Svatost je třeba chápat, jako život ve spojení s Kristem, tedy ve stavu milosti posvěcující, kterou pokřtěný získává při křtu. Život ve svatosti je odpovědí člověka na projev Boží lásky, a zároveň nezbytnou podmínkou spásy. Projevuje se celoživotním úsilím uchovat, popřípadě znovu získat, přátelství s Kristem. V jednotlivých případech se liší jen různou intenzitou a stupněm růstu hrdinských ctností. Prvokřesťanské označení, jak řeckého původu „martyr“, tak i latinského původu „confessor“, má stejný významový obsah; označuje toho, kdo vydává svědectví o tomto společném snažení a cíli všech křesťanů.

Číst dál...