* 23.4.1913; v metropolitní kapitule: 6.4.1980 - 5.11.1991; + 5.11.1991

X Jan Lebeda
Poř. číslo 944.

Narodil se 23. 4. 1913 v Praze.
Vysvěcen na kněze 20. 6. 1937 v Praze.
Členem metropolitní kapituly: 6. 4. 1980 - 5. 11. 1991.
Biskup: ep. tit. Novensis in Dalmatia et auxiliaris Pragensis - 11. 6. 1988.
Zemřel 5. 11. 1991 v Praze.
Pohřben 11. 11. 1991 na hřbitově v Aldašíně (okres Kolín).

 
944. Jan Lebeda 

Před příchodem do metropolitní kapituly: Kněžské svěcení přijal 20. 6. 1937 v Praze. Od 1. 7. 1937 do 31. 7. 1938 byl kaplanem farnosti Kolín; od 1. 8. 1938 do 30. 10. 1943 kaplanem u sv. Štěpána v Praze 2. Od 1. 11. 1943 spirituálem kněžského semináře v Dolních Břežanech a po roce 1945 do 31. 8. 1952 v Praze.Během svého působení v semináři předával bohoslovcům úctu a lásku k národním patronům, a když se přiblížil rok 1947, kdy uplynulo 950 let od Vojtěchovy mučednické smrti, přišel s myšlenkou vložit lebku sv. Vojtěcha do nového relikviáře a v rámci oslav tohoto Svatovojtěšského roku ji pak doprovázel při jejím putování farnostmi českých diecézí. Od 1. 9. 1952 do 30. 6. 1958 administrátorem farnosti Řevničov; od 1. 7. 1958 do 31. 5. 1968 administrátorem farnosti Kladno-Rozdělov a administrátorem excurrendo farnosti Libušín; od 1. 6. 1968 do 28. 2. 1980 sídelním kanovníkem Kolegiátní kapituly sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi, od 1. 1. 1969 do 28. 2. 1980 též interkalárním administrátorem farnosti Stará Boleslav.
V roce 1949 dostal expositorium canonicale; v roce 1952 byl jmenován arcibiskupským notářem, v roce 1967 čestným konsistorním radou.
Věnoval se historii umění a literatury. V roce 1935 uspořádal sborník vzpomínek přátel a ctitelů Antonína Podlahy „Sváteční člověk" a v roce 1965 vydal jeho životopis pod stejným názvem. Psal básnické sbírky, které většinou vyšly jako bibliofilské tisky, například sbírka Květen, Rozdělov, Setkání a loučení, Kladno – Stará Boleslav. Je také autorem celé řady tisků, při jejichž vydávání spolupracoval zejména s Aloisem Chválou a kladenským tiskařem Josefem Ciprou; tisky doprovázejí grafiky Arnošta Hrabala a Jaroslava Vodrážky.

Člen metropolitní kapituly: Dne 1. 3. 1980 byl jmenován kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta a 6. 4. 1980 instalován jako canonicus ecclesiastes et tertius Ioanneus; 1. 5. 1987 byl jmenován a 13. 6. 1987 instalován na místo probošta kapituly. Bydlel v kanovnickém domě na Hradčanském náměstí, čp. 68/7.

Další působení: V roce 1980 se stal personálním referentem konsistoře. Od 1. 5. 1982 působil jako rektor kostela sv. Josefa na náměstí Republiky v Praze 2. Od 23. 9. 1986 byl generálním vikářem. Od 1. 1. 1987 byl ustanoven také rektorem kostela Panny Marie Vítězné na Malé Straně.
Papež Jan Pavel II. ho 19. 5. 1988 jmenoval titulárním biskupem novenským (Novi in Dalmatia, Herceg-Novi) a pomocným biskupem pražským, hlavním světitelem byl kardinál František Tomášek 11. 6. 1988 ve svatovítské katedrále. Jeho biskupské heslo bylo: Ad patientiam, pietatem et mansuetudinem.

Po příchodu do kapituly, kdy také začal působit jako personální referent pražského ordinariátu, často připomínal, že se rychle blíží tisící výročí smrti sv. Vojtěcha. Mluvilo se o zkušenostech ze slavení Svatovojtěšského roku i o tom, že biskup Tomášek následujícího dne po svém jmenování apoštolským administrátorem pražské arcidiecéze poprvé vstoupil do pražského arcibiskupského paláce 19. února 1965 – tedy ve stejný den, kdy na Levém Hradci v roce 982 byl shromážděním zemského sněmu zvolen za biskupa sv. Vojtěch. Viděl v tom všem pokyn shůry a výzvu využít deseti let bezprostředně předcházejících svatovojtěšskému miléniu k upřímné vnitřní duchovní obnově následováním příkladu národních světců a pod jejich ochranou. To byl také jeden z důvodů, proč ho arcibiskup jmenoval svým generálním vikářem. Když pak arcibiskup na začátku adventní doby 1987 vyhlásil desetiletí duchovní obnovy, nepoutal pozornost ke své osobě, ale řídil se známou zásadou „melius esse, quam videri“ (lepší je opravdu být, než vzbuzovat dojem), a ani jako probošt kapituly a brzy na to biskup nejednal jinak. Záznamy o jeho činnosti a úvahách najdou ti, kdo o to budou stát v arcidiecézním archivu a mezi písemnostmi, které zanechal.

 Zemřel 5. 11. 1991 v Praze (příčina smrti: chronická lymfatická leukémie) a podle svého přání byl pohřben 11. 11. 1991 do hrobu své matky na hřbitově v Aldašíně, okres Kolín. Na hrobě je nápis: „Jan Lebeda a jeho matka zde našli svůj klid."

 

Náhrobek. Znak    Zvětšit obrázek. 
944.lebeda 944. Jan Lebeda - znak 

 

Portrét.

Kanovník staroboleslavský.

Znak.

Náhrobek.