Vytisknout

během minulých staletí označovaná také jako
kaple valdštejnská, nejsvětějšího Srdce Ježíšova a Srdce Panny Marie.


 Planek Magda

 

 
Fotogalerie 


Původní oltáře

O vybudování „kaple svaté Marie Magdalény“ a v ní postaveného oltáře zasvěceného této světici se zasloužil děkan svatovítské kapituly Předvoj[1]; protože zemřel v roce 1358, muselo dojít k založení kaple i oltáře před tímto rokem nebo brzy po něm[2]. V roce 1412 založil zde rytíř Mikuláš z Barchova ještě oltář sv. Petra a Pavla, sv. Krištofa a sv. Kateřiny[3], přistavený k jihozápadní stěně.1

Zbytky původní gotické nástěnné malby

Pod dolní obvodovou římsou se na jihovýchodní stěně zachovaly zbytky gotické nástěnné malby z 2. poloviny 14. století[4], provedené temperou přímo na kamenné ploše.2Uprostřed Panna Maria chová Ježíška na pravé ruce, po stranách klečí dvě menší postavy; za nimi stojí dvě větší postavy v zeleném rouchu, po levé ruce Madony muž držící hůl a torbu – zřejmě sv. Jakub Větší, po pravé ruce muž s nožem – sv. Bartoloměj, a vedle něj světice, jejíž hlava je zahalena bílou plenou, a v ruce drží zlatou nádobku s víčkem[5], úplně vpravo od této skupiny je znázorněna postava oděvem připomínající kardinála.

Zničený nebo nezvěstný obraz

V této kapli býval též, dnes už zničený nebo nezvěstný, Sv. Maří Magdalény, jeho autorem byl nizozemský malíř Michiel Coxie (1499-1592).[6]

Další oltáře

Během pustošení vnitřku katedrály byla zdevastována i tato kaple. Při rekonciliaci oltáře sv. Marie Magdalény a sv. Anežky, panny a mučednice, 23. 7. 1621 vložil do něj arcibiskup Jan Lohel [7] jejich ostatky a ostatky sv. Lazara, Alexia, Petra a nevinných dětí betlémských. Podobu tohoto oltáře je možno částečně vidět na obrazu 3ze slavnosti korunovace císařovny Marie Terezie na českou královnu[8]; po pravé straně obrazu, dole za mřížkou oddělující kapli sv. Marie Magdaleny od ochozu, je vidět tehdejší oltář [9] a část výzdoby kaple.

Dřevěná nástavba navazující na královskou oratoř

V horní části této kaple, za příležitostnou tribunou postavenou nad ochozem pro hosty při slavnosti korunovace, je vidět také ze dřeva zhotovenou a okny uzavřenou trvalou nástavbu zbudovanou Ferdinandem II. v roce 1630 [10] a navazující na podobnou nástavbu v sousední královské oratoři [11]. Při dostavbě katedrály byly tyto dřevěné nástavby odstraněny, byl ještě průchod mezi kaplí a královskou oratoří, nahrazen zvětralý drobivý kámen klenbových žeber, poškozené římsy vyměněny za nové a nahrazeny některé čtvercové kameny ve stěnách, v oratoři byla postavena nová císařská lóže a dřevěná vestavba vložená nad kaplí sv. Marie Magdalény už nebyla obnovena. [12]

Hrobka rodu Valdštejnů

Velká kamenná deska uzavírá vstup do hrobky členů rodu Valdštejnů, 6 proto se začalo užívat také označení „kaple valdštejnská“. V roce 1638 sem byl ke svým předkům uložen také Adam z Valdštejna, nejvyšší pražský purkrabí. [13]. A je tu pohřben také pražský arcibiskup Jan Bedřich Valdštejn (1675-1694).[14]

Barokní mříž před kaplí

Na barokní kované, zlacené mříži z roku 1732 jsou erby rodu Valdštejnů; 7 a jako před ostatními kaplemi staré části katedrály byly i na tuto mříž později přidány velké hvězdicové lucerny s červeně prosklenými středy. [15]

