České a latinské texty pro slavení nezávazné památky svatého Jana XXIII.
Latinské texty byly vyhlášeny 29. května 2014 (CCDDS, Prot. 309/14).
Zde uvedené české texty jsou pracovním překladem LI – při pořizování překladu Druhého čtení bylo přihlédnuto k italskému textu papežova projevu při zahájení 2. vatikánského sněmu, o němž nejbližší spolupracovníci sv. Jana XXIII. dosvědčili, že si výslovně přál, ať spolu s oficiálním latinským textem je zveřejněn také jím obsahově i formálně zpracovaný italský originál, aby bylo zřejmé, co měl na mysli.

11. října

Sv. Jana XXIII., papeže
Angelus Josef Roncalli se narodil v italské vesnici Sotto il Monte v provincii Bergamo v roce 1881. Jako jedenáctiletý vstoupil do diecézního semináře, studia pak dokončil v Papežském semináři v Římě. V roce 1904 byl vysvěcen na kněze a působil v sekretariátu bergamského biskupa. V roce 1921 vstoupil do služeb Apoštolského Stolce jako předseda italské ústřední rady Papežského Díla šíření víry. V roce 1925 se stal apoštolským vizitátorem a potom apoštolským delegátem v Bulharsku, v roce 1935 v Turecku a v Řecku; v roce 1944 byl jmenován apoštolským nunciem ve Francii. V roce 1953 byl jmenován kardinálem a pak se stal patriarchou v Benátkách. V roce 1958 byl zvolen papežem, a během svého pontifikátu svolal římský synod, ustanovil komisi pro úpravu kodexu kanonického práva a svolal Druhý vatikánský všeobecný sněm. Zemřel večer 3. června 1963 a 27. dubna 2014 byl prohlášen za svatého.

Společné texty o duchovních pastýřích.

Druhé čtení

Z projevu svatého Jana XXIII., papeže,
při zahájení Druhého vatikánského sněmu.
(In sollemnem Concilii Oecumenici Vaticani II inaugurationem, die 11 octobris 1962: AAS 54 [1962], 786-787. 792-793)

Církev milující matka všech

     Matka Církev se raduje, neboť jako mimořádný dar Boží Prozřetelnosti právě nadešel toužebně očekávaný den, kdy pod záštitou Matky Boží Panny Marie, jejíž mateřství dnes radostně oslavujeme, zde u hrobu svatého Petra slavnostně začíná Druhý vatikánský sněm.

    Nejzávažnější problémy a situace, jimž musí lidstvo čelit, se po téměř dvacet století nemění. Ježíš Kristus totiž stále zaujímá ústřední místo dějin a života. Lidé se buď k němu a k jeho církvi hlásí, a těší se tak z dobrodiní světla, dobra, spravedlivého řádu a pokoje; anebo žijí bez něho nebo proti němu brojí a záměrně zůstávají mimo církev, a proto mezi nimi dochází k nedorozumění, vzájemné vztahy se stávají obtížnými, hrozí nebezpečí krvavých válek.

     Při zahajování Druhého vatikánského sněmu si víc než kdy jindy uvědomujeme, že pravda Páně trvá navěky. Vidíme, že jak jedna doba následuje za druhou, lidské názory a domněnky si navzájem odporují, a že sotva vzniklé omyly se často rozplynou jako mlha rozptýlená sluncem.

     Církev se vždy proti těm omylům a bludům stavěla, často je také odsoudila, a mnohdy s největší přísností. V současné době však Kristova Snoubenka dává přednost léku milosrdenství před použitím přísných prostředků. Považuje dnes za potřebnější vycházet vstříc jasnějším výkladem platnosti svého učení než odsuzováním.

     Ne že by nebyly klamavé nauky, domněnky, nebezpečí, před nimiž je třeba se chránit a vyvracet je, ale protože to všechno tak zřetelně odporuje správným zásadám a přináší to už nyní tak zhoubné ovoce, že to dnes lidé sami, jak se zdá, začínají odmítat; zejména taková životní pojetí, která nechávají stranou Boha a jeho zákony, tím, že vkládají přílišnou důvěru v rozvoj techniky a blahobyt spatřují jen v pohodlném životě.

     Lidé jsou si stále více vědomi, že důstojnost lidské osoby a její přirozená dokonalost je něčím velmi důležitým a velmi nesnadným k dosažení; a nade všechno je důležité, že ze zkušenosti poznali, že vnější násilí působené druhým, síla zbraní a politická nadvláda naprosto nepostačují k šťastnému vyřešení problémů, které je trápí.

