České a latinské texty pro slavení nezávazné památky Jana Didaka Cuauhtlatoatzina.
Do celocírkevního kalendáře vloženo – CCDDS, Prot. 1828/02/L, 28 septembris 2002
a celocírkevní latinské texty vyhlášeny – 14. februarii 2004, Prot. N. 524/03/L.
České texty byly potvrzeny (CCDDS, 852/06/L, 15 ianuarii 2007).
Sv. Jana Didaka Cuauhtlatoatzina
Jan Didak Cuauhtlatoatzin pocházel z domorodého indiánského kmene na území dnešního Mexika. Narodil se v roce 1474. Na návrší zvaném Tepeyac, poblíž města Mexika, se mu dne 12. prosince 1531 ukázala Panna Maria. Jeho přičiněním tam byl ke cti Panny Marie Quadalupské postaven kostel. Tento hluboce věřící a pokorný muž zasvětil pak svůj život péči o tuto svatyni a přicházející poutníky. Tam také v roce 1548 zemřel.
Společné texty o svatých mužích.
Druhé čtení
Z kanonizačního dekretu papeže Jana Pavla II.
(Mexicopoli, die 31 iulii 2002)
Panna Maria naplnila Jana Didaka útěchou
„Ponížené povýšil“ (Lk 1, 52): Pohled Boha Otce spočinul na pokorném domorodém Mexičanovi, Janu Didakovi. Štědře ho obdaroval znovuzrozením v Kristu, patřením na tvář Panny Marie a poznáním, že ona je záštitou díla evangelizace amerického kontinentu. Tím se jasně ukázalo, jak pravdivá jsou slova, jimiž apoštol Pavel vylíčil způsob uskutečňování spásy.
„Ty, které svět má za neurozené a méněcenné, dokonce i ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou ´něco´, aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet“ (1 Kor 1, 28-29). Tento svatý, kterému bylo dáno jméno Cuauhtlatoazin, což znamená „mluvící orel“, se narodil kolem roku 1474 v osadě Cuauhtitlan, v království zvaném Texcoco. Když se stal dospělým, oženil se, oblíbil si Evangelium, spolu s manželkou byl obmyt křestní vodou a rozhodl se žít ve světle víry a podle přijatých závazků vůči Bohu a církvi.
V prosinci roku 1531, cestou do osady Telatelolco, na návrší zvaném Tepeyac, uviděl Matku Boží. Ukázala se mu tu a uložila mu, aby od mexického biskupa vyžádal postavení chrámu na místě zjevení. Biskup pozorně vyslechl naléhání domorodce a žádal od něho jasný důkaz této podivuhodné události. Dne 12. prosince se Panna Maria ukázala Janu Didakovi znovu, naplnila ho útěchou a přikázala, aby se odebral na vrchol návrší Tepeyac, nasbíral tam a přinesl květiny. I když bylo zimní chladno a místo bylo suché, našel překrásné květiny, uložil je do pláště a přinesl Panně Marii. Ona mu však poradila, aby je jako důkaz pravdivosti donesl biskupovi. Jan Didak se postavil před biskupa, otevřel plášť a vysypal květiny. A tu se na látce pláště objevila, zázračně vtisknutá, podoba Panny Marie Guadalupské, která se od té doby stala národním duchovním centrem.
V modlitbě a lásce se ubíral cestou svatosti, čerpal sílu z eucharistické hostiny našeho Vykupitele, z úcty k Matce Vykupitele, ze společenství s církví svatou a z poslušnosti k duchovním pastýřům. Všichni, kdo ho znali, obdivovali znamenitost jeho ctností, zejména víry, naděje, lásky, pokory a nepřilnutí k pozemským věcem.
V poctivosti každodenního života Jan Didak věrně zachovával evangelium, aniž by se vzdal postavení domorodce. Byl si vědom, že Bůh nerozlišuje lidi podle původu či kultury, a všechny zve, aby se stali jeho dětmi. Takto domorodým kmenům Mexika a Nového Světa usnadnil cestu, aby přijali společenství s Kristem a s církví. Až do posledního dne žil ve spojení s Bohem, a ten ho v roce 1548 povolal k sobě. Vzpomínka na něho, v trvalém spojení se zjevením Naší Paní Guadalupské, přetrvala věky a rozšířila se do různých zemí světa.
Zpěv po druhém čtení Srov. 1 Kor 1, 27.29; Lk 1, 51.52
Ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné; * aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet.
Ę. Mocně zasáhl svým ramenem a ponížené povýšil, * aby se žádný.
Závěrečná modlitba
Bože, tys v životě svatého Jana Didaka ukázal lásku nejsvětější Panny Marie k tvému lidu: dopřej nám na jeho přímluvu, ať jsme poslušni napomenutí, která nám tato naše Matka dala v Guadalupe, a můžeme tak stále plnit tvou vůli. Skrze tvého Syna…
Die 9 decembris
S. Ioannis Didaci Cuauhtlatoatzin
De Communi sanctorum.
Collecta
Deus, qui per beátum Ioánnem Dídacum,
sanctíssimae Vírginis Maríae
dilectiónem erga pópulum tuum ostendísti:
eius nobis intercessióne concéde,
ut, Matris nostrae mónitis
Guadalúpae datis obsequéntes,
voluntátem tuam iúgiter adimplére valeámus.