Barevné figurální okno

Hlavním námětem figurálního barevného okna je sv. Marie Magdaléna umývající Kristu nohy,[16] poněkud níže postavy dvou apoštolů: Bartoloměje a Matouše.8 Podle konceptu historika Karla Vladislava Zapa (1812-1871), figurální část navrhnul malíř František Sequens, architektonickou kresbu a ornamentální vzor připravil Josef Mocker, zhotovila tyrolská huť pro sklomalbu a katedrální sklo v Innsbrucku (1880). [17] K uhrazení výloh spojených s pracemi v této kapli přispěl značným darem hrabě Arnošt z Valdštejna.[18]

Nástěnné malby

Všechny nástěnné malby nad vodorovně probíhající římsou jsou dílem malíře Zikmunda Rudla z let 1906-1907.[19] Náklady uhradil kanovník, pozdější světící biskup, František Xav. Brusák.[20]

V úzkém pásu obrazů nad římsou probíhající od východní stěny kaple na západní jsou zobrazeny čtyři výjevy ze života sv. Marie Magdalény: 9Marie Magdaléna naslouchá Ježíšovu kázání,10potkává zmrtvýchvstalého Ježíše, 11přináší apoštolům zprávu o Ježíšově zmrtvýchvstání,12 jako kající poustevnici [21] jí anděl přináší svaté přijímání.

Nad tímto pásem na východní stěně jsou svisle uspořádané tři malby:13 Kristus jako dobrý pastýř,14Kristus podává hostii apoštolu Janovi a 15klanění nejsvětější Svátosti; na jihovýchodní stěně je rozměrná malba, pojatá jako 16oslava nejsvětějšího Srdce Ježíšova [22]; na jihozápadní stěně je stejně velká malba 17  oslavující neposkvrněné Srdce Panny Marie; a na západní stěně jsou tři svisle uspořádané malby: 18 Panna Maria ochránkyně,19 Panna Maria přímluvkyně na svatbě v galilejské Káně a 20 Panna Maria Královna.

Hroby prvních dvou stavitelů

Při předlažbě  severní části ochozu a pro archeologický průzkum bylo třeba odsunout trojdílnou barokní zpovědnici, která zde stála od 17. století, a přitom byly 7., 8. a 9. srpna 1928 při stěně sakristie objeveny původní hroby prvních stavitelů této gotické katedrály, Matyáše z Arrasu (+1352) a Petra Parléře (+1399), zakryté pískovcovými náhrobními deskami; a bylo rozhodnuto uložit je prozatím v nové arcibiskupské hrobce, kde byly tehdy přechodně uložené také kosti králů z královské hrobky, a natrvalo pak v kapli sv. Marie Magdalény.[23]

Proto byly po obou stranách této kaple, z části pod zemí, z části nad dlažbou, pořízeny ke stěnám přisazené malé sarkofágy z červeného leštěného mramoru, do nich byly 11. dubna 1929 uloženy v hrobech nalezené kosterní pozůstatky zabalené do bílého hedvábí a spolu s olověnými pamětními tabulkami označujícími data nálezu i nového uložení vložené do olověných truhlic.[24] Sarkofágy byly uzavřeny mramorovými záklopy, na ně postaveny dva bronzové svícny, upevněny bronzové nápisové tabulky se jmény mistrů, a nad ně ke stěně svisle osazeny původní pískovcové náhrobní desky - u východní stěny deska (v. 240 cm, š. 115 cm) 21  Matyáše z Arrasu, u západní stěny deska (v. 240 cm, š. 120 cm)22 Petra Parléře.

