01. Úvod
V rámci našich úterních pořadů uslyšíte a po částech také na našich internetových stránkách ve zvukové podobě zpřístupníme rozhovor, který byl natočen nedlouho po příjezdu kardinála Berana do Říma v roce 1965. Kromě kardinála Berana je na nahrávce slyšet také osobu, která klade otázky, ale kterou se nám zatím nepodařilo identifikovat. Dnes zpřístupňujeme první část, ve které kardinál Beran vzpomíná na své jmenování pražským arcibiskupem v roce 1946 a na následné biskupské svěcení.
02. Vzpomínky na prezidenta Beneše
Nejprve vzpomínka na prezidentovo pozvání k návštěvě na pražském hradě roku 1946 bezprostředně poté, co se ujal úřadu pražského arcibiskupa, a na návštěvu, kterou pak na oplátku vykonal Edvard Beneš na pražském arcibiskupství. Druhá vzpomínka se týká posledních chvil života prezidenta Beneše v roce 1948. Arcibiskup Beran tu vzpomíná na svou návštěvu v Sezimově Ústí, kam jej k umírajícímu prezidentovi pozvala jeho manželka. Na to pak navazuje třetí vzpomínka, která se vztahuje k pohřbu Edvarda Beneše, nad jehož hrobem kardinál Beran promluvil.
03. Vzpomínky na Te Deum po volbě prezidenta roku 1948
Ve třetí části kardinál Beran vzpomíná na rok 1948, konkrétně na to, jak se generální tajemník KSČ Klement Gottwald nechal zvolit prezidentem Československa a obrátil se pak na pražského arcibiskupa s žádostí, aby byl v katedrále sv. Víta na počest prezidentské volby za účasti arcibiskupa zpíván slavnostní hymnus Te Deum, jak tomu bylo zvykem v tradici první republiky.
04. O postavě Josefa Plojhara
Ve čtvrté části odpovídá kardinál Beran na dotaz týkající se postavy neblaze proslulého, exkomunikovaného katolického kněze Josefa Plojhara, dlouholetého ministra komunistické vlády. V souvislosti s bolestnou otázkou se dotýká rovněž svého pobytu v nacistických koncentračních táborech a vyjadřuje také svůj všeobecný postoj k angažovanosti katolických kněží v politickém životě.
05. Poslední veřejné vystoupení arcibiskupa Berana při slavnosti Božího Těla 1949
V páté části vzpomíná kardinál Beran na začátek svého 16 letého domácího vězení, které se začalo inscenovanou manifestací milicionářů, kteří na slavnost Božího Těla obsadili katedrálu sv. Víta, aby tam nevybíravými způsoby spodiny společnosti rušili bohoslužbu. Po ní pak arcibiskupa Berana odvedli do arcibiskupského paláce na Hradčanech, kde jej izolovali od jakéhokoli kontaktu se světem. Nahrávka rozhovoru s kardinálem Beranem byla pořízena v Římě před slavností Božího Těla roku 1965.
06. Zasedání biskupské konference ČSR ve Smokovci 1947
Šestá část nás zavede do roku 1947. Kardinál Beran zde vzpomíná na společné zasedání českých a slovenských biskupů ve Smokovci ve Vysokých Tatrách a na to, jak bylo během zasedání v místnosti odhaleno odposlouchávací zařízení. Tajná policie, která je tam instalovala, byla totiž ještě před takzvaným vítězným únorem plně v rukou komunistů. Události ve Smokovci byly předzvěstí blížícího se pronásledování.
07. Začátek domácí internace roku 1949
V sedmém pokračování hovoří kardinál Beran o okolnostech provázejících jeho domácí internaci, která se začala v den slavnosti Božího Těla roku 1949 a trvala až do roku 1965. O znemožnění pohybu pražského arcibiskupa, jeho izolaci ve vlastním domě a dohledu nad jeho soukromím neustálou přítomností příslušníka Stb nebylo nikdy rozhodnuto výrokem žádného soudu. Byl to příznačný projev komunistické moci. V závěru dnešní části kardinál Beran naznačuje, proč nakonec k žádnému procesu s ním nedošlo.
08. O internaci v arcibiskupském paláci
V osmém pokračování líčí kardinál Beran některé podrobnosti své celkem 14 leté domácí internace, která se začala přímo v arcibiskupském paláci v Praze, kde byl držen první dva roky. Jeho násilná, úplná izolace, kterou však komunistická propaganda vydávala za dobrovolný projev jakéhosi reakcionářského podivínství církevního představitele, byla důmyslnou a účinnou manifestací vynalézavosti komunistického bezpráví.
09. O internaci mimo Prahu
V devátém pokračování se kardinál Beran vrací k jednotlivým místům své internace. 10.března roku 1951 jej Státní bezpečnost odvezla z Prahy. Nejprve do Roželova, později do Růžodolu a Paběnic, vždycky mimo území pražské diecéze. Kardinál Beran zde popisuje okolnosti svého převozu, zejména nesmyslná opatření policistů ve snaze o utajení tohoto přesunu. Nasnadě je totiž otázka: před kým bylo vlastně třeba něco tajit? Mnohem pravděpodobněji šlo spíše o pouhou snahu STB vyvolat dojem jakéhosi vnějšího nebezpečí a tak – poněkud naivně – ze sebe setřást punc pronásledovatelů a stylizovat se naopak do role garantů arcibiskupovy bezpečnosti. Bezpráví, násilí a lež šly v komunistické totalitě ruku v ruce.