     Za těchto okolností, katolická církev prostřednictvím tohoto všeobecného sněmu pozvedá pochodeň katolické nauky a chce se ukázat jako láskyplná matka všech, dobrotivá, trpělivá, pohnutá milosrdenstvím a laskavostí vůči od ní odloučeným dětem. Lidskému pokolení trápenému tolika nesnázemi říká, tak jako kdysi Petr onomu ubožákovi žádajícímu o almužnu: „Stříbro ani zlato nemám. Ale co mám, to ti dám: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského – choď!“1

     Jinými slovy, církev lidem dnešní doby nenabízí pomíjející bohatství, ani neslibuje štěstí pouze pozemské; uděluje však dary nadpřirozené milosti, které pozvedají lidi k důstojnosti Božích dětí, a tak jsou pro ně mocnou ochranou a pomocí, aby jejich život byl lidštější; otvírá prameny své velmi plodné nauky, s jejíž pomocí se lidem, osvíceným Kristovým světlem, daří do hloubky poznávat, co skutečně jsou, jaké se jim dostalo důstojnosti, a k jakému cíli mají směřovat; a konečně prostřednictvím svých synů všude ukazuje velikost křesťanské lásky, kromě níž není nic vhodnějšího k odstranění semen nesvárů, nic účinnějšího k šíření svornosti, spravedlivého pokoje a bratrské jednoty všech.

1 Sk 3, 6.   

Zpěv po druhém čtení                                                                      Mt 16, 18; Žl 48(47), 9

Ježíš řekl Šimonovi: Ty jsi Petr - Skála - na té skále zbuduji svou církev * a pekelné brány ji nepřemohou.
V. Bůh jí dává věčné trvání * a pekelné.

Závěrečná modlitba

Všemohoucí věčný Bože, tvým působením ve svatém papeži Janovi zazářil celému světu příklad Kristova dobrého pastýře, dej nám, prosíme, na jeho přímluvu, ať jsme i my schopni šířit bohatství křesťanské lásky. Skrze tvého Syna.

Misál

Společné texty o duchovních pastýřích: o papežích.

Vstupní modlitba
Všemohoucí věčný Bože,
tvým působením ve svatém papeži Janovi
zazářil celému světu příklad Kristova dobrého pastýře;
dej nám, prosíme, na jeho přímluvu,
ať jsme i my schopni šířit bohatství křesťanské lásky.
Skrze tvého Syna.

Lekcionář

1. čtení                Ez 34, 11-16 Jako se pastýř stará o své stádo, tak budu pečovat o své ovce.
                            Tak praví pán, Hospodin: „Hle, já sám vyhledám své stádo…“
Resp. žalm          Žl 23(22), 1-3. 4. 5-6   Odp.: 1
                            Odp.: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.
Aleluja                Jan 10, 14
                            (Aleluja.) Já jsem dobrý pastýř, praví Pán,
     znám svoje ovce a moje ovce znají mne. (Aleluja.)
Evangelium         Jan 21, 15-17 Pas mé beránky. Pas moje ovce.
                            Když se Ježíš ukázal svým učedníkům a pojedli, zeptal se…
Nebo společné texty o duchovních pastýřích (o papežích).

S. IOANNIS XXIII, PAPAE

De Communi pastorum: pro papa.

Collecta

Omnípotens sempitérne Deus,
qui per orbem terrárum in beáto Ioánne, papa,
Christi boni pastóris vivum effulgére fecísti exémplum,
concéde nobis, quaésumus, ut, eius intercessióne,
abundántiam christiánae caritátis laetánter effúndere valeámus.
Per Dóminum.

Lectiones

De Communi pastorum [pro papa].

Lectio I

Ez 34, 11-16: «Sicut visitat pastor   gregem suum, sic visitabo oves meas». 
Haec dicit Dóminus: Ecce ego ipse requíram oves meas…

Ps. resp.

Ps 22 (23), 1-3. 4. 5. 6. 
R/. (1): Dóminus pascit me, et nihil mihi déerit.

Alleluia

Io 10, 14: Ego sum pastor bonus, dicit Dóminus, 
et cognósco oves meas et cognóscunt me meae.

Evang.