Nový oltář

K sestavení nového oltáře bylo v roce 1929 použito některých částí barokního oltáře, který dal v roce 1671 postavit arcibiskup Matouš Ferdinand Sobek z Bilenberka [25]nad hrobem sv. Václava; aby bylo možno provést archeologický a antropologický průzkum ostatků sv. Václava, musel být tento oltář v dubnu 1911 otevřen a následně rozebrán. [26]

Pro svrchní část oltářní kamenné menzy bylo použito červeného mramoru, jako svislá přední stěna je osazena deska z bílého mramoru (v. 75 cm, š. 225 cm), zdobená vytesanou kartuší se dvěma andílky po stranách a latinským nápisem „Victimam eius suscepit Dominus sicut munera pueri sui justi Abel“ (Jeho oběť přijal Pán jako obětní dar svého spravedlivého služebníka Abela. - srov. Gen 4, 4b), uprostřed dolejší části kartuše je znak arcibiskupa Bilenberka;[27] i obě kratší boční stěny jsou obloženy deskami ze stejného bílého mramoru.[28] Také pro vytvoření hořejší dřevěné a zlacené nástavby použil sochař a řezbář Jan Vasilij Čermák (1893-1944) [29] upravených a doplněných částí oltáře ze svatováclavské kaple, [30] a zlacení provedl Jan Píša.

Úprava oltáře byla dokončena v dubnu 1932, kdy J. V. Čermák dodal dřevěnou sochu Srdce Páně a malíř Eduard Prošek vydekoroval stěnu, podle návrhu stavitele Kamila Hilberta. [31] 25

Relikviáře na oltáři

Na oltářní menze byly později postaveny dva velké (v. 130 cm) dřevěné, pozlacené relikviáře uložené předtím v prostoru staré knihovny pod velkou věží. V každém z těchto barokních relikviářů, zhotovených kolem roku 1720, je uloženo 11 větších kousků kostí označených nápisy na papírových páskách - v jednom: S. Simon A., S. Barnabas, S. Stephani, S. Jacobi, S. Andreas, S. Paulus A., S. Lazazi, S. Thoma, S. Timothei, S. Clemens, S. Lucas Ev.; ve druhém: S. Balthazar, S. Joannes, S. Bartholomei, S. Mathias A., S. Philipi, S. Petrus A., S. Marci Ev., S. Jacobi, S. Mathaeus Ev., S. Innocencius, S. Judeas A.

Náhrobní kameny v ochozu před kaplí

Při předláždění ochozu v roce 1928 byly v nové dlažbě před touto kaplí ponechány tři náhrobní kameny bez označení.


Fotogalerie.

01. Oltáře ve staré části katedrály na plánku z roku 1419.jpg 02. Zbytky staré malby v kapli sv. Marie Magdaleny.jpg 03. Korunovace Marie Terezie na českou královnu - 1743.jpg

04. Půdorys katedrály koncem 18. století - z tzv. Jägrova kopiáře.jpg 05. Pohled na dřevěnou nástavbu nad  kaplí sv. Marie Magdalény a nad královskou oratoří.jpg 06. Kamenná deska uzavírající vstup do hrobky členů rodu Valdštejnů.jpg

07. Barokní kovaná mříž z roku 1732..jpg 08. Hořejší část vitráže v kapli sv. Marie Magdlény.jpg 09. Marie Magdaléna naslouchá Ježíšovu kázání.jpg

10. Marie Magdaléna potkává zmrtvýchvstalého Ježíše.jpg 11. Marie Magdaléna přináší apoštolům zprávu o Ježíšově zmrtvýchvstání.jpg 12. Marii Magdaléně, jako kající poustevnici, přináší anděl svaté přijímání.jpg

13. Kristus jako dobrý pastýř.jpg 14. Kristus podává hostii apoštolu Janovi.jpg 15. Klanění nejsvětější Svátosti.jpg

16. Oslava nejsvětějšího Srdce Ježíšova.jpg 17. Oslava neposkvrněného Srdce Panny Marie.jpg 18. Panna Maria ochránkyně.jpg

