Latinským slovem monile (někdy též monilium) se označuje na krku zavěšená ozdoba (ornamentum coli). V širším významu se tohoto slova užívá nejen pro medailon zavěšený kolem krku, ale také jako umělecký předmět, zpravidla bohatě zdobený vzácnými kovy a kameny či perlami, použitý jako ozdoba umístěná na sponě pluviálu (fibula či agraffa) nebo na schránkách s relikviemi (závěsných relikviářích).

Kanovnická monile

Kanovnická monile nosí členové kapituly jako součást chórového oděvu, zavěšenou kolem krku vpředu na mozzetě. Proto jsou nahoře opatřena otvorem k provléknutí závěsného provazu nebo řetězu. Bývá to často přední část schránky, v níž jsou uloženy ostatky svatých. Někdy se těmto kanovnickým insigniím říká též signum, zejména jsou-li bez relikvií.

Monile užívaná svatovítskými kanovníky v současné době

Členové pražské metropolitní kapituly nosí dnes svá monile zavěšená na fialovém provazu zakončeném vzadu visícím střapcem. Jsou to oválné schránky na ostatky svatých, zpředu zdobené českými granáty; zadní stěna schránky je hladká, bez ozdob. Vpředu je uprostřed každého z těchto mobile prosklený oválný otvor, kde je vložen papírový barevný obrázek některého světce. Uvnitř jsou uložené různé relikvie, označené nápisy.

 

Obrázek světce Nápisy ostatků Přední strana schránky Ostatky uvnitř

Sv. Ivan

S. Adalberti, E.M.

S. Venceslai, M.

1a 1b

Sv. Jan Nepomucký

S. Viti, M.

S. Venceslai, M.

S. Ludmilae, M.

S. Adalberti, E.M.

S. Sigismundi, M.

S. Cyrili

S. Lucae, Ev.

S. Procopii, Abb.

S. Joannis Nep., M.

2a 2b

Sv. Josef

S. Mercurii, M.

S. Crescentii, M.

S. Joannis N., M.

S. Crescentiae, M.

S. Susannae, M.

3a 3b

Sv.Kosma a Damian[1]

Ss.Cosmae et Damiani

4a

4b

Sv. mnich s atributem meče a palmy

prázdná schránka,

bez ostatků

 

5

 

 

Sv. Prokop

S. Viti, Mart.

S. Procopii, Abb.

6a 6b

Sv. Václav

S. Václav

S. Jan Nep.

S. Krucis

S. Vojtěch

S. Cecilie

7a 7b

Sv.Vít [2]

Reliquiae

S. Modesti, M.

et S. Vitalis, M.

8a 8b

Sv.Vojtěch

S. Joannis Nep., M.

S. Viti, M.

S. Petri, A.M.

S. Procopii, A.

S. Ludmilae, M.

9a 9b

Sv. Zikmund

Reliquia S. Wenceslai

 

10a

 

10b

 

 
 
Kanovnická monile uchovávaná ve Svatovítském pokladu
 

Číslo

katalogu

Evidenční listy

Nár. pam. ústavu

Na přední straně

Foto

zepředu

zezadu

K 204 HS03528 obrázek - dva biskupové 11a 11b
K 205 HS03529 ostatky s nápisem S. Vincentia 12a 12b
K 210 HS03534 velmi poškozený obrázek 13a 13b
K  211 HS03535 obrázek - sv. Norbert 14a 14b
 
Všechny tyto kanovnické odznaky, jak ty nyní používané, tak i ty dnes uložené ve Svatovítském pokladu, mají stejné provedení i zdobení a doba jejich zhotovení je odhadovaná na leta 1725 až 1735, tedy v období kanonizace sv. Jana Nepomuckého. Značně otřené zlacení zadní strany svědčí o jejich dlouhodobém používání.
 