Per Dominum.
S. IOANNIS DIDACI CUAUHTLATOATZIN
Ex Indorum nativorum stirpe in territorio nunc Mexici circa annum 1474 natus est. Ei Dei Genitrix in colle Tepeyac apud Mexicopolim se manifestavit, ac proinde ipse, vir fide purissima praeditus, humilitate et fervore suo effecit, ut illic in honorem Beatae Mariae Virginis de Guadalupe ecclesiam aedificaretur, ubi anno 1548 in Domino quievit.
De Communi sanctorum virorum.
Ad Officium lectionis
Lectio altera
E lítteris decretálibus Papae Ioánnis Pauli Secúndi
(Mexicopoli, die 31 tulii 2002 datis)
Virgo Maria Ioannem Didacum solamine affecit
«Exaltávit húmiles» (Lc 1, 52): Dei Patris contúitus ad húmilem indígenam Mexicánum se convértit, nempe Ioánnem Dídacum, quem dono ditávit in Christo renascéndi, beátae Mariae Virginis vultum contemplándi et sociátam praestándi óperam pro Americánae Continéntis evangelizatióne. Ex quo apérte erúitur quam vera sint verba, quibus Apóstolus Paulus divínam edócet méthodum salútem peragéndi.
«Ignobília mundi et contemptibília elégit Deus, quae non sunt, ut ea, quae sunt, strúeret, ut non gloriétur omnis caro in conspéctu Dei» (1 Cor 1, 28-29). Hic beátus, cui tráditum nomen est Cuauhtlatoatzin, quod «áquíla loquens» sibi vult, anno círciter 1474 in loco Cuauhtitlan natus est, apud regnum vulgo Texcoco. Adúltus cum sit et matrimónio iunctus, ampléxus est Evangélium et una cum uxóre baptismáli aqua est ablútus, sibi propónens vívere sub lúmine fídei et secúndum obligatiónes coram Deo et Ecclésia assúmptas.
Mense Decémbri anno 1531, cum iter fáceret ad locum Tlatelolco, in colle, qui Tepeyac appellátur, apparéntem sibi vidit veram Dei Matrem, quae mandávit illi, ut ab epíscopo Mexicáno péteret témplum in loco apparitiónis aedificári. Sacer Praesul, atténtis indígenae instántiis, evidéntem miri evéntus probatiónem ab illo requisívit. Die 12 mensis Decémbris beatíssima Virgo Maria Ioánni Dídaco conspiciéndam rursus se dedit, eum solámine affécit et iussit, ut in fastígium collis Tepeyac se conférret, ibi flores collígeret et reférret. Licet hiemále frigus et aríditas loci obversaréntur, beátus pulchérrimos répperit flores, quos in paénula pósuit Virginíque tulit. Haec autem praescrípsit illi, ut eos tamquam veritátis indícium Epíscopo tráderet. Stans coram illo, Ioánnes Dídacus paénulam apéruit florésque cádere sivit; tunc in textúra paénulae appáruit, mirabíliter impréssa, imágo Vírginis Guadalupénsis, quae ab illo inde témpore facta est spiritále natiónis centrum.
Constrúcto templo in «Dóminae caelórum» honórem, beátus, summa compúlsus pietáte, omnia relíquit et vitam impéndit in parvum illud sacéllum custodiéndum et peregrínos excipiéndos. Sanctitátis viam in oratióne et in caritáte percúrrit, vim háuriens ex eucharístico Redemptóris nostri convívio, ex cultu in Matrem Redemptóris, ex communióne cum Sancta Ecclésia necnon ex oboediéntia sacris Pastóribus. Omnes qui novérunt eum splendórem virtútum, praesértim fídei, spei, caritátis, humilitátis et contémptus rerum terrenárum sunt miráti.
Ioánnes Dídacus in simplicitáte cotidiánae vitae fidéliter servávit Evangélium, quin respúeret suam indígenam condiciónem, prorsus cónscius Deum díscrimen stírpium vel cultúrae praetermíttere et omnes invitáre, ut fílii sui efficiántur. Hoc modo beátus faciliórem réddidit viam, qua indígenae gentes Mexicánae et Novi Orbis congressiónem cum Christo suscíperent et cum Ecclésia. Usque ad suprémum vitae diem cum Deo ambulávit, qui anno 1548 ad se vocávit eum. Eius recordátio, quae ad apparitiónem Dóminae Nostrae a Guadalúpe semper refértur, saécula transcéndit diversásque orbis regiónes áttigit.
Responsorium Cf. 1 Cor 1, 27-29; Lc 1, 51.52
ð. Infírma mundi elégit Deus, ut confúndat fórtia; quae non sunt, * ut non gloriétur omnis caro in conspéctu Dei.
Ę. Fecit poténtiam in bráchio suo et exaltávit húmiles; * ut non gloriétur.
Oratio
Deus, qui per beátum Ioánnem Dídacum, sanctíssimae Vírginis Maríae dilectiónem erga pópulum tuum ostendísti: eius nobis intercessióne concéde, ut, Matris nostrae mónitis Guadalúpae datis obsequéntes, voluntátem tuam iúgiter adimplére valeámus. Qui tecum.