19. Panna Maria přímluvkyně na svatbě v galilejské Káně.jpg 20. Panna Maria Královna.jpg 21. Sarkofág s náhrobní deskou Matyáše z Arrasu.jpg

22. Sarkofág s náhrobní deskou Petra Parléře.jpg 23. Bilenberkův oltář nad hrobem sv. Václava.jpg 24. Zadní strana oltáře nad hrobem sv. Václava s vloženou jeho přilbou.jpg

25. Oltář v kapli sv. Marie Magdalény.jpg

                                                                                              « Zpět


[1] Przedwogius, syn vojáka Čadka ze Sudoměře, byl děkanem svatovítské kapituly v letech 1346 až 1358 – srov. Series praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque prelatorum s. metropolitanae ecclesiae Pragensis a primordiis usque ad praesentia tempora, ed. Dr. Antonín Podlaha, in: Editiones archivii et bibliothecae s. f. metropolitani capituli Pragensis, op. X, pag. 31, Pragae 1912.

[2] Srov. Registrum distributionum, p. 13, v kapitulním archivu; srov. Wáczlaw Wladiwoj Tomek, Příběhy stavby kostela sv. Víta na hradě Pražském. Dle prvotních zřídel, z části dosud neužitých, in: Kalendář jednoty sv. Vítské, roč. 2, str. 52-53, Praha 1862.

Byl to nově zbudovaný oltář (in novo choro), nikoli z baziliky sem přenesený; seznamy uvádějí současně i další oltář sv. Maří Magdalény (in antiquo choro), stojící tehdy ve Spytihněvově bazilice, a u něhož v roce 1276 nechal biskup Jan III. z Dražic postavit nový pulpit (Continuatores Cosmae, ed. František Martin Pelcl a Josef Dobrovský, in: Scriptores rerum Bohemicarum e Bibliotheca Ecclesiae Metropolitanae Pragensis, tom. I, pag. 419, Pragae 1783; Letopisy české od roku 1196 do roku 1278 [Annales Bohemiae 1196-1278], str. 302, ed. Josef Emler, in: Prameny dějin českých [Fontes rerum Bohemicarum], II/1, Praha 1874.).

[3] Srov. Wáczlaw Wladiwoj Tomek, Příběhy stavby kostela sv. Víta na hradě Pražském. Dle prvotních zřídel, z části dosud neužitých, in: Kalendář jednoty sv. Vítské, roč. 2, str. 76, Praha 1862.

[4] Srov. Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku do počátku XIX. století, Král. hlavní město Praha: Hradčany, I. Metropolitní chrám sv. Víta v Praze, str. 221, ed. Antonín Podlaha a Kamil Hilbert, Praha 1906.

[5] Zelená barva oděvu bývá použita k označení hlasatelů evangelní radostné zvěsti a nádobka s mastí je jedním z atributů sv. Marie Magdalény - k tomuto výkladu se přiklání Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku do počátku XIX. století, Král. hlavní město Praha: Hradčany, I. Metropolitní chrám sv. Víta v Praze, str. 221, ed. Antonín Podlaha a Kamil Hilbert, Praha 1906; zatímco Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském od 1. ledna do 31. prosince 1875, str. 7-8, Praha 1876, popisuje tuto scénu jako obřezání Páně: „uprostřed stojí Maria Panna s dítkem; vlevo velekněz maje nůž v levé ruce, podle něho ženská postava se schránkou mastí; po pravé stojí sv. Josef, maje hůl v ruce. U nohou Bohorodičky klečí dvě osoby v rouše duchovním, pročež i tento obraz zdá se být votivním.“

[6] Srov. Rudolf Rouček, Chrám sv. Víta - dějiny a průvodce, str. 67, Praha 1948.

