11. října
Společné texty o duchovních pastýřích.
Druhé čtení
Církev milující matka všech
Matka Církev se raduje, neboť jako mimořádný dar Boží Prozřetelnosti právě nadešel toužebně očekávaný den, kdy pod záštitou Matky Boží Panny Marie, jejíž mateřství dnes radostně oslavujeme, zde u hrobu svatého Petra slavnostně začíná Druhý vatikánský sněm.
Nejzávažnější problémy a situace, jimž musí lidstvo čelit, se po téměř dvacet století nemění. Ježíš Kristus totiž stále zaujímá ústřední místo dějin a života. Lidé se buď k němu a k jeho církvi hlásí, a těší se tak z dobrodiní světla, dobra, spravedlivého řádu a pokoje; anebo žijí bez něho nebo proti němu brojí a záměrně zůstávají mimo církev, a proto mezi nimi dochází k nedorozumění, vzájemné vztahy se stávají obtížnými, hrozí nebezpečí krvavých válek.
Při zahajování Druhého vatikánského sněmu si víc než kdy jindy uvědomujeme, že pravda Páně trvá navěky. Vidíme, že jak jedna doba následuje za druhou, lidské názory a domněnky si navzájem odporují, a že sotva vzniklé omyly se často rozplynou jako mlha rozptýlená sluncem.
Církev se vždy proti těm omylům a bludům stavěla, často je také odsoudila, a mnohdy s největší přísností. V současné době však Kristova Snoubenka dává přednost léku milosrdenství před použitím přísných prostředků. Považuje dnes za potřebnější vycházet vstříc jasnějším výkladem platnosti svého učení než odsuzováním.
Ne že by nebyly klamavé nauky, domněnky, nebezpečí, před nimiž je třeba se chránit a vyvracet je, ale protože to všechno tak zřetelně odporuje správným zásadám a přináší to už nyní tak zhoubné ovoce, že to dnes lidé sami, jak se zdá, začínají odmítat; zejména taková životní pojetí, která nechávají stranou Boha a jeho zákony, tím, že vkládají přílišnou důvěru v rozvoj techniky a blahobyt spatřují jen v pohodlném životě.
Lidé jsou si stále více vědomi, že důstojnost lidské osoby a její přirozená dokonalost je něčím velmi důležitým a velmi nesnadným k dosažení; a nade všechno je důležité, že ze zkušenosti poznali, že vnější násilí působené druhým, síla zbraní a politická nadvláda naprosto nepostačují k šťastnému vyřešení problémů, které je trápí.
Za těchto okolností, katolická církev prostřednictvím tohoto všeobecného sněmu pozvedá pochodeň katolické nauky a chce se ukázat jako láskyplná matka všech, dobrotivá, trpělivá, pohnutá milosrdenstvím a laskavostí vůči od ní odloučeným dětem. Lidskému pokolení trápenému tolika nesnázemi říká, tak jako kdysi Petr onomu ubožákovi žádajícímu o almužnu: „Stříbro ani zlato nemám. Ale co mám, to ti dám: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského – choď!“1
Jinými slovy, církev lidem dnešní doby nenabízí pomíjející bohatství, ani neslibuje štěstí pouze pozemské; uděluje však dary nadpřirozené milosti, které pozvedají lidi k důstojnosti Božích dětí, a tak jsou pro ně mocnou ochranou a pomocí, aby jejich život byl lidštější; otvírá prameny své velmi plodné nauky, s jejíž pomocí se lidem, osvíceným Kristovým světlem, daří do hloubky poznávat, co skutečně jsou, jaké se jim dostalo důstojnosti, a k jakému cíli mají směřovat; a konečně prostřednictvím svých synů všude ukazuje velikost křesťanské lásky, kromě níž není nic vhodnějšího k odstranění semen nesvárů, nic účinnějšího k šíření svornosti, spravedlivého pokoje a bratrské jednoty všech.
Zpěv po druhém čtení Mt 16, 18; Žl 48(47), 9
Závěrečná modlitba
Všemohoucí věčný Bože, tvým působením ve svatém papeži Janovi zazářil celému světu příklad Kristova dobrého pastýře, dej nám, prosíme, na jeho přímluvu, ať jsme i my schopni šířit bohatství křesťanské lásky. Skrze tvého Syna.