10. Paběnice
V desátém pokračování kardinál Beran vypráví o některých podrobnostech svého pobytu v nucené internaci, zejména o jednání policistů a jejich „vynalézavosti“ během dozoru nad ním.
11. Rok 1956
V jedenáctém pokračování se kardinál Beran nejprve vrací k události, ke které došlo přibližně v polovině padesátých let, kdy státní moc přišla s návrhem ukončit jeho internaci a umožnit jeho návrat do funkce pražského arcibiskupa pod podmínkou, že podepíše přísahu věrnosti republice. Arcibiskup Beran souhlasil, ale pod podmínkou, že se o tom bude moci nejprve poradit s papežem. To mu však v souvislosti s pohnutými událostmi roku 1956 v Maďarsku nakonec nebylo dovoleno a jeho domácí internace pokračovala, včetně úsměvných snah dozorujících příslušníků STB utajit místo jeho pobytu před tamějšími místními občany. O tom, jak se jim to nedařilo, vypráví kardinál Beran v druhé části dnešního pokračování.
12. Operace a vzpomínka biskupa Skoupého
V dvanáctém pokračování kardinál Beran vzpomíná na události související s jeho operací v nemocnici na Pankráci. V druhé části na kardinála Berana vzpomíná brněnský biskup Karel Skoupý.
13. Breviář od papeže Jana XXIII.
Ve třináctém pokračování nejprve kardinál Beran popisuje jednu podrobnost, týkající se průběhu přepravy z jednoho místa na druhé během své internace a zejména komické konspirativní opatření policejních dozorců. Potom kardinál Beran vzpomíná, jak roku 1962 obdržel darem breviář od papeže Jana XXIII. Tehdy ovšem ještě nevěděl, že jej papež jmenoval kardinálem „in pectore“, tedy neveřejně.
14. Pozvání na koncil
Ve čtrnáctém pokračování popisuje kardinál Beran okolnosti kolem pozvání k účasti na 2. vatikánském koncilu, jak je prožíval roku 1962 v domácí internaci v Paběnicích. Státní úřady pražskému arcibiskupovi nedaly dovolení účastnit se církevního sněmu, ale začaly ve vztahu k jeho osobě hovořit o údajné amnestii, třebaže nikdy nebyl souzen. Vypadalo to jako náznak změny postoje státu, ale změnilo se jen místo jeho pobytu. Mukařov se stal posledním místem domácí internace před jeho vyhoštěním o tři roky později.
15. Náznaky uvolnění domácí internace
V patnáctém pokračování uslyšíte o několika epizodách domácí internace arcibiskupa Berana, ke kterým došlo v letech 1963-64 a které odrážejí rostoucí bezradnost režimu, pokud jde o vyřešení otázky čtrnáct let trvajícího omezování osobní svobody pražského arcibiskupa. Jde o pokus příbuzných arcibiskupa Berana a pak italského diplomata, kteří žádali, aby směl arcibiskup Beran pokřtít jejich děti. Počáteční sliby režimních funkcionářů v této věci se však ukázaly jako prázdné. Další epizoda se pak týká prvních kontaktů s okolním světem. Biskupovi Mořkovskému a jistému holandskému novináři, jehož fotografie pak pronikly na Západ, se podařilo spatřit arcibiskupa Berana v okně domu obce Radvanov, kam byl převezen z Mukařova, prý aby přišel na lepší vzduch, jak pravili policisté.
16. Okolnosti předcházející vyhoštění kardinála Berana z vlasti
V šestnáctém pokračování arcibiskup Beran líčí, jak se dověděl, že byl oficiálně jmenován kardinálem, co předcházelo jeho nečekanému propuštění a jak byl jeho odjezd do Říma komunistickým režimem mediálně dezinterpretován jako odchod do emigrace, který prý si arcibiskup Beran i samotný Vatikán výslovně přáli. Vyhoštění kardinála Berana nebyl projev politického uvolnění československých poměrů, ale jen dalším záludnějším krokem represivně propagandistického postoje komunistického režimu vůči katolické církvi.
17. Odchod z Prahy a přílet do Říma
V sedmnáctém a posledním pokračování rozhovoru popisuje kardinál Beran okolnosti, které bezprostředně předcházely jeho vyhoštění, tedy utajenou cestu na letiště a nesplněné přání zastavit se cestou v pražské katedrále, a potom přílet do Říma, kde jej očekávala spousta novinářů, včetně italské televize. Poslední otázka se pak týká dojmů kardinála Berana z jeho osobní audience u Svatého otce Pavla VI.
Poslední rozhlasový projev kardinála Berana
Poslední rozhlasový projev kardinála Berana, odvysílaný Vatikánským rozhlasem po sebeupálení Jana Palacha (+ 16. ledna 1969), jehož podobným způsobem následovali zanedlouho po té Josef Hlavatý, Miroslav Malinka, Jan Zajíc a Evžen Plocek.