Io 21, 15-17: «Pasce agnos meos, pasce   oves meas». 
Cum [manifestásset se Iesus discípulis suis et] prandísset cum eis, dicit   Simóni Petro …

-----------------------------------------------------------------------------------

S. IOANNIS XXIII, PAPAE

Angelus Iosephus Roncalli in vico Sotto il Monte in provincia Bergomensi in Italia anno 1881 ortus est. Undecim annos natus Seminarium dioecesanum ingressus est et studia dein apud Pontificium Seminarium Romanum perfecit. Anno 1904 presbyter ordinatus est et Secretarii Episcopi Bergomensis officiis functus. Anno 1921, ministerium apud Apostolicam Sedem inivit uti Praeses Consilii centralis pro Italia Pontificii Operis de Propaganda Fide; anno 1925, Visitator Apostolicus ac deinde Delegatus Apostolicus in Bulgaria fuit et, anno 1935, in Turcia et Graecia; anno 1944, Apostolicus Nuntius in Gallia nominatus est. Anno 1953, Cardinalis creatus est et Patriarcha Venetiarum exinde factus. Anno 1958, Summus Pontifex evectus est: in Pontificatu suo Synodum Romanam convocavit, Commissionem pro Codicis Iuris Canonici recognitione instituit et Concilium Oecumenicum Vaticanum Secundum indixit. Romae vesperi diei 3 Iunii 1963 obiit.

De Communi pastorum: pro papa.

Ad Officium lectionis

Lectio altera
Ex allocutiónibus sancti Ioánnis XXIII, papae.
(In sollemnem Concilii Oecumenici Vaticani II inaugurationem, die 11 octobris 1962: AAS 54 [1962], 786-787. 792-793)

Ecclesia amantissima omnium mater

Gaudet Mater Ecclésia quod, singulári Divínae Providéntiae múnere, optatíssimus iam dies illúxit, quo, áuspice Deípara Vírgine, cuius matérna dígnitas hódie festo ritu recólitur, hic ad Beáti Petri sepúlcrum Concílium Oecuménicum Vaticánum Secúndum sollémniter inítium capit.

Gravíssimae sane res et quaestiónes ab humáno génere dissolvéndae, post vigínti fere saécula non mutántur; étenim Christus Iesus semper médium quasi locum tenet históriae et vitae: hómines aut ipsi ipsiúsque Ecclésiae adhaérent, atque ádeo lucis, suavitátis, recti órdinis pacísque bonis fruúntur; aut sine ipso vivunt vel contra ipsum agunt et consúlto extra Ecclésiam commorántur, quo fit ut confúsio inter eos habeátur, mútuae ratiónes ásperae efficiántur, cruentórum bellórum impéndeat perículum.

Ineúnte Concílio Oecuménico Vaticáno Secúndo, manifésto ut álias numquam patet, veritátem Dómini in aetérnum manére. Síquidem, dum aetas aetáti succédit, incértas cérnimus hóminum opinatiónes álias álias excípere atque enascéntes erróres saepe cito velut nébulam sole depúlsam evanéscere.

Quibus erróribus Ecclésia nullo non témpore óbstitit, eos saepe etiam damnávit, et quidem severitáte firmíssima. Ad praesens tempus quod áttinet, Christi Sponsae placet misericórdiae medicínam adhibére, pótius quam severitátis arma suscípere; magis quam damnándo, suae doctrínae vim ubérius explicándo putat hodiérnis necessitátibus esse consuléndum. Non quod desint falláces doctrínae, opinatiónes, perícula praecavénda atque dissipánda; sed quia haec ómnia tam apérte pugnant cum rectis honestátis princípiis, ac tam exitiáles peperére fructus, ut hódie hómines per se ipsi ea damnáre incípere videántur, ac nominátim illas vivéndi formas, quae Deum eiúsque leges posthábeant, nímiam in téchnicae artis progréssibus pósitam confidéntiam, prosperitátem únice vitae cómmodis inníxam. Ipsi magis magísque norunt, humánae persónae dignitátem eiúsque cóngruam perfectiónem negótium esse magni moménti et ad expediéndum perárduum. Quod autem máxime ínterest, íidem experiéndo tandem didicérunt, extérnam vim áliis impósitam, armórum poténtiam, políticum dominátum mínime satis esse, ad gravíssimas, quae eos angunt, quaestiónes felíciter dissolvéndas.

Responsorium                                                                               Cf. Mt 16, 18; Ps 47(48), 9
ð. Dixit Iesus Simóni: Dico tibi quia tu es Petrus, et super hanc petram aedificábo Ecclésiam meam, * Et portae ínferi non praevalébunt advérsus eam.
Ę. Deus fundávit eam in aetérnum. * Et portae.

Oratio

Omnípotens sempitérne Deus, qui per orbem terrárum in beáto Ioánne, papa, Christi boni pastóris vivum effulgére fecísti exémplum, concéde nobis, quaésumus, ut, eius intercessióne, abundántiam christiánae caritátis laetánter effúndere valeámus. Per Dóminum.