ThDr. Anton Gebert

* 10.4.1885; v metropolitní kapitule: 21.10.1934 - 17.5.1942; + 17.5.1942

ThDr. Anton Gebert
Poř. číslo 934.

Narodil se 10. 4. 1885 v Heiligenkreuz (Svatý Kříž u Plané - od roku 1960 Chodský Újezd).
Vysvěcen na kněze 18. 7. 1909 v Praze.
Členem metropolitní kapituly: 21. 10. 1934 - 17. 5. 1942.
Zemřel 17. 5. 1942 v Dachau.
Zpopelněn v Dachau a jeho popel pohřben v Heiligenkreuz (Svatý Kříž u Plané).

 		 934. Gebert 

 Před příchodem do metropolitní kapituly: Po vysvěcení na kněze, 18. 7. 1909, působil v duchovní správě v Alt-Rohlau (Stará Role) a v Aši, jako katecheta - 1918 na obecné a měšťanském škole v Aši; jako profesor náboženství - 1919-1920 na učitelském ústavu ve Stříbře, 1928 na vyšším reálném gymnáziu v Plané u Mariánských Lázní, 1930-1934 zastupoval na německém učitelském ústavu v Praze na Malé Straně. V roce 1932 byl jmenován arcibiskupským notářem. V letech 1932-1935 působil jako docent katechetiky na německé univerzitě v Praze a 19. 10. 1934 byl promován na doktora teologie.

Člen metropolitní kapituly: Byl jmenován metropolitním kanovníkem a 21. 10. 1934 instalován jako canonicus ecclesiastes et Joanneus IV. Bydlel na Hradčanském náměstí v kapitulním domě č. 6.

Další působení: V roce 1934 byl jmenován radou arcibiskupské konsistoře. V roce 1936 se stal rektorem kostela Nejsvětějšího Salvátora a Pražské německé duchovní péče (Prager deutsche Seelsorge) při tomto kostele; zároveň byl redaktorem církevních novin Kirchenblatt.
Od 1936 byl ordinariátním komisařem pro zkoušky bohoslovců na německé německé teologické fakultě; od 1936 ředitelem bratrstva ustavičného klanění Nejsvětější Svátosti; od 1937 arcibiskupským komisařem pro reálné gymnázium a reformované dívčí reálné gymnázium v Plzni; od 1940 členem sboru pověřenců pro správu majetku německého arcibiskupského semináře, prosynodálním examinátorem a prosynodálním soudcem.
Po vyhlášení Protektorátu Čech a Moravy se stal zastupujícím místním farářem Wehrmachtu v Praze. V tomto svém postavení měl často příležitost být v kontaktu a vyššími vojenskými představiteli, jejichž názor na tehdejší vojenskopolitickou situaci byl často odlišný od oficiálního. Patřil mezi nacionálně orientované německé kněze, přesto v roce 1940 přijal pověření kardinála Kašpara poskytovat duchovní službu uvězněným českým kněžím. Brzy nato 6. 1. 1941 ho gestapo zatklo s odůvodněním, že porušuje zákon o zákazu poslouchat zahraniční rozhlas a Heimtückegesetz. Byl proto 6. 5. 1941 postaven před soud a 23. 7. 1941 odsouzen na jeden rok vězení a převezen do Terezína. Starostové obcí a vedoucí místních skupin NSDAP z jeho domoviny, kteří se během jeho uvěznění obrátili na úřad říšského místodržícího v Praze s písemnou žádostí o jeho propuštění, byli za trest zbaveni svého úřadu.
Po odpykání trestu byl 1. 5. 1942 poslán do koncentračního tábora Dachau, kde už po několika dnech, 17. 5. 1942, při přenášení nadměrně těžkých nádob zemřel na natržení plic (Lungenriß). Asi za měsíc byl jeho popel zaslán schlackenwerthskému (ostrovskému) generálnímu vikariátu a generální vikář Karl Bock spolu s pražským světícím biskupem Remigerem pohřbili urnu s popelem vloženou do dřevěné rakve na hřbitově v jeho rodné obci Heiligenkreuz (Svatý Kříž u Plané) za účasti tisíců lidí, kteří přišli na tento pohřeb. Jeho hrob byl po roce 1990 při „rekonstrukci" hřbitova spolu s ostatními německými hroby zlikvidován.
 
 Další informace o něm:
Archiv für Kirchengeschichte von Böhmen – Mähren – Schlesien, XVI, S. 64-65, Schriftleitung Dr. Rudolf Grulich, Königstein 2003.
Bližší sdělení o jeho pohřbu poskytuje zpráva o smrti biskupa Remigera: Weihbischof Dr. Johannes N. Remiger gestorben – in: Sudetenpost (Offizieles Organ der Sudetendeutschen Landsmanschaft Österreich), 5. Jahrgang, Folge 12 vom 13. Juni 1959, S. 4; a ústní sdělení neteře kanovníka Geberta, která se jeho pohřbu zúčastnila: in http://de.wikipedia.org/wiki/Anton_Gebert .
 

Zvetšit obrázek. 

  >>>   Portrét.