Congregatione per il Culto Divino e la Disciplina dei Sacramenti
NOTITIAE - Rivista del Dicastero 
il testo pleno on-line:

http://www.vatican.va/roman_curia/congregations/ccdds/documents/rc_con_ccdds_notitiae_index_it.html

Ročník 51(2015) - ve 2 dílech: 2015-I; 2015-II

Velká písmena na konci řádků označují, kdo může vést příslušný obřad žehnání:

B – biskup:   Biskup může předsedat slavení kteréhokoli obřadu žehnání. Ta žehnání, u kterých je zde uveden, přísluší ovšem z povahy věci diecéznímu biskupovi, ten ale může, uzná-li to za potřebné, svěřit tento úkol některému knězi; pouze žehnání biskupské katedry mohl by svěřit jenom některému biskupovi.

K – kněz:      Slaví-li se obřad žehnání ve spojení se mší, je to vždy kněz, kdo tento obřad vede; ani jáhen, ani laik ho v takovém případě nemohou zastoupit. Také při žehnání mimo mši, je-li kněz přítomen, má to být on, kdo slavení předsedá.

J – jáhen:      Při slavení obřadu žehnání mimo mši, kdy je na druhém místě uveden jáhen, přísluší v nepřítomnosti kněze úloha předsedajícího jemu. 

L – laik:        Obřady žehnání, u kterých je jako třetí v pořadí uveden laik, může vést on, není-li přítomen ani kněz, ani jáhen. Pokud by šlo o slavení s veřejnou účastí, potřebuje ovšem pověření od místního ordináře.

Všeobecné pokyny

Žehnání v dějinách spásy
1.
        Bůh, nade všechno požehnaný,[1] je pramenem a počátkem všeho požehnání.[2] On jediný je dobrý a všechno učinil dobře, své tvorstvo naplňuje požehnáním,[3] které je i po pádu člověka znamením jeho milosrdenství.

2.       Když však přišla plnost času, Otec poslal svého Syna, který přijal tělo. V něm opět požehnal lidstvo veškerým duchovním požehnáním.[4] A tak se stará kletba změnila v požehnání, když „vzešlo slunce spravedlnosti, Kristus, náš Bůh, který tím, že zrušil kletbu, obdařil nás požehnáním“.[5]

Všeobecné pokyny

Historický vývoj pontifikálu

1.      Podobně jako slavení Kristovy eucharistické oběti, podle jeho přání a na jeho památku, a zpřítomňování událostí z dějin spásy, v rámci liturgického roku při slavením denní modlitby církve, je také slavení svátostí a svátostin jednou ze základních forem křesťanské bohoslužby.

2.      K dnešnímu uspořádání obřadů pro slavení svátostí a svátostin do dvou sbírek liturgických knih, rituálu a pontifikálu, docházelo postupně. Z počátku byly některé z těchto textů zaznamenávány spolu s mešními texty v sakramentářích a podle potřeby i jednotlivě zapisovány. 

Ze všeobecných pokynů k Římskému misálu (IGMR), 4. kap., č. 199 - 251

Koncelebrování se už dnes při slavení mešní liturgie stává běžnou, někdy snad až rutinní, záležitostí. Proto jistě neuškodí oživit si některé stanovené zásady.