Na listinách uložených v kapitulním archivu bývaly zavěšené pečeti ověřující autenticitu jejich obsahu. Každý člen kapituly používal svoji osobní pečeť, která měla stejný význam jako později i dnes osobní podpis, popřípadě razítko. Listiny vydávané jménem celé svatovítské kapituly byly pečetěny společnou kapitulní pečetí.

8   Pečeť svatovítské kapituly   z konce 14. století

Osobní pečetě kanovníků 

Nestarší, v kapitulním archivu uchované osobní pečeti členů pražské kapituly, jsou přivěšené na pergamenové listině, kterou arcijáhen Hippolyt (vlevo), probošt Eppo (uprostřed) a děkan Arnold (vpravo) ověřili platnost textu listiny papeže Řehoře IX. osvobozující špitální řád sv. Jana Jeruzalémského od placení desátků (vydané 29. května 1230, na Lateránu).   [1]  1a  1b

Nejstarší pečeť Svatovítské kapituly 

Vedle osobních pečetí užívala svatovítská kapitula také společnou pečeť, označovanou jako pečeť pražského kostela. Nejstarší dochovaná zmínka o této pečeti je přivěšená k listině, kterou Časta, syn Vojslava, komořího českého krále Vladislava, daruje strážci hrobu sv. Václava na Pražském hradě vesnici Bykoš (kolem r. 1170) a nechává si tuto listinu potvrdit pečetí krále a pražské kapituly. [2]

Pečeť pražské kapituly, o níž se tato listina zmiňuje, se pak objevuje spolu s dalšími třemi pečetěmi na pergamenové listině z 30. září 1194, kterou pražský biskup Jindřich potvrdil smírné urovnání sporu kanovníků pražského kostela s cisterciáckým klášterem v Plasech o statek Kralovice. [32a 2b První dvě zde zavěšené pečeti, biskupská a knížecí, bývají spojovány jako dvoustranná pečeť biskupa-knížete Jindřicha Břetislava; o dalších dvou se v listině uvádí, že smírná dohoda byla potvrzena a spolu opatřena pečetěmi jeho a svatých patronů Václava a Vojtěcha.
Zde použitou pečeť pražské kapituly 3 je třeba považovat za její skutečně nejstarší typ, protože nejen obrázek, připomínající románskou baziliku, budovanou knížetem Spytihněvem od roku 1060 do 14. dubna 1096, kdy došlo k jejímu slavnostnímu zasvěcení, ale i vyprávění kapitulního děkana Kosmy (+ 21. 10. 1125) naznačuje, že dobu, kdy se této pečeti začalo užívat, nelze klást před konec tohoto období.
Jména tehdejších kanovníků se až do začátku 12. století neobjevují v žádných dochovaných listinách a podle toho, co Kosmas ve své Kronice napsal, měli by patrně určité problémy s psaním a pečetěním pergamenových dokumentů. Až do příchodu probošta Marka žili a jednali členové kapituly neuspořádaně, chybělo jim potřebné vzdělání a kulturní chování, ke službě v chóru přicházeli ve svých civilních šatech. Byli to kanovníci spíše jen podle jména. Během 30 let svého působení v kapitule (1068-1098) se je snažil s rozvážností a moudrostí, svým osobním příkladem i slovem vzdělávat, usměrňovat a vést. Vybral z nich 25 schopnějších, pořídil pro ně řeholní oděv a společná pravidla. [4] To ovšem bylo možné uskutečnit teprve po dokončení stavebního komplexu přiléhajícího k bazilice, který je v pramenech nazýván Ecclesia Sancti Viti,Wenceslai, Adalberti et Sanctae Mariae et monasterium ecclesiae pragensis. 4

