo, nedálo jen v prvních stoletích života církve pod římským panstvím, nýbrž se v různých epochách dějin na různých místech země děje i dnes.
Evangelium mluví na různých místech o utrpení „pro Krista“ a „kvůli Kristu“, a to samotnými slovy Ježíše nebo apoštolů. Mistr neskrývá svým učedníkům a následovníkům perspektivu utrpení, nýbrž otevírá jim ji s celou upřímností, přičemž poukazuje na nadpřirozenou sílu, která s nimi bude v pronásledování a útlaku „pro jeho jméno“. Bude to zároveň zvláštní důkaz podobnosti a spojení s ním.1
Kristus si ponechává na svém těle vzkříšeném z mrtvých znamení ran z kříže: na svých rukou, nohou a také v boku. Vzkříšením zjevuje vítěznou sílu utrpení a přesvědčením o této síle naplňuje srdce apoštolů, které si vyvolil za své, a také těch, které si stále vybírá a posílá. Apoštol Pavel říká: „Tak i všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, budou pronásledováni.“2
Jestliže první velkou kapitolu evangelia o utrpení píší v průběhu generace ti, kteří trpí pronásledováním pro Krista, současně se v toku dějin odehrává jiná velká kapitola tohoto evangelia. Píší ji všichni ti, kteří trpí spolu s Kristem a spojují své lidské bolesti s jeho spasitelným utrpením. V nich se naplňuje evangelium o utrpení a zároveň každý z nich jej nějakým způsobem píše dále: píše jej a hlásá světu, svému okolí i lidem své doby.
Církev proto pohlíží na všechny trpící bratry a sestry jako na rozmanité nositele své nadpřirozené síly. Jak často se k nim obracejí církevní pastýři a hledají u nich pomoc a podporu! Evangelium o utrpení je psáno nepřetržitě a neustále promlouvá slovy podivuhodného protikladu: prameny Boží síly vyvěrají právě z lidské slabosti. Účastníci Kristova utrpení mají ve svých strastech zvláštní podíl na nekonečném pokladu vykoupení světa a mohou jej sdílet s ostatními. Čím více je člověk ohrožen hříchem a čím více ho svazují provinění, která s sebou nese dnešní svět, tím větší je i význam lidského utrpení.
Je tedy třeba, aby se všichni trpící, kteří věří v Krista, sešli duchem a smýšlením pod křížem Kalvárie. Zvláště pak ti, kteří trpí pro víru v Ukřižovaného a Vzkříšeného, aby oběť jejich utrpení přinesla naplnění Spasitelovy prosby: ať všichni jsou jedno. 3 A tam ať se také sejdou všichni lidé dobré vůle, neboť na kříži je „Vykupitel člověka“, muž bolesti, který na sebe vzal muka tělesná i duševní všech časů, aby mohli v lásce porozumět spásnému smyslu svých bolestí i odpovědím na otázky, které kladou.
Spolu s Marií, matkou Kristovou, která stála u kříže,4 stojíme u všech křížů dnešního člověka. Vzýváme všechny svaté, kteří měli po staletí zvláštní účast na mukách Kristových. Prosíme je, aby nám pomáhali. A žádáme vás všechny, kteří trpíte trýzní, abyste nás podpořili. Prosíme vás slabé, abyste působili jako zdroj síly pro církev a lidské pokolení. V nejkrutějším zápase mezi dobrem a zlem, jehož je náš věk velkou arénou, nechť zvítězí vaše utrpení ve spojení s křížem Kristovým.
[1] Jan 15, 18-21. Jan 16, 33. 2 2 Tim 3, 12. 3 Srov. Jan 17, 11.21-22. 4 Srov. Jan 19, 25.
Zpěv po druhém čtení Mt 10, 28; Jan 15, 21a
Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, * duši zabít nemohou.
÷. To všechno vám způsobí kvůli mému jménu. * Duši zabít nemohou.
Závěrečná modlitba
Všemohoucí, věčný Bože, ty jsi blahoslaveným mučedníkům Bedřichovi a druhům dopřál, aby žili spojeni poutem Kristovy lásky a zůstali věrní jeho církvi, dej, ať podle jejich zářného příkladu překonáváme každé rozdělení a jsme jedno srdce a jedna duše. Skrze tvého Syna…
Misál
Společné texty o více mučednících.
Vstupní modlitba
Všemohoucí, věčný Bože,
ty jsi blahoslaveným mučedníkům Bedřichovi a druhům
dopřál, aby žili spojeni poutem Kristovy lásky
a zůstali věrní jeho církvi,
dej, ať podle jejich zářného příkladu
překonáváme každé rozdělení
a jsme jedno srdce a jedna duše.
Skrze tvého Syna…
Die 15 februarii
beatorum friderici bachstein et sociorum, martyrum
Pro archidioecesi Pragensi
Pragae in conventu Beatae Marie Virginis ad Nives, die 15 februarii anno 1911, quattuordecim religiosi ex Ordine Sancti Francisci crudeliter occisi sunt. Praeter magistrum novitiorum P. Fridericum Bachstein tresque novitios natos in Bohemia ceteri concisi e terris extraneis provenientes in Pragam invitati erant ad praebendam curam pastoralem fidelibus catholicis, qui eo tempore partem minorem faciebant. Quando tensionibus in populo apparentibus milites passovienses, a caesare Rudolpho II vocati, ad urbem appropinquaverunt, incolae hanc situationem quasi libertati impendentem existimabant et tumultuabantur. Turba 700 hominum, praesertim infimae plebis, invadebat conventum franciscanorum, ecclesiam habitationesque devastavit et religiosos martyrizavit. Fama sanctitatis omnium istorum, sicuti quattuordecim martyrum Pragensium, brevi post mortem crescere incipiebat.
