22. října
Sv. Jana Pavla II., papeže
Karel Josef Wojtyla se narodil v roce 1920 ve Wadovicích v Polsku. Po vysvěcení na kněze a doplnění teologických studií v Římě se vrátil do vlasti a plnil různé pastorační a akademické úkoly. Jako pomocný biskup v Krakově se tam v roce 1964 stal arcibiskupem a účastnil se Druhého vatikánského koncilu. Dne 16. října 1978 byl zvolen papežem a přijal jméno Jan Pavel II. Den 22. října je výročním dnem, kdy se slavnostně veřejně ujal úřadu. Vynikal zvláště apoštolskou péčí o rodiny, mládež a nemocné, která ho vedla k nesčetným návštěvám Božího lidu po celém světě. Bohatým dědictvím jeho Učitelského úřadu, které církvi zanechal, je zejména vyhlášení Katechismu katolické církve a Kodexu kanonického práva, jak latinské církve, tak i církví východních. Dne 2. dubna 2005 v Římě zesnul v Pánu, v den před 2. velikonoční nedělí zvanou Božího milosrdenství.
Společné texty o duchovních pastýřích: o papežích.
Druhé čtení
Z homilie svatého Jana Pavla Druhého, papeže, na začátku pontifikátu.
(Die 22 octobris 1978: AAS 70 [1978], 945-947)
Nemějte strach! Otevřete brány Kristu!
Petr přišel do Říma! Co ho vedlo a přivedlo do tohoto města, srdce Římského Impéria, pokud by to nebyla poslušnost k vnuknutí přijatému od Pána? Tento rybář z Galileje by asi nechtěl přijít až sem. Asi by raději zůstal tam, u břehů Genezaretského jezera, se svou loďkou a se svými sítěmi. Ale nechal se vést Pánem, uposlechl jeho vnuknutí a přišel sem!
Podle starobylé tradice, v době pronásledování za císaře Nerona chtěl Petr opustit Řím. Ale Pán zasáhl: vyšel mu naproti. Petr se k němu obrátil a zeptal se: „Quo vadis, Domine?“ (Kam jdeš, Pane?) A Pán mu hned odpověděl: „Jdu do Říma, abych byl podruhé ukřižován.“ Petr se vrátil do Říma a zůstal tam až do svého ukřižování.
Naše doba nás vybízí, pobízí nás, zavazuje nás, hledět na Krista a s pokornou a hlubokou úctou se ponořit do rozjímání o tajemství jeho svrchované moci.
On, jenž se narodil z Panny Marie, syn tesařův, za nějž byl považován, Syn Boží, jak o něm vyznal Petr, přišel, aby z nás ze všech učinil „královské kněžstvo“.
Druhý vatikánský koncil nám připomenul tajemství této moci a to, že poslání Krista – Kněze, Proroka a Učitele, Krále – pokračuje v církvi. Všichni, celý Boží lid, se účastní na tomto trojím poslání. A snad proto se v minulosti na hlavu papeže vkládala tiara, trojitá koruna, na znamení toho, že celý hierarchický řád Kristovy církve, všechna v ní vykonávaná jeho „posvátná moc“, není nic jiného než služba, služba mající jediný smysl:
aby všechen Boží lid měl účast na tomto trojím poslání Krista a zůstával trvale pod Pánovou mocí, která neodvozuje svůj původ od mocností tohoto světa, ale od nebeského Otce a z tajemství Kříže a Zmrtvýchvstání.
Absolutní a zároveň vlídná a příznivá moc Pána odpovídá nejhlubšímu nitru člověka, nejvznešenějším tužbám jeho rozumu, vůle a srdce. Ona se nevyjadřuje řečí síly, ale projevuje se v lásce a v pravdě.
Nový Petrův Nástupce na biskupském Stolci v Římě dnes vyslovuje vřelou, pokornou a důvěryplnou prosbu: „Kriste! Učiň, ať se mohu stát a být služebníkem tvé jediné moci! Služebníkem tvé vlídné moci! Služebníkem tvé moci, která nezná západu. Učiň, ať mohu být služebníkem! Ano, služebníkem tvých služebníků.“
Bratři a sestry! Nemějte strach přijmout Krista a uznat jeho moc! Pomáhejte papežovi a všem, kdo chtějí sloužit Kristu a Kristovou mocí sloužit člověku a celému lidstvu.
Nemějte strach! Otevřete, ba rozevřete dokořán, brány Kristu! Jeho spásonosné moci otevřete hranice států, ekonomické i politické systémy, rozsáhlé oblasti kultury, civilizace a pokroku. Nemějte strach! Kristus ví, „co je v nitru člověka“. On jediný to zná!