[7] Jan Lohelius, narodil se v roce 1549 v Chebu, 1573 vstoupil do premonstrátského kláštera v Teplé, teologii studoval v Praze a 1576 přijal kněžské svěcení, 1578 se stal převorem na Strahově, po krátkém návratu do Teplé přišel 1582 znovu na Strahov, jako opat (1586-1622) pečoval o rozkvět kláštera a založil knihovnu; 1602 byl jmenován a 1604 vysvěcen jako titulární biskup sebastský a pomocný biskup arcibiskupa Zbyňka Berky z Dubé i jeho nástupce Karla z Lemberka (1607-1612), po jehož vážném onemocnění byl od 14. 5. 1612 potvrzen jako jeho koadjutor s právem nástupnictví, byl také kooptován jako velmistr řádu křižovníků s červenou hvězdou, po 8. listopadu 1620 se vrátil z vynuceného tříletého pobytu ve Vídni, obnovoval vnitřek zpustošené katedrály, 27. 2. 1621 vykonal obřad rekonciliace, zemřel 2. 11. 1622 a je pohřben ve strahovské bazilice. 

[8] Korunovace císařovny Marie Terezie na českou královnu, 12. května 1743 ve Svatovítské katedrále, obraz vytvořil Jan Josef Dietzler a M. H. Rentz.

[9] Oltář nestál uprostřed jižní stěny, ale při šikmé jihovýchodní stěně a mezi ním a mřížkou byl u východní stěny ještě další malý oltář; tato dispozice je zakreslena rovněž na půdorysném plánu katedrály s vyznačením jednotlivých oltářů z konce 18. století 4 - takzvaný Jägrův kopiář (architekt Josef Jägr, 1721-1793).

[10] Srov. Popis hlavního chrámu sv. Víta v Praze a náhrobku sv. Jana Nepomuckého, jakož i korunního a chrámového pokladu. Sestaven dle spolehlivých pramenů, str. 8, 3. opravené vydání nákladem Václava Maška, Praha 1888.

[11]  V publikaci Pražský hrad ve fotografii, kterou vydala Správa Pražského hradu v nakladatelství KANT, Praha 2005, je na str. 85 uveřejněna fotografie zachycující pohled z východní strany před náhrobek sv. Jana Nepomuckého na dřevěnou nástavbu nad královskou oratoří a sousední kaplí sv. Marie Magdalény.5  

[12] Srov. Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském od 1. ledna do 31. prosince 1875, str. 7, Praha 1876.

[13] Srov. - z rukopisu Jana Floriana Hammerschmida (1652-1735) Sacra Metropolitana Ecclesia Divi Viti, uchovávaného v kapitulním archivu pod sign. G 52, cituje Antonín Podlaha ve svém článku Vnitřek chrámu sv. Víta v Praze ve druhé polovici XVII. a ve století XVIII., in: Památky archeologické a místopisné, díl XXII., sl. 87, Praha 1908.

[14] Jan Bedřich hrabě Waldstein, narodil se ve Vídni v roce 1644, po studiích v Praze a na římském Germaniku byl vysvěcen na kněze, papež Alexandr VII. ho jmenoval papežským prelátem. Stal se kanovníkem a později i děkanem kolegiátní kapituly ve Vratislavi a metropolitní kapituly v Olomouci. Císař Leopold I. ho v roce 1668 jmenoval biskupem v Hradci Králové a řád křižovníků s červenou hvězdou ho zvolil svým velmistrem. Pro jeho mládí potvrdil Klement X. toto jmenování až v listopadu 1673, biskupské svěcení přijal v březnu 1674; k instalaci v Hradci Králové však nedošlo. V roce 1675 byl jmenován a 1676 instalován jako pražský arcibiskup. Svým vystupováním a životním stylem získal všeobecnou vážnost, úctu a oblibu. V době morové epidemie (1680-1681), kdy v Čechách zemřelo 100.000 lidí, také sám ošetřoval nemocné. Byly zakládány nové farnosti a stavěny kostely. Vznikaly nové kláštery: obutých augustiniánů ve Svaté Dobrotivé (1676), servitů v Nových Hradech u Trhových Svin (1677), kapucínů v Žatci (1678), pavlínů v Obořišti (1679), bosých augustiniánů ve Lnářích (1682), františkánů v Hořovicích (1684), cisterciáků ve Skalici (1690), voršilek v Praze na Hradčanech (1691).  Zemřel 3. 6. 1694 v Duchcově a byl pohřben do rodinné hrobky v pražské katedrále. Jeho smrtí skončilo 120 let trvající spojení velmistrů řádu křižovníků s červenou hvězdou se svatovojtěšským stolcem.