De Communi plurimorum martyrum.
Ad Officium lectionis
Lectio altera
Ex Epístula Apostólica Salvífici dolóris Ioánnis Páuli papae Secúndi
(AAS 76 [1984], 201-250, nn. 25. 26. 27. 31)
Singulari modo comprobabunt similitudinem et unitatem cum Christo
Saepe Christus affirmábat discípulos suos et confessóres multas persecutiónes esse passúros, quod – ut constat – evénit non solum prióribus saéculis vitae Ecclésiae in Románo império, sed étiam factum est et fit váriis históriae aetátibus variísque terrae locis, hac nostra quoque aetáte.
Evangélium dolóris prius tractat váriis locis de dolóre „pro Christo“ et „propter Christum“ ipsis verbis Iesu vel verbis eius Apostolórum. Magíster non celat discípulos suos et asséclas evéntum, ex quo forte essent sic passúri, quin immo id apérte maniféstat osténdens simul divínas opes, quae eos sustinébunt inter persecutiónes ac tribulatiónes „propter nomen Christi“. Hi dolóres étiam singulári quidem modo comprobábunt similitúdinem cum Christo et unitátem cum eo.
Christus servat in suo córpore a mórtuis suscitáto signa vúlnerum Crucis: in mánibus suis et pédibus atque in látere. Resurrectióne patéfacit vim víctricem dolóris infundítque persuasiónem de huiúsmodi vi in ánimos tum eórum quos suos elégit Apóstolos, tum eórum quos continénter éligit et mittit. Ait Páulus Apóstolus: „Et omnes, qui volunt pie vívere in Christo Iesu, persecutiónem patiéntur“.
Si primum magnum caput Evangélii dolóris scríbitur per generatiónes ab iis qui persecutiónes patiúntur propter Christum, páriter per rerum cursum áliud magnum scríbitur caput huiúsce Evangélii. Scríbunt illud ii omnes, qui una cum Christo patiúntur, humános suos coniungéntes dolóres cum eiúsdem passióne salvífica. In iis adimplétur, quod primi testes passiónis et resurrectiónis dixérunt vel scripsérunt de participatióne Christi passiónum. In iis ígitur Evangélium dolóris adimplétur simúlque unusquísque eórum illud quodámmodo scríbere pergit: illud scribit et núntiat mundo, illud núntiat, ubi vivit, et homínibus nostrae aetátis.
Ecclésia ígitur habet omnes fratres et soróres Christi, qui dolóre cruciántur, véluti subiéctum múltiplex divínae suae virtútis. Persaépe Ecclésiae pastóres ad illos recúrrunt et ab illis petunt auxílium et colúmen! Evangélium dolóris continénter scríbitur continentérque lóquitur verbis, quibus res tam mira communíque opinióni contrária exprímitur: divínae fontes virtútis prosilíre ex ipsa prorsus humána infirmitáte. Qui Christi passionum sunt participes, servant in suis doloribus peculiarem omnino partículam infiníti thesáuri redemptiónis mundi, et communicáre possunt cum áliis hunc thesáurum. Quo magis hómini peccátum minátur, quo gravióres fiunt peccáti compágines, quas in se gerit mundus hodiérnus, eo maius est moméntum humanórum dolórum.
Opórtet ergo sub Calváriae Crucem cogitatióne ac mente convéniant omnes doléntes, qui in Christum credunt, praesértim qui fídei causa in Eum cruci affíxum et Resuscitátum vexántur, ut eórum dolórum oblátio appróperet impletiónem rogatiónis ipsíus Salvatóris ut omnes in unitáte constituántur. Eódem étiam convéniant hómines bonae voluntátis, quia in Cruce est „Redémptor hóminis“, Vir dolórum, qui in se excépit córporis et ánimi dolóres hóminum per cuncta témpora ut in amóre significatiónem salvíficam dolórum suórum deprehéndere valérent necnon responsiónes certas ómnibus interrogatiónibus, quas ponunt.
Una cum María, Christi Matre, quae stabat iuxta Crucem consístimus, omnes véluti cruces hóminum, qui nunc sunt, intuéntes. Sanctos univérsos, qui per saeculórum decúrsum peculiári modo dolórum Christi fuérunt partícipes, invocámus. Ab iis pétimus ut nos sustíneant. Vos omnes, qui dolóribus excruciámini, rogámus ut nos sustineátis. Vos ipsos precámur, qui estis infírmi, ut efficiámini quasi quidam virtútis fons pro Ecclésia et hóminum génere. In aspérrimo luctámine inter bonum et malum, cuius aetas haec nostra est véluti theátrum, dolor vester, iunctus cum Christi Cruce, vincat.
Responsorium Mt 10, 28; Io 15, 21a
ð. Nolíte timére eos, qui óccidunt corpus, * ánimam áutem non possunt occídere.
÷. Haec ómnia fácient vobis propter nomen meum. * Animam áutem.
Oratio
Omnípotens sempitérne Deus, qui beátis Fridérico et sóciis, martýribus, in Christi caritátis vínculo vívere dedísti et eis erga Ecclésiam in fidelitáte mori, concéde nobis, ut, ad clarum eórum exémplum, quávis divisióne subláta, cor et ánima una simus. Per Dóminum.
Missale
De Communi plurimorum martyrum.
Collecta
Omnípotens sempitérne Deus,
qui beátis Fridérico et sóciis, martýribus,
in Christi caritátis vínculo vívere dedísti
et eis erga Ecclésiam in fidelitáte mori,
concéde nobis, ut, ad clarum eórum exémplum,
quávis divisióne subláta, cor et ánima una simus.
Per Dóminum.