Dnes tak často člověk neví, co nosí uvnitř, hluboko ve své duši a ve svém srdci. Tak často nezná smysl svého života na této zemi. Je zmítán pochybností, která se mění v beznadějnost. Dovolte tedy – prosím vás, s pokorou a s důvěrou vás snažně prosím – dovolte Kristu promlouvat k člověku. Jenom on má slova života. Ano, života věčného!
Zpěv po druhém čtení
Nemějte strach: Vykupitel člověka zjevil moc kříže a dal za nás život! * Otevřete, rozevřete dokořán brány Kristu.
Ę. Jsme v církvi povoláni, abychom měli účast na její moci. * Otevřete.
Závěrečná modlitba
Bože, bohatý ve svém milosrdenství, tys povolal svatého papeže Jana Pavla Druhého, aby vedl celou tvou církev; dej, ať podle jeho učení s důvěrou otevíráme svá srdce spásonosné milosti Krista, jediného Vykupitele člověka. Prosíme o to skrze tvého Syna…
Misál
Společné texty o duchovních pastýřích: o papežích.
Vstupní modlitba
Bože, bohatý ve svém milosrdenství,
tys povolal svatého papeže Jana Pavla Druhého,
aby vedl celou tvou církev;
dej, ať podle jeho učení
s důvěrou otevíráme svá srdce spásonosné milosti Krista,
jediného Vykupitele člověka.
Prosíme o to skrze tvého Syna…
Lekcionář
1. čtení Iz 52, 7-10
Jak je krásné vidět na horách…
Resp. žalm Žl 95(96), 1-2a. 2b-3. 7-8a. 10 Odp.: 3
Odp.: Vypravujte mezi všemi národy o Hospodinových divech.
Aleluja Jan 10, 14
(Aleluja.) Já jsem dobrý pastýř, praví Pán, znám svoje ovce a moje ovce znají mne. (Aleluja.)
Evangelium Jan 21, 15-17
Když se Ježíš ukázal svým učedníkům a pojedli, zeptal se…
Nebo společné texty o duchovních pastýřích (o papežích).
Die 21 octobris
S. Ioannis Pauli II, papae
De Communi pastorum: pro papa.
Collecta
Deus, dives in misericórdia,
qui beátum Ioánnem Paulum, papam,
univérsae Ecclésiae tuae praeésse voluísti,
praesta, quaésumus, ut, eius institútis edócti,
corda nostra salutíferae grátiae Christi,
uníus redemptóris hóminis, fidénter aperiámus.
Qui tecum.
Lectiones
De Communi pastorum [pro papa].
Lectio I Is 52, 7-10: «Videbunt omnes finesterrae salutare Dei nostri».
Quam pulchri super montes pedes annuntiántis…
Ps. resp. Ps 96 (95), 1-2a. 2b-3. 7-8a. 10.
R/. (3): Annuntiáte in ómnibus pópulis mirabília Dómini.
Alleluia Io 10, 14: Ego sum pastor bonus, dicit Dóminus,
et cognósco oves meas et cognóscunt me meae.
Evang. Io 21, 15-17: «Pasce agnos meos, pasce oves meas».
Cum [manifestásset se Iesus discípulis suis et] prandísset cum eis, dicit…
S. IOANNIS PAULI II, PAPAE
Carolus Iosephus Wojtyła anno 1920 in civitate Wadowice in Polonia natus est. Presbyteratu auctus, studiis theologiae in Urbe completis, in patriam reditus variis pastoralibus academicisque muneribus functus est. Iam Episcopus auxiliaris Cracoviensis, anno 1964 Archiepiscopus nominatus est et Sacrosancto Concilio Oecumenico Vaticano II interfuit. Summus Pontifex die 16 octobris 1978, Ioannis Pauli II sumpto nomine, electus, summa apostolica praesertim familiarum iuvenumque et aegrotantium sollicitudine emicuit, quae eum ad innumeras populi Dei ubique per orbem terrarum Visitationes duxit cuiusque fructus, inter multos alios, eximius Ecclesiae hereditate relictus ditissimum eius Magisterium et promulgationes Catechismi Catholicae Ecclesiae atque Codicum Iuris Canonici sive Ecclesiae Latinae sive Ecclesiarum Orientalium. In Urbe die 2 aprilis 2005, in vigilia dominicae II Paschatis seu de divina misericordia, pie in Domino quievit.
De Communi pastorum: pro papa.
Ad Officium lectionis
Lectio altera
Ex Homília sancti Ioánnis Pauli Secúndi, papae, in inítio pontificátus.