Památeční svatojánské signum

Jako trvalou připomínku svatořečení sv. Jana Nepomuckého, udělil papež Benedikt XIII. členům pražské metropolitní kapituly privilegium nosit, mimo katedrálu a službu v chóru, na hedvábné stužce zavěšené signum ve znamení kříže s uprostřed osazeným obrázkem tohoto světce.[3] K prováděcím pokynům z 10. března 1729 byl přiložen také nákres tohoto signa; na pokyn pražského arcibiskupa Ferdinanda Khüenburga byl pak tento odznak zhotoven v jednodušším provedení.[4] 15a Na jeho zadní straně je uprostřed vyrytý nápis Benedictus XIII P. P. 1729. 15b

Někteří členové kapituly si pořizovali toto signum vlastní a nechávali ho různě přizdobit - např. Václav Michael Pešina[5] ; 17a na zadní straně jeho kříže je kromě uprostřed uvedeného nápisu Benedictus XIII P. P. 1729, nahoře přidáno jeho jméno Wenc. Pešina, vlevo nápis Pro quolibet, vpravo Capituli Decano a dole název pražského zlatnictví 1852 H. Grohmann Prag. 17b

Také kapitulní děkan František Pallas de Lauro[6] nosil zřejmě své signum přizdobené. Na jeho portrétu se dochovalo barevné zobrazení hedvábné stužky, která sloužila k zavěšení tohoto pamětního signa. 18

Na několikrát opakovanou žádost pražského arcibiskupa, kardinála Bedřicha Josefa Schwarzenberga dal papež Pius IX. členům pražské metropolitní kapituly dovolení, aby fialovou hedvábnou stužku, na které nosili zavěšené památeční svatojánské signum, nahradili zlatým řetězem, s podmínkou, že tento řetěz bude jednoduchý a dodrží se pokyny stanovené papežem Benediktem XIII.[7]

Spolu se zlatými řetězy byly pořízeny pro všechny kanovníky také nové Svatojánské kříže, podle původního nákresu přiloženého k apoštolskému Breve Benedikta XIII. 19a Na zadní straně byl k dosavadnímu nápisu uprostřed Benedictus P. P. XIII 1729 nově přidán dole nápis Pius P. P. IX. 1862. 19b Těchto nových větších pamětních Svatojánských křížů užívali od té doby svatovítští kanovníci mimo katedrálu a chórovou službu při slavnostnějších příležitostech, jindy pak používali dosavadních menších.[8] Od biskupských pektorálů se tyto památeční svatojánské kříže liší tím, že na jejich přední straně je, místo zobrazení těla ukřižovaného Krista, uprostřed osazen medailon s obrázkem sv. Jana Nepomuckého. Biskupové nosí, ode dne svého jmenování, i při službách v kapitule svoje biskupské pektorály.

Po zveřejnění výsledků 2. vatikánského koncilu v roce 1963[9], ještě před vydáním příslušných prováděcích pokynů[10], přestali tehdejší členové pražské metropolitní kapituly užívat pontifikálií, přestože toto právo získali už předtím[11] a nové ustanovení se proto na ně nevztahovalo.[12]
Také památeční svatojánské signum zůstává nyní uloženo v trezoru.

 

 Fotogalerie




 

[1] Do kanovnického monile s obrázkem sv. Kosmy a Damiána vložil Dr. Karel František Průcha vizitku přistřiženou ve tvaru monile, na kterou vlastnoručně připsal: „Tyto sv. ostatky sv. mučedníků a patronů Kozmy a Damiána uložil v tento relikviář Dr. KAREL FRANTIŠEK PRUCHA, Prelát – Scholasticus, jemuž za dnů svého kanovnictví s tímto obrazem a relikviářem dostalo se ochrany sv. Kozmy a Damiána.“  4c - na druhé straně je text: „Dr. KARL FRANZ PRUCHA, Prälat – Domscholaster. V Praze 20. října 1870.“ 4d  

[2] Na vložené ostatky, zabalené do pergamenu, napsal kanovník Jan Rychlovský „Reliquiae S. Modesti, M.; S.Vitalis“ - zadní stranu opatřil červenou pečetí a připsal „Pie has collocavi Joan. Richlovsky. Canonic.“8c

[3] Breve Benedicti XIII concedens capitularibus ecclesiae Pragensis metropolitani usum crucis pectoralis in honorem s. Joannis Nep., Romae 1728 decem. 22. Originál psaný na pergamenu „sub annulo Piscatoris“ je uložený v kapitulním archivu, sign. CLVII, 11.