Druhý typ kapitulní pečeti

Během první poloviny 13. století se na listinách uložených v archivu Svatovítské kapituly začal objevovat nový typ kapitulní pečeti. [55 Tato pečeť byla dlouho označovaná jako nejstarší. [6] Také na tomto druhém typu pečeti je vidět náznak románské baziliky. Oba svatí patronové však už nejsou na samostatných pečetích jako dříve, ale jejich postavy jsou zde umístěny pod dvěma oblouky s nápisem jejich jmen a se středovým sloupem. Svatý Vojtěch stojí vlevo, na hlavě má mitru a v pravé ruce berlu; svatý Václav má na hlavě přilbu, pravou rukou drží meč a v levé štít. Pečeť je kruhová (76 mm), s latinským nápisem: SANCTA PRAGENSIS ECCLESIA.
Často se zachovaly jen její zlomky, někdy i odtržené od listin. [7] Poměrně dobře zřetelnou kresbu na povrchu má pečeť připojená k listině z 21. dubna 1328, 6a 6b obsahující ujednání děkana Jindřicha a celé kapituly pražského kostela, aby probošt Držislav, po dobu než dosáhne potvrzení v hodnosti, odváděl kapitule z důchodů proboštství pouze 100 hřiven stříbra ročně. [8]
Poslední identifikovaný výskyt této pečeti v kapitulním archivu je doložen na závěsu u pergamenové listiny ze 7. září 1392. [9] 7a 7b Při popisu další listiny vyhotovené při generálním zasedání kapituly po svátku sv. Jeronýma (30. IX.) 1414 a z jejíhož textu je zřejmé, že byla pečetěna kapitulní pečetí, je v Katalogu poznamenáno: „Přivěšená pečeť (pražského kostela - ?) ztracena.“ Takto vyjádřená pochybnost těch, kdo Katalog sestavovali, naznačuje, že už to mohlo být další, gotické zpracování kapitulní pečeti. [10]

Třetí typ kapitulní pečeti

Gotické zpracování kapitulní pečeti ponechává hlavní charakteristické rysy její románské podoby, některými úpravami se však poněkud liší. 8 Na rozdíl od dřívější pečeti drží svatý Vojtěch berlu v levé ruce a pravou rukou žehná; svatý Václav má na hlavě místo přilby knížecí korunu a jeho korouhev i štít mají jinou podobu; na této rovněž kruhové pečeti (77 mm) je nejnápadnější změna nápisu psaného gotickým písmem malé abecedy: Sigillum + maius ֍ Capituli ֍ sancte ֍ Pragensis + ecclesie ֍ - dole je uprostřed nápisu znak. [11] Tato pečeť je pravidelně označována jako velká kapitulní pečeť.
První zmínka o této gotické pečeti je v kapitulním archivu uvedena v regestu k listině z 18. dubna 1421, kterou Oldřich, převor české celestinské provincie, a konvent kláštera v Ojvíně dosvědčují, že Racek z Biřkova, arcijáhen litoměřický a sakristán pražského kostela, uložil se souhlasem krále Zikmunda i děkana a některých kanovníků ve jmenovaném klášteře svaté ostatky chované v pražském kostele. V poznámce se zde uvádí: Ostatky byly do Ojvína dopraveny ve třech truhlách, zapečetěných velkou kapitulní pečetí. Jejich bezpečnost chránil při převozu Hynek z Dubé, řečený Hlaváč, seděním v Lipém. [12
Mosazné pečetidlo k tomuto typu kapitulní pečeti by mělo pocházet z konce 14. století. [139 Za povšimnutí jistě stojí informace uvedená v listině z 30. dubna 1442, kterou arcijáhen Jakub Štěkna a celá kapitula pražského kostela prosí administrátory pražského arcibiskupství, aby potvrdili volbu pražského scholastika Mistra Prokopa z Kladrub děkanem jmenovaného kostela; tuto listinu opatřil svou osobní pečetí jeden ze skrutátorů, kanovník pražského kostela doktor Šimon z Nymburka, s odůvodněním, že se postrádá pečetidlo kapituly (propter sigilli capituli carentiam). [14
Od dubna 1421 až do ledna 1455 byly obě kapitulní pečeti, větší i menší, uschovány spolu s relikviáři a dalšími cennostmi pražského kostela v klášteře celestinů v Ojvíně. Listinou z 20. ledna 1455 dosvědčuje Václav z Krumlova, děkan pražského kostela a administrátor pražského arcibiskupství, že z vůle kapituly přišel na Ojvín a převzal od převora a konventu tamního kláštera větší a menší kapitulní pečeť spolu s rejstříkem vsí, jež kapitula v tomto klášteře uschovala. [15]
Z regestů k listinám evidovaným v druhém dílu Katalogu listin a listů APMK (z let 1420-1561) je zřejmé, že až do konce 15. století, kapitulní děkani a probošti, kteří bývali zároveň administrátory pražského arcibiskupství, používali pečeti sekretariátu pražského arcibiskupství, popřípadě pečeti svého úřadu - a to i v těch případech, kdy jednali jménem kapituly. Teprve od začátku 16. století bývá pečetěno též pečetí pražského kostela, patrně tou menší, protože se jedná většinou o běžné administrativní úkony. Pouze jednou se v tomto období poznamenává, že na listině (z 10. srpna 1545, str. 249-250, č. 710, sign. 1434-XLV/2) byla přivěšena větší pečeť pražského kostela. Je ovšem třeba si uvědomit, že text kapitulou odesílaných listin byl v archivu ukládán jen jako koncept nebo nepečetěný opis.