[15] Srov. Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku do počátku XIX. století, Král. hlavní město Praha: Hradčany, I. Metropolitní chrám sv. Víta v Praze, str. 288, ed. Antonín Podlaha a Kamil Hilbert, Praha 1906.

[16] Marie Magdaléna bývá ztotožňována s jinými dvěma ženami, o nichž se vypráví v evangeliu Lk 7, 36-50 a Jan 12, 1-8; vypráví se tam však o dvou různých událostech a východní církve obě tyto ženy a Maria Magdalénu důsledně rozlišují.

[17] Okna Svatovítské katedrály, text Marie Kostílková, str. 64. Vydala Správa Pražského hradu, Praha 1999.

[18] Srov. Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském od 1. ledna do 31. prosince 1875, str. 8, Praha 1876.

[19] Srov. Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském za správní rok od 1. ledna do 31. prosince 1906, str. 13, Praha 1907; a Ročník Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském za správní rok od 1. ledna do 31. prosince 1907, str. 11, Praha 1908.V roce 1936 čistil a upevňoval tyto malby akademický malíř-restaurátor Max Duchek; a malířský mistr Al. Mézr odstranil malované kvádrování stěn a vyčistil přirozený pískovec pod kordonovou římsou - srov. Výroční práva Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském za správní rok 1936, str. 8, Praha 1937.

[20] František Xav. Brusák, narozený 1. listopadu 1840, od roku 1890 kanovníkem, 1907 děkanem kapituly, 1908 titulární biskup Acmoniensis et auxiliaris Pragensis, zemřel 5. dubna 1918, je pohřben na hřbitově u sv. Markéty v Praze 6 - Břevnově, - srov. Series praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque prelatorum s. metropolitanae ecclesiae Pragensis a primordiis usque ad praesentia tempora, ed. Dr. Antonín Podlaha, in: Editiones archivii et bibliothecae s. f. metropolitani capituli Pragensis, op. X, pag. 356-357, Pragae 1912.

[21] Podle jedné z legend žila a zemřela v jeskyni na úpatí hory Sainte Baume (v provensálštině: „baume“ znamená „jeskyně“) u města Saint-Maximin-la-Sainte-Baume, v jihovýchodním výběžku Francie, asi 40 km východně od Aix-en-Provence.

[22] Námět v prostoru staré gotické kaple novodobý. Horlivým šiřitelem úcty k Srdci Ježíšovu a k Srdci Panny Marie byl sice už sv. Jan Eudes (+ 1680) a sv. Markéta Marie Alacoque (+ 1690), která se přičinila o zavedení pobožností na první pátky v měsíci. Úcta Božskému Srdci se šířila nejprve prostřednictvím bratrstev a lidových pobožností; jeho svátek byl zaveden nejprve v Polsku (1765) a od roku 1856 pro celou církev - tedy v době, kdy se na začátku dostavby pražské katedrály rozhodovalo o výzdobě jednotlivých kaplí. Liturgickou oslavu neposkvrněného Srdce Panny Marie dovolil, poměrně krátce předtím, Pius VII. (1800-1823).