(Die 22 octobris 1978: AAS 70 [1978], 945-947)
Nolite timere! Aperite ianuas Christo!
Petrus Romam venit! Quid enim eum hanc in Urbem, cor Impérii Románi, diréxit et condúxit, nisi inspiratióni a Dómino infúsae oboediéntia? Fórsitan his Galilaéae piscátor hucúsque veníre nollet. Fórsitan illic manére mallet, apud ripas lacus Genesáreth, sua cum navícula, suis cum rétibus. Sed, a Dómino ductus, eius óbsequens inspiratióni, huc venit!
Secúndum antíquam traditiónem, témpore persecutiónis sub Neróne, Petrus Romam relínquere vóluit. Sed Dóminus intervénit: ei óbviam éxiit. Petrus ad Eum se vertit, intérrogans: «Quo vadis, Dómine?». Et Dóminus ei statim respóndit: «Romam vénio iterum crucifígi». Petrus Romam revérsus est et hic usque ad suam mansit crucifixiónem.
Aetas nostra nos invítat, nos impéllit, nos óbligat, ut Dóminum inspiciáamus et nos in húmilem piámque immergámus meditatiónem mystérii suprémae potestátis ipsíus Christi.
Ipse, Qui ex María Vírgine natus est, Fílius fabri lignárii – uti putabátur – Fílius Dei vivi, sicut Petrus conféssus est, venit, ut ex ómnibus nobis «regnum sacerdótum» institúeret.
Concílium Oecuménicum Vaticánum II nobis mystérium memorávit huius potestátis, in lucem próferens missiónem Christi – Sacerdótis, Prophétae et Magístri, Regis – quae in Ecclésia perséquitur. Omnes, totus Dei Pópulus istam tríplicem partícipat missiónem. Et fórsitan praetérito témpore in caput Papae tiára imponebátur, haec nempe triplex coróna, ut significáret, per eiúsmodi signum, quod totus ordo hierárchicus Ecclésiae Christi, tota eius «sacra potéstas» in ea exercitáta, áliud non est nisi ministérium, ministérium quod velut unum tenet propósitum: ut univérsus Dei Pópulus hanc triplicem partícipet Christi missiónem atque semper sub Dómini potestáte máneat, quae suam oríginem non e potestátibus huius mundi trahit, sed a Patre caelésti et e mystério Crucis Resurrectionísque.
Potéstas absolúta simúlque dulcis et suavis Dómini omni respóndet hóminis profunditáti, eiúsque altíssimis intelléctus, voluntátis cordísque adspiratiónibus. Ea non róboris sermóne lóquitur, sed in caritáte veritatéque exprímitur.
Novus Petri Succéssor in Romána Sede hódie férvidam, húmilem fiduciosámque élevat precem: «Christe! Fac, ut ego fíeri et esse possim servus únicae tuae potestátis! Servus dulcis tuae potestátis! Servus tuae potestátis quae nescit occásum! Fac, ut ego servus esse possim! Immo, tuórum servus servórum».
Fratres et Soróres! Nolite timére Christum excípere eiúsque potestátem suscípere! Auxiliámini Summum Pontíficem et omnes qui Christo et, cum Christi potestáte, hómini totíque humáno géneri servíre cúpiunt!
Nolíte timére! Aperíte, immo, expándite iánuas Christo! Eius salvíficae potestáti aperíte Státuum fines, systémata oeconómica nec non política, vastas cultúrae, civílis cultus et progressiónis províncias. Nolíte timére! Christus scit «quid in hómine sit». Solus Ille novit!
Hódie saepe homo nescit quid intus, in profunditáte ánimi sui suíque cordis áfferat. Saepe sensus eius vitae hac in terra est incértus. Dúbio obrúitur quod in desperatiónem mutátur. Sínite ígitur – rogo vos, humíliter ac fidénter vos implóro – sinite Christum cum hómine loqui. Solus Ille verba vitae habet, sic! vitae aetérnae.
Responsorium
ð. Nolíte timére: Redémptor hóminis crucis potestátem revelávit et pro nobis vitam dedit! * Aperíte, expándite iánuas Christo.
Ę. Vocámur in Ecclésia, ut eius participémus potestátem. * Aperíte.
Oratio
Deus, dives in misericórdia, qui beátum Ioánnem Paulum, papam, univérsae Ecclésiae tuae praeésse voluísti, praesta, quaésumus, ut, eius institútis edócti, corda nostra salutíferae grátiae Christi, uníus redemptóris hóminis, fidénter aperiámus. Qui tecum.