Fotogalerie. 

 

[1] Archiv pražské metropolitní kapituly (APMK), I. Katalog listin a listů z doby předhusitské, str. 21, č. 26, sign. 18-XIV/23, ed. Jaroslav Eršil a Jiří Pražák, Praha 1956.
Text listiny: Codex diplomaticus et epistolarius Regni Bohemiae (CDB), tom. II, str. 344, č. 337, ed. Gustav Friedrich, Pragae 1912. – G. Friedrich zde uvedl názor, že první pečeť náleží pražskému biskupu Janovi II., nikoli arcijáhnu Hippolytovi. Kopii této pergamenové listiny i pečetí lze vidět též na www.monasterium.net/mom/fonds.
[2] „Ut autem hoc ratum, firmum et inviolatum omni aevo permaneat, sigilli gloriosissimi et serenissimi regis Bohemorum Wladizlai, et Pragensis ecclesiae capituli impressione corroborari postulavi.“- Originál této listiny i k ní připojené pečeti se sice ztratily, její text však se dochoval v kopii uložené v 16. století in tabulario Novodomensi; srov. Codex diplomaticus et epistolarius Regni Bohemiae (CDB), tom. I, str. 223-224, č. 251, ed. Gustav Friedrich, Pragae 1912.
[3] Text listiny: Codex diplomaticus et epistolarius Regni Bohemiae (CDB), tom. I, str. 312-313, č. 348, ed. Gustav Friedrich, Pragae 1912. Nyní je tato listina uložená v Národním archivu Praha – srov. Jiří Pražák, Karel Beránek, František Beneš, Listiny českých zrušených klášterů 1115-1784, Inventář SÚA, Praha 1961.
Kopii této pergamenové listiny i pečetí lze vidět též na www.monasterium.net/mom/fonds - fond: Archivy českých klášterů zrušených za Josefa II. (1115-1760), listina, 587.
Latinské nápisy na všech těchto čtyřech pečetích jsou psané velkými písmeny.
Kolem 1. pečeti o průměru 86 mm je nápis: + HENRICU(S) DI(VINA) GRA(TIA) PRAGENSIS ECCLE(SIAE) EP(IS)C(OPUS) - uprostřed sedí biskup, v levé ruce drží pedum a pravou žehná; kolem 2. pečeti o průměru 86 mm je nápis: + HENRICUS DI(VINA) GRA(TIA) BOEMORUM DUX - uprostřed stojí muž, levou rukou opřený o štít a v pravé drží korouhev; kolem 3. pečeti o průměru 79 mm je nápis: + S(AN)C(T)A ECCLESIA PRAGENSIUM – uprostřed před kostelem se třemi věžemi klečí biskup a oběma rukama objímá pedum, za ním je nápis S(AN)C(TU)S ADALBERTUS EPC; kolem 4. pečeti o průměru 79 mm je nápis: + S(AN)C(TU)S WENCEZLAUS – uprostřed stojí muž, pravou rukou drží korouhev a levou se opírá o štít.
[4] Srov. Cosmas, Chronicon Bohemorum, II, in: Scriptores rerum Bohemicarum e Bibliotheca Ecclesiae Metropolitanae Pragensis, tom. I, pag. 147-148, ed. Josef Emler, Pragae 1783; Prameny dějin českých [Fontes rerum Bohemicarum], II, str. 100-101, ed. Josef Emler, Praha 1874.
[5] PhDr. Petra Oulíková, Ph.D. uvádí ve svém pojednání pro katalog výstavy „Otevři zahradu rajskou“, že tento typ pečeti pražské kapituly byl zaveden v letech 1209-1216 – Otevři zahradu rajskou. Benediktini v srdci Evropy 800-1300, Praha 2014.
[6] Srov. Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku do počátku XIX. století, Král. hlavní město Praha: Hradčany, II. Poklad Svatovítský a knihovna kapitulní, část II., Knihovna kapitulní, str. 289-290, ed. Antonín Podlaha, Praha 1903.
[7] Jako např. u listiny z 24. 12. 1238, sign. 23-I/29, kterou pražský kanovník Markvart směňuje se souhlasem kapituly s kanovníky vyšehradskými své pole v Líbeznicích za pět pozemků tamtéž. - Archiv pražské metropolitní kapituly (APMK), I. Katalog listin a listů z doby předhusitské, str. 22, č. 32, ed. Jaroslav Eršil a Jiří Pražák, Praha 1956.