[23] Srov. Výroční zpráva Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském za správní rok 1928, str. 12-13, Praha 1929. 
Kosti Matyáše z Arrasu byly dobře zachovalé a v hrobě byly nalezeny též zbytky vzácného oděvu; a Petr Parléř nebyl uložen pod náhrobním kamenem, ale paralelně vedle Matyáše - srov. Supplementum tertium ad Seriem praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque prelatorum s. metropolitanae ecclesiae Pragensis a primordiis usque ad praesentia tempora, ed. Dr. Antonín Podlaha, in: Editiones archivii et bibliothecae s. f. metropolitani capituli Pragensis, op. XXI, pag. 39, Pragae 1928. 

[24] Každá z těchto truhlic, dodaných firmou Franta Anýž, byla převázána a pečetěna třemi pečetěmi: 1. děkan metropolitní kapituly, světící biskup Dr. Jan Sedlák; 2. členové uměleckého odboru Jednoty pro dostavbu katedrály, architekt Ludvík Lábler a Dr. Zdeněk Wirth; 3. stavitel arch. Kamil Hilbert. - Srov. Výroční zpráva Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském za správní rok 1929, str. 9-10, Praha 1930. 

[25] Arcibiskup Matouš Ferdinand Sobek (Zoubek) z Bilenberka (*1618, +1675), v roce 1638 složil řádové sliby v benediktinském klášteře v Broumově, 1649 se stal opatem kláštera u sv. Mikuláše na Starém Městě pražském a 1652 zároveň také ve Sv. Janu pod Skalou, kdy nechal postavit nový klášterní kostel (1657-1661) a postaral se o důstojné uložení v roce 1589 objevených ostatků bl. Ivana Poustevníka. Byl prvním biskupem nově zřízené diecéze v Hradci Králové (1664-1668), biskupské svěcení přijal 15. 3. 1665. V roce 1669 byl přeložen do Prahy a 4. května intronizován, založil Dědictví svatováclavské pro vydávání české katolické literatury (1669-1670), dosáhl zařazení sv. Václava do celocírkevního kalendáře (1670), vlastním nákladem pořídil nový oltář 23 nad jeho hrobem (1671) a položil základní kámen k dostavbě svatovítské katedrály (3. září 1673). Zemřel 29. dubna 1675 a jak si přál, jeho srdce bylo uloženo (8. 5.) ve svatováclavské kapli, vnitřnosti v kostele sv. Mikuláše a tělo v kapli sv. Rodiny klášterního kostela sv. Vojtěcha v Broumově.

[26] Srov. Dr. Antonín Podlaha, Sv. Václava hrob a ostatky, in: Časopis katolického duchovenstva, roč. 1911, č. 3, str. 265-269, Praha 1911. 

[27] Srov.  Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku do počátku XIX. století, Král. hlavní město Praha: Hradčany, I. Metropolitní chrám sv. Víta v Praze, str. 191-192, ed. Antonín Podlaha a Kamil Hilbert, Praha 1906.

[28] Zadní deska z Bilenberkova oltáře ze svatováclavské kaple, rovněž zdobená vytesanou kartuší se dvěmase dvěma andílky po stranách a uprostřed dolejší části se znakem arcibiskupa Bilenberka, ale bez nápisu, byla osazena jako přední část oltáře v kapli s novou arcibiskupskou hrobkou - srov. Výroční zpráva Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském za správní rok 1929, str. 14, Praha 1930. 

[29] Srov. Výroční zpráva Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském za správní rok 1929, str. 10, Praha 1930. 

[30] Ve výklenku zadní strany dřevěné nástavby oltáře nad hrobem sv. Václava byla v 17. století uložena přilba sv. Václava,24 nyní uchovávaná ve Svatovítském pokladu  -  Srov.  Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku do počátku XIX. století, Král. hlavní město Praha: Hradčany, I. Metropolitní chrám sv. Víta v Praze, str. 208-209, ed. Antonín Podlaha a Kamil Hilbert, Praha 1906.

[31] Srov. Výroční zpráva Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Víta na hradě Pražském za správní rok 1932, str. 10, Praha 1933.