* 21.9.1950; v metropolitní kapitule: 15.12.1998 -
| X Václav Malý Poř. číslo 954. Narodil se 21. 9. 1950 v Praze. |
 |
Před příchodem do metropolitní kapituly: Základní studium teologie dokončil v roce 1976 na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích a 26. 6. 1976 byl v Praze vysvěcen na kněze. Od 16. 8. 1976 do 30. 4. 1977 byl kaplanem farnosti Vlašim a administrátorem excurrendo farnosti Domašín; od 1. 5. 1977 do 21. 12. 1978 byl kaplanem na arciděkanství v Plzni a administrátorem excurrendo farnosti Plzeň - Litice; od 22. 12. 1978 do 31. 12. 1989 nemohl veřejně vykonávat kněžskou službu, protože mu byl odňat státní souhlas k duchovenské činnosti; od 1. 1. 1990 do 30. 9. 1991 byl duchovním správcem kostela sv. Gabriela v Praze 5 - Smíchově; od 1. 10. 1991 do 30. 11. 1996 farářem u sv. Antonína v Praze 7 - Holešovicích. Od 30. 6. 1992 do 26. 5. 1997 působil jako prezident Arcidiecézní charity v Praze; od 1. 4. 1994 do 30. 11. 1996 jako vikář IV. pražského vikariátu.
Člen metropolitní kapituly: Dne 28. 11. 1996 byl jmenován kanovníkem pražské metropolitní kapituly a 15. 12. 1996 instalován na místo canonicus ecclesiastes et secundus Ioanneus; 1998 canonicus ecclesiastes et primus Ioanneus; od 16. 9. 2002 byl kapitulou zvolen a 3. 11. 2002 instalován na místo probošta kapituly, opakovaně byl do této funkce zvolen a instalován také na další 3 tříletá období v letech 2005, 2008, 2011 a 2014 na další pětileté období. Bydlel v kanovnickém domě na Hradčanském náměstí, čp. 58/14.
Papež Jan Pavel II. ho 3. 12. 1996 jmenoval titulárním biskupem marcelliánským (Marcelliana) a pomocným biskupem pražským, biskupské svěcení mu udělil kardinál Miloslav Vlk 11. 1. 1997 ve svatovítské katedrále. Jeho biskupské heslo bylo: Pokora a pravda. Od 27. 12. 1996 přijal jmenování jako vicarius episcopalis; od 1. 8. 1997 do 13. 2. 2010 a opět od 2011 člen kněžské rady ex offo; od 26. 11. 1997 člen sboru poradců. Je předsedou Rady České biskupské konference Iustitia et pax.
Občanské aktivity: V roce 1977 podepsal Chartu 77 a o rok později byl jedním ze 17 zakladatelů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Rok byl mluvčím Charty 77 (13. 1. 1981 - 7. 1. 1982). Od roku 1988 byl členem Československého helsinského výboru. V širokou veřejnou známost vešel za sametové revoluce v roce 1989, kdy moderoval velká lidová shromáždění, například shromáždění tři čtvrtě milionu lidí na Letenské pláni 25. listopadu nebo několik shromáždění na Václavském náměstí. Byl spoluzakladatelem a prvním mluvčím Občanského fóra.
Od 14. 9. 1997 je nositelem Čestné medaile Tomáše Garrigua Masaryka za věrnost jeho odkazu a v roce 1998 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka III. třídy. V roce 1997 mu byla udělena Evropská cena za lidská práva a v roce 1998 Cena kardinála Königa. Dne 8. 3. 2012 se stal prvním laureátem Ceny Arnošta Lustiga. Při oslavě 30. výročí kanonizace sv. Anežky České, 16. listopadu 2019, mu pražský arcibiskup udělil zlatou svatovojtěšskou medaili Arcibiskupství pražského za úsilí o svobodu církve a národa. U příležitosti Dne české státnosti mu 25. 9. 2020 předseda horní komory Parlamentu ČR Miloš Vystrčil předal stříbrnou pamětní medaili Senátu České republiky za nezdolný protikomunistický odboj a dlouhodobou podporu dodržování lidských práv a úsilí o péči o svobodu a demokracii.
| Znak. | Zvětšit obrázek. | |
 |