Text listiny: Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae, pars I, str. 446, č. 961, ed. Karel Jaromír Erben, Pragae 1855. Kopii této pergamenové listiny lze vidět též na www.monasterium.net/mom/fonds.
[8] Archiv pražské metropolitní kapituly (APMK), I. Katalog listin a listů z doby předhusitské, č. 137, sign. 111-V/20, ed. Jaroslav Eršil a Jiří Pražák, str. 49, Praha 1956.
K této pergamenové listině jsou připojené dvě pečeti: pečeť administrátorů pražského biskupství a kapitulní pečeť pražského kostela - její text i pečeti lze vidět také na www.monasterium.net/mom/fonds.
Srov. také Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae, pars III, str. 562, č. 1440, ed. Josef Emler, Pragae 1890.
[9] Archiv pražské metropolitní kapituly (APMK), I. Katalog listin a listů z doby předhusitské, str. 164, č. 587, sign. 497-XIX/2, ed. Jaroslav Eršil a Jiří Pražák, Praha 1956. Text této listiny lze vidět na www.monasterium.net/mom/fonds.
[10] Touto listinou viceděkan Jan z Kralovic a další kanovníci pražského kostela povolují, aby kanovník, který bude obývat dům na Hradčanech (historický základ nynějšího čp.65/6), jejž ze svých prostředků zvelebil jejich spolukanovník a kustod téhož kostela Václav z Radče, byl povinen obstarávat výroční zádušní bohoslužby za jmenovaného Václava z Radče. – Srov. Archiv pražské metropolitní kapituly (APMK), I. Katalog listin a listů z doby předhusitské, str. 243, č. 869, sign. 736-XXVI/4, ed. Jaroslav Eršil a Jiří Pražák, Praha 1956. Text této listiny lze vidět na www.monasterium.net/mom/fonds.
[11] Fotografii této pečeti poskytnul majitel soukromé sbírky pečetí, pan Libor Kratochvíl z Brna. Prohledávání listin z našeho kapitulního archivu není zatím přístupné, neboť všech rukopisných materiálů Knihovny pražské metropolitní kapituly se v roce 1957 zmocnil Archiv Pražského hradu a tento stav bohužel stále ještě trvá, přestože se metropolitní kapitula jako původce a vlastník těchto archiválií rozhodla už začátkem roku 2015 připojit je k ostatním archivním fondům církevních institucí, uloženým v Národním archivu (srov. § 27 zákona 499/2004 Sb.).
[12] Srov. Archiv pražské metropolitní kapituly (APMK), II. Katalog listin a listů z let 1420-1561, str. 15, č. 10, sign. 792-XXVII/22, ed. Jaroslav Eršil a Jiří Pražák, Praha 1986.
[13] Srov. Soupis památek historických a uměleckých v království českém od pravěku do počátku XIX. století, Král. hlavní město Praha: Hradčany, II. Poklad Svatovítský a knihovna kapitulní, část II., Knihovna kapitulní, str. 289-290, ed. Antonín Podlaha, Praha 1903.
[14] Srov. Archiv pražské metropolitní kapituly (APMK), II. Katalog listin a listů z let 1420-1561, str. 41, č. 92, sign. 865-XXIX/23, ed. Jaroslav Eršil a Jiří Pražák, Praha 1986. Na tergu této papírové listiny jsou malé zbytky zde přitištěné pečeti.
Plný text listiny uvádí Series praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque prelatorum s. metropolitanae ecclesiae Pragensis a primordiis usque ad praesentia tempora, ed. Dr. Antonín Podlaha, in: Editiones archivii et bibliothecae s. f. metropolitani capituli Pragensis, op. X, p. 84-85, Pragae 1912.
[15] Srov. Archiv pražské metropolitní kapituly (APMK), II. Katalog listin a listů z let 1420-1561, str. 52, č. 127, sign. 895-XXX/18b, ed. Jaroslav Eršil a Jiří Pražák, Praha 1986.