Misál
Společné texty o duchovních pastýřích: o papežích.
Lekcionář
S. IOANNIS XXIII, PAPAE
De Communi pastorum: pro papa.
Collecta
Omnípotens sempitérne Deus,
qui per orbem terrárum in beáto Ioánne, papa,
Christi boni pastóris vivum effulgére fecísti exémplum,
concéde nobis, quaésumus, ut, eius intercessióne,
abundántiam christiánae caritátis laetánter effúndere valeámus.
Per Dóminum.
Lectiones
De Communi pastorum [pro papa].
|
Lectio I |
Ez 34, 11-16: «Sicut visitat pastor gregem suum, sic visitabo oves meas». |
|
Ps. resp. |
Ps 22 (23), 1-3. 4. 5. 6. |
|
Alleluia |
Io 10, 14: Ego sum pastor bonus, dicit Dóminus, |
|
Evang. |
Io 21, 15-17: «Pasce agnos meos, pasce oves meas». |
-----------------------------------------------------------------------------------
S. IOANNIS XXIII, PAPAE
De Communi pastorum: pro papa.
Ad Officium lectionis
Ecclesia amantissima omnium mater
Gaudet Mater Ecclésia quod, singulári Divínae Providéntiae múnere, optatíssimus iam dies illúxit, quo, áuspice Deípara Vírgine, cuius matérna dígnitas hódie festo ritu recólitur, hic ad Beáti Petri sepúlcrum Concílium Oecuménicum Vaticánum Secúndum sollémniter inítium capit.
Gravíssimae sane res et quaestiónes ab humáno génere dissolvéndae, post vigínti fere saécula non mutántur; étenim Christus Iesus semper médium quasi locum tenet históriae et vitae: hómines aut ipsi ipsiúsque Ecclésiae adhaérent, atque ádeo lucis, suavitátis, recti órdinis pacísque bonis fruúntur; aut sine ipso vivunt vel contra ipsum agunt et consúlto extra Ecclésiam commorántur, quo fit ut confúsio inter eos habeátur, mútuae ratiónes ásperae efficiántur, cruentórum bellórum impéndeat perículum.
Ineúnte Concílio Oecuménico Vaticáno Secúndo, manifésto ut álias numquam patet, veritátem Dómini in aetérnum manére. Síquidem, dum aetas aetáti succédit, incértas cérnimus hóminum opinatiónes álias álias excípere atque enascéntes erróres saepe cito velut nébulam sole depúlsam evanéscere.
Quibus erróribus Ecclésia nullo non témpore óbstitit, eos saepe etiam damnávit, et quidem severitáte firmíssima. Ad praesens tempus quod áttinet, Christi Sponsae placet misericórdiae medicínam adhibére, pótius quam severitátis arma suscípere; magis quam damnándo, suae doctrínae vim ubérius explicándo putat hodiérnis necessitátibus esse consuléndum. Non quod desint falláces doctrínae, opinatiónes, perícula praecavénda atque dissipánda; sed quia haec ómnia tam apérte pugnant cum rectis honestátis princípiis, ac tam exitiáles peperére fructus, ut hódie hómines per se ipsi ea damnáre incípere videántur, ac nominátim illas vivéndi formas, quae Deum eiúsque leges posthábeant, nímiam in téchnicae artis progréssibus pósitam confidéntiam, prosperitátem únice vitae cómmodis inníxam. Ipsi magis magísque norunt, humánae persónae dignitátem eiúsque cóngruam perfectiónem negótium esse magni moménti et ad expediéndum perárduum. Quod autem máxime ínterest, íidem experiéndo tandem didicérunt, extérnam vim áliis impósitam, armórum poténtiam, políticum dominátum mínime satis esse, ad gravíssimas, quae eos angunt, quaestiónes felíciter dissolvéndas.
Oratio
Omnípotens sempitérne Deus, qui per orbem terrárum in beáto Ioánne, papa, Christi boni pastóris vivum effulgére fecísti exémplum, concéde nobis, quaésumus, ut, eius intercessióne, abundántiam christiánae caritátis laetánter effúndere valeámus. Per Dóminum.