Podnět k tomu, aby bylo započato zkoumání osobního duchovního profilu a činnosti pražského arcibiskupa kardinála Josefa Berana, které je nezbytným předpokladem, aby mohl být prohlášen za svatého, dala Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze. Na svém zasedání, které se konalo 22. prosince 1993, se všichni členové metropolitní kapituly jednomyslně rozhodli požádat pražského arcibiskupa, aby zprostředkoval k tomu potřebný souhlas vatikánské Kongregace pro záležitosti svatých.

Jako postulátora procesu zvolila metropolitní kapitula profesora církevních dějin, Mons. ThDr. ICLic. Jaroslava Polce, který vykonal podstatnou část přípravných prací při procesu svatořečení sv. Anežky České, a pražský arcibiskup vyslovil s touto volbou svůj souhlas.

Celé zkoumání směřující k prohlášení za svatého začíná v příslušné diecézi. V době před II. vatikánským koncilem bylo toto diecézní shromažďování a uspořádání podkladů pro další jednání označováno jako příprava procesu. Následoval beatifikační proces směřující k prohlášení za blahoslaveného. A potom začal proces kanonizační končící svatořečením.

Apoštolskou konstitucí papeže Jana Pavla II. „Divinus Perfectionis Magister“ z roku 1983 byly tyto tři etapy zkoumání spojeny do jediného kanonizačního procesu. Tento proces začíná v diecézi a pokračuje u vatikánské Kongregace prohlášením za blahoslaveného a nakonec za svatého.

Příprava na zahájení kanonizačního procesu kardinála Josefa Berana byla zahájena 29. března 1994. Aby tento proces mohl začít v Praze, bylo třeba splnit podmínky stanovené zmíněnou apoštolskou konstitucí a na tento dokument navazujícími pravidly, kterými Kongregace stanovila pracovní postup.

Kardinál Beran zemřel v Římě a je pohřben ve Vatikánu, bylo proto nutné vyžádat potřebný souhlas, aby proces mohl začít v pražské arcidiecézi. Postulátor připravil stručný životopis, shromáždil zanechané písemnosti a sestavil seznam osob, které by mohly svědčit o životě a díle kardinála Berana. Pražský arcibiskup požádal prof. ThDr. Václava Wolfa a ThDr. Jiřího Skoblíka, „aby podrobili censuře veškeré spisy kardinála Josefa Berana a předložili své mínění, zdali se v uvedených spisech nenalézá cokoliv proti katolické víře a morálce“.

Po shromáždění všech těchto náležitostí předložil postulátor 1. května 1997 pražskému arcibiskupovi oficielní žádost o zahájení procesu doprovázenou shromážděnými dokumenty a arcibiskup ji spolu s doporučujícím vyjádřením České biskupské konference a s vyjádřením svého stanoviska poslal vatikánské Kongregaci. Kongregace předložené dokumenty prozkoumala a 9. února 1998 odpověděla, že Apoštolský stolec nemá proti zahájení procesu žádné námitky.

 Pražský arcibiskup ustanovil delegovaného soudce-instruktora, ThDr. ICDr. Jiřího Svobodu, jmenoval členy příslušného tribunálu a stanovil zahájení kanonizačního procesu na 2. duben 1998. Od té doby přísluší kardinálu Josefu Beranovi označení „služebník Boží“.

Hned po zahájení procesu začaly výslechy svědků, kteří služebníka Božího Josefa Berana osobně znali anebo mohli dosvědčit, jak jeho křesťanské ctnosti a činnost hodnotili jeho současníci. Do současné doby příslušný tribunál vyslechnul a protokolárně zaznamenal kolem šedesáti jejich výpovědí. Jejich svědectví a obsah vlastních písemností služebníka Božího jsou základním podkladem pro poznání jeho osobnosti. Také některé další soudobé, dnes již historické, dokumenty ovšem mohou účinně přispět k správnému pochopení tehdejších situací a okolností, v nichž služebník Boží žil a působil, a na které musel nějakým způsobem reagovat.

Ani takto pečlivě získané poznání a hodnocení osoby služebníka Božího však nestačí k získání jistoty o jeho svatosti. Proto se vyžaduje protokolárně zjištěné a doložené mimořádné vyslyšení proseb, k nimž došlo na jeho přímluvu. Tomuto znamení Božího svědectví o svatosti služebníka Božího obvykle říkáme zázrak.  

Po smrti prof. Polce (+ 15. 1. 2004) se metropolitní kapitula 6. února 2004 rozhodla svěřit úlohu postulátora prof. ThDr. Janu Matějkovi, a pražský arcibiskup s tím vyslovil souhlas. Na podzim v roce 2005 navštívil nynější postulátor Kongregaci, aby dříve než tam předá k dalšímu jednání výsledky první části tohoto procesu, projednal vyhotovení požadovaného dokladu o tom, že ani u hrobu, ani v místě pohřbu, ani nikde jinde není tomuto služebníku Božímu Josefovi nedovoleně prokazována úcta, jako by už byl prohlášen za svatého.

Kongregace doporučila ponechat v diecézi probíhající proces prozatím neuzavřený, aby bylo možné doplnit ho eventuelně dalšími svědectvími, která by se ještě mohla objevit. V roce 2006 pak postulátor dostal zprávu, že v Polsku ještě žije biskup Kazimierz Majdanski, který byl spolu s kardinálem Beranem vězněn v Dachau. Bohužel však dříve než mohl odpovědět na otázky, které mu pražský tribunál poslal, dověděli jsme se, že zemřel (bylo mu 90 let).

V roce 2007 vydala Kongregace instrukci „Sanctorum Mater“, v níž připomíná nutnost provést ještě v diecézi dokumentaci zprávy o alespoň jednom prokázaném mimořádném vyslyšení proseb na přímluvu služebníka Božího. Teprve po vyhodnocení a uznání věrohodnosti této zprávy může Kongregace uzavřít druhou část procesu a předložit svatému Otci návrh, aby služebníka Božího prohlásil za blahoslaveného.

Po překročení osmdesátého třetího roku svého věku upozornil dosavadní postulátor prof. ThDr. Jan Matějka, že pro plnění úkolu postulátora při pokračování tohoto procesu u příslušné vatikánské Kongregace se vyžaduje věk nižší než 80 let a pobyt v Římě. Metropolitní kapitula proto rozhodla, že službu postulátora má převzít JUDr. Andrea Ambrosi, advokát působící jako Patrocinante presso la Rota Romana e la Congregazione delle Cause dei Santi Postulatore delle Cause di Beatificazione e Canonizzazione – se sídlem Via di Tor Millina 19, I-00186 Roma, který s plněním tohoto úkolu souhlasí. Po potvrzení pražským arcibiskupem přijal tuto funkci postulátora od 1. července 2015 a pro nezbytný kontakt s českým prostředím jmenoval jako svého vicepostulátora správce Strahovské knihovny P. Evermonda Gejzu Šidlovského O.Praem., s platností od 7. července 2015.

 Dojde-li po beatifikaci k dalšímu případu mimořádného vyslyšení proseb, může kanonizační proces pokračovat a jeho třetí část skončí prohlášením za svatého. Další postup kanonizačního procesu závisí tedy na tom, jak bude společenství věřících stát o to, aby Bůh dosvědčil svatost tohoto služebníka Božího a na jeho přímluvu vyslyšel prosby v některých beznadějně řešitelných situacích.