Jako zdůvodnění tohoto rozhodnutí se v dokumentu uvádí: „...ob eximiam eorum et in Catholica Religione et Apostolicae Sedis dignitate tuenda constantiam et robur nedum condignis laudibus commendari, sed nonnullis etiam gratiarum muneribus et privilegiis ab hac Sancta Sede decorari meruissent; tunc vero causa canonisationis, seu declarationis martyrii Beati Joannis Nepomuceni, qui dum in humanis ageret, dictae Metropolitanae Ecclesiae canonicus existebat, crudeliter in flumen proiecti, quod nulla ratione ad sacramentalem, quam exceperat, confessionem manifestandam adduci potuerat ... pro sincero, quem erga eumdem Beatum Joannem Nepomucenum, olim collegam suum, gerunt devotionis affectu crucem cum imagine ipsius Beati Joannis Nepomuceni in pectore gestandi facultatem ... omnibus et singulis dignitates obtinentibus ac canonicis dictae Metropolitanae Ecclesiae Pragensis praesentibus et futuris, ut ipsi extra eamdem Ecclesiam ac chori servitium crucem cum imagine seu effigie ipsius Beati Joannis Nepomuceni in pectore privative quoad quoscumque alios deferre ac gestare libere et licite possint et valeant, auctoritate Apostolica tenore praesentium perpetuo concedimus et indulgemus, decernentes easdem praesentes literas semper firmas, validas et efficaces existere et fore, suosque plenarios et integros effectus sortiri et obtinere, ac illis, ad quos spectat, et pro tempore quandocumque spectabit, in omnibus et per omnia plenissime suffragari. ... Non obstantibus apostolicis ac in universalibus provincialibusque et synodalibus conciliis editis generalibus vel specialibus constitutionibus et ordinationibus ... confirmatione apostolica vel quavis firmitate alia roboratis statutis et consuetudinibus, privilegiis quoque, indultis et literis apostolicis in contrarium praemissorum quomodolibet concessis, confirmatis et innovatis ... caeterisque contrariis quibuscumque.“
 
[4] Srov. Privilegia semper fideli Metropolitano Capitulo Pragensi a Sancta Sede concessa, str. 26, ed. Dr. Antonín Podlaha, in: Editiones archivii et bibliothecae s. f. metropolitani capituli Pragensis, op. IV, Pragae 1905.
 
[5] Wenceslaus Michaёl Pešina, nar. 13. 9. 1782; kanovníkem 1832-1859; redaktorem a ředitelem Svatojanského dědictví (1835-1857). V  roce 1842 dal podnět k založení spolku pro dostavení a obnovu chrámu sv. Víta (srov. Světozor, 1867, str. 131), k dlouhými průtahy odkládanému guberniálnímu schválení a potvrzení však došlo teprve 22. 5. 1859, několik dní po jeho smrti; zemřel 7. 5. 1859 a byl pohřben na malostranském hřbitově. lenové Svatojanského dědictví mu tam nechali postavit monumentální pomník, který vytvořil sochař Emanuel Max. 16a A zásluhy o dostavbu pražské katedrály připomíná jeho portrétní busta v triforiu nové části katedrály, zhotovená sochařem Janem Štursou. 16b
 
[6] František Pallas de Lauro, narodil se v roce 1750 a pocházel z maďarského šlechtického rodu Pallasfalva; od roku 1789 byl kanovníkem; v roce 1810 poslal císaři Františkovi I. dopis, aby zabránil předání stříbrného náhrobku sv. Jana Nepomuckého do státní mincovny: Schutzschrift des Grabes des heiligen Johannes von Nepomuk, eingesendet Sr. k. k. Majestat Franz I.,verfasst von dem Metropolitan Domherrn Pallas de Lauro 1810; 1820-1823 byl kapitulním děkanem; zemřel 30. 6. 1823 a byl pohřben na hřbitově v Úněticích.
 
[7] V reskriptu datovaném 3. července 1862 se píše: „...Sanctitas Sua, attentis expositis, ac referente subscripto Sacrorum Rituum Congregationis Secretario, benigne annuit iuxta preces, sub conditione tamen, ut torques seu catena e collo pendens et crucem sustentans sit simplex, nimirum unico annulorum circulo eformata et in reliquis ad amussim serventur, quae Benedictus XIII. in suo Brevi sapienter constutuere censuit. Contrariis non obstantibus quibuiscumque.“ - Srov. Pius P. P. IX. concessit anno 1862 canonicis metropolitanae ecclesiae usum torquis aurei ad crucem pectoralem, quae ipsis a Benedicto XIII. initio concessa erat. Romae 1962, 3. Julii. - Privilegia semper fideli Metropolitano Capitulo Pragensi a Sancta Sede concessa, str. 31, ed. Dr. Antonín Podlaha, in: Editiones archivii et bibliothecae s. f. metropolitani capituli Pragensis, op. IV, Pragae 1905.
 
[8] Srov. Privilegia semper fideli Metropolitano Capitulo Pragensi a Sancta Sede concessa, str. 32, ed. Dr. Antonín Podlaha, in: Editiones archivii et bibliothecae s. f. metropolitani capituli Pragensis, op. IV, Pragae 1905.
 
[9] Srov. „Sacrosanctum concilium“ - Konstituce o posvátné liturgii 2. vatikánského koncilu, čl. 130: „Sluší se, aby pontifikálie užívaly výhradně ty církevní osobnosti, které mají buď biskupskou hodnost, nebo nějakou zvláštní jurisdikci.“
 
[10] Srov. Paulus VI, Litterae Apostolicae „Pontificalia insignia“ Motu proprio datae usum insignium pontificalium recognoscendum esse, die 21 iunii 1968, in: Enchiridion documentorum instaurationis liturgicae, pag. 396-398; Instructio „Pontificales ritus“ de ritibus et insignibus pontificalibus simplicioribus reddendis, ed. a Beno Card. Gut, Prefecto SRC et Consilii ad exsequendam Constitutionem de sacra Liturgia, et F. Antonelli, a Secretis SRC, subsignata, die 21 iunii 1968, in: Enchiridion documentorum instaurationis liturgicae, pag. 399-403.
 
[11] Právo užívat pontifikálií obdrželi členové pražské metropolitní kapituly v roce 1476 od papeže Sixta IV. - probošt, děkan, arcijáhen a scholastik nejen v pražské diecézi, ale i jinde; ostatní kanovníci v pražských kostelích. Právo nosit mitru při různých příležitostech a za určitých podmínek získávali postupně od roku 1364. - Srov. Privilegia semper fideli Metropolitano Capitulo Pragensi a Sancta Sede concessa, ed. Dr. Antonín Podlaha, in: Editiones archivii et bibliothecae s. f. metropolitani capituli Pragensis, op. IV, Pragae 1905.
 
[12] Srov. Paulus VI, Litterae Apostolicae „Pontificalia insignia“ Motu proprio datae usum insignium pontificalium recognoscendum esse, die 21 iunii 1968, n. 5, in: Enchiridion documentorum instaurationis liturgicae, pag. 396-398: „ Alii prelati, dignitate episcopali carentes, ante has presentes Litteras Apostolicas nominati, gaudere pergunt privilegiis, ipsis quovis iure concessis sive personaliter sive collegialiter, circa quaedam insignia, quibus nunc fruuntur. Haec tamen privilegia sponte dimittere possunt, ad